Reutter von Vallone

Reutter šlechtic z Vallone

- novoštítná česká katolická rodina německé národnosti pocházející z Holešova. 

- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 13. února 1917, predikát a čestný titul „Edler von Valone“ na základě nejvyššího rozhodnutí ze dne 12. října 1917, diplom vydán ve Vídni dne 24. října 1917, pro c. a k. plukovníka Artura Reuttera.

 

Biografie

- Arthur Franz Ruetter se narodil 22. dubna 1866 v Holešově v rodině c. k. poručíka ve výslužbě Josefa Ruettera a jeho paní Josefy roz.  Reimershofr, v mládí vstoupil do c. a k. armády a 1. září 1886 se stal poručíkem u 2. pluku 2. dělostřelecké brigády ve Vídni,

- 1. ledna 1891 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a zároveň s tím v letech 18891-93 navštěvoval vyšší dělostřelecký kurz ve Vídni, roku 1894 byl převelen ke 20. diviznímu dělostřeleckému pluku do Temesváru, kde sloužil jako plukovní adjutant,

- následujícího roku je opět převelen a to ke dělostřelecké kadetce ve Vídni, kde byl pověřen funkcí pobočníka velitele, v následijícím roce byl formálně převelen k 25. diviznímu dělostřeleckému pluku v Josefově, 1. května 1897 byl povýšen na hejtmana II. třídy a stal se učitelem na výše jmenované kadetce,

- po skončení své padegogické mise se vrátil ke svému pluku do Josefova, kde postoupil v hodnostech roku 1900 na hejtmana I. třídy, v následujícím roce  se stal členem vojenského technického výboru, kde setrval až do roku 1907, kdy byl v květnu povolán ke štábu dělostřelectva,

- 1. května 1908 byl povýšen do hodnosti majora a převelen k 5. pluku polních houfnic do Bratislavi, kde byl pověřen velením 1. praporu, roku 1909 se stal učitelem v rámci vyššího dělostřeleckého kurzu a v následujícím roce byl jmenován představitelem střelecké zkušební komise (Präses des Schiessversuchkommando), 

-  v této funkci vedl střelecké zkoušky moderních těžkých houfnic ráže 15 cm a dalekonoského kanonu o ráži 10,4 cm, současně též pracoval na širším zařazení do výzbroje dělostřelectva kanonů určených k boji s tzv. nepřímým ohněm (s vysokým zakřivením střelby) při němž nedochází k přímému vizuálnímu kontaktu s nepřítelem,

- 1. listopadu 1911 byl povýšen na podplukovníka a stal se členem technického vojenského výboru, 1. sekce, 2. oddělení, 1. srpna 1914 byl povýšen na plukovníka a v únoru roku 1915 byl povolán ke generálnímu štábu

- od 27. září 1915 byl přidělen na jihozápadní frontu, byl pověřen velením 9. dělostřelecké brigády a posléze i armádní skupiny, v roce 1916 se účastnil ofenzivy v jižních Tyrolích a dále přechodu přes Dunaj u bulharského Svištova, v prosinci 1916 velel 94. dělostřelecké brigádě,

- při 11. bitvě na řece Isonzo velel dělostřelectvu VII. armádního sboru a později se podílel na úspěšné obraně před italskými silami, roku 1917 se stal generálním inspektorem c. a k. dělostřelectva, roku 1918 velel 106. brigádě polních houfnic a stal se šéfem štábu I. armádního sboru 14. armády,

- 1. ledna 1919 byl penzionován a po odchudu do důchodu se stal uznávaným militárním publicistou, zemřel 15. dubna 1950.   

 

Vyznamenání

- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,

- 1908 Vojenský jubilejní kříž

- 1908 Vojenský záslužný kříž

- 1911 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,

- 1914 rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy, 

-  v době I. světové války získal řád Železné koruny II. a III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči), Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekocí (později s meči), bronzová záslužná medaile na stuze Voj. záslužného kříže s meči.

 

Erb (1917)

- štít červeno-zlatě dělený řezem ve tvaru snížené krokve. V horním poli tři zlaté hvězdy kopírující řez. V dolním poli na modrém vlnitém břevně stojí černý kanon otočený hlavní vpravo. 

- klenotem, na korunované turnajské přilbě s červeno-zlatými přikrývadly, je rostoucí červený lev se zlatou zbrojí, v pravé tlapě svírá meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí.

 

 

Literatura

- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2013, s. 397. 

- Wiener Genealogisches Taschenbuch, Band I., 1926, s. 274.

 

Další články nobilitace 1917

 

Banfield

Berndt

Böhm-Ermolli

Böltz

Böttner von Karstboden

Dankl von Kraśnik

Gasiecki von Wlostowiec

Glässer von Järten 1917

Goldbach von Sulittaborn

Kletter von Gromnik

Novak von Arienti

Petersilka von Hochbergen

Routter von Vallone

Správka von Grimmingfels

Toula

Vogel von Franzensberg