Böhm-Ermolli

Svobodný pán Böhm-Ermolli

- rodina římsko-katolickéh vyznání původem z moravského Kunína. Císařské povolení k připojení příjmení "Ermolli" za základě svolení slezské zemské vlády v Opavě dne 24. června 1885 pro Georga Böhma, císařsko-královského majora na odpočinku.

- rakouský šlechtický stav na základě majestátu císaře Františka Josefa I. daného ve Vídni 14. září 1885 pro předešlého Georga Böhma-Ermolli.

- rakouský stav svobodných pánů na základě nejvyššího  rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 17. srpna 1917, diplom vydán ve Vídni dne 3. října 1917 pro Eduarda Josefa Adolfa von Böhm-Ermolli, c. a k. generál-plukovníka jako držitele komturského kříže Vojenského řádu Marie Terezie, syna předešlého.

- Böhm-Ermolli, Dr. h.c. Eduard Freiherr von (*21. února 1856 Ancona, Papežský stát, dnes Itálie +9. prosince 1941 Opava), 1. 5. 1903 (12. 5. 1903) generálmajor, 1. 11. 1907 (29. 10. 1907) polní podmaršálek, 1. 5. 1912 (29. 4. 1912) generál jezdectva, 1. 5. 1916 (7. 5. 1916) generál-plukovník, 31. 1. 1918 (31. 1. 1918) polní maršál, 1. 12. 1918 pensionován, 1922 československý armádní generál ve výslužbě, 31. 10. 1940 generál-polní maršál německé branné moci.

 

Biografie

- C. a k. polní maršál Eduard Josef svobodný pán Böhm-Ermolli se narodil 12. února 1856 v Anconě, Církevní stát (dnes Itálie v rodině c. k. důstojníka Georga Böhma a jeho maželky Marie Josephy Ermolli, dcery milánského stavitele Guiseppe Ermoliiho. Böhmovic rodina pocházela z moravského Kunína, kde byl maršálův děd domkářem, otec Georg Böhm v roce 1885 přijal na základě císařského povolení jméno manželčiny rodiny do svého příjmení a ve stejném roce byl císařem Františkem Josefem nobilitován,

- mezitím se rodina přestěhovala do Opavy, kde mladý Eduard Josef Böhm chodil do obecné školy, roku 1870 začal studovat kadetní školu v St. Pöltenu a poté postoupil na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Akademii absolvoval 1. září 1875 a byl vyřazen s hodností poručíka a umístěn ke 4. pluku dragounů v Salzburgu,

- zde prokázal příkladnou píli a snahu při plnění služebních povinností a roku 1878 byl přijat ke studiu na Válečné škole ve Vídni. Studia opět úspěšně dokončil a 1. května 1880 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a zároveň byl povolán ke generálnímu štábu. V letech 1880-1882 absolvoval povinnou důstojnickou praxi u 21. pěší brigády ve Lvově a od dubna 1882 byl přeložen k 15. jízdní brigádě do Uher,

- od ledna 1884 sloužil ve vojenském zeměpisném úřadu ve Vídni, 1. května 1884 byl povýšen na rytmistra a převelen do Brna k X. sborovému velitelství. V květnu roku 1888 se znovu přestěhoval, protoře se stal velitelem vojenského oddělení pro mapování v Klagenfurtu,

- v květnu 1889 byl převelen ke 13. haličskému hulánskému pluku ve Zloczowě, 1. května 1891 byl povýšen na majora a převelen zpět do Vídně ke štábu generálního inspektora jezdectva. 1. května 1895 se stal podplukovníkem u 3. haličského hulánského pluku v Gródku. 30. dubna 1897 byl povýšen na plukovníka a převzal velení pluku, u kterého sloužil,

- v roce 1901 byl jmenován velitelem 16. jízdní brigády v Bratislavě, 12. května 1903 byl povýšen na generálmajora a 29. října 1907 na polního podmaršálka. V roce 1911 byl jmenován velitelem I. armádního sboru v Krakově, 25. prosince 1911 byl poctěn čestným titulem c. a k. tajného rady. 29. dubna 1912 byl povýšen na generála jezdectva,

- roku 1913 se stal majitelem 13. haličského hulánského pluku ve Zlaczowě, do července 1914 byl ve funkci velitele I. armádního sboru, po rozpoutání první světené války, tj. v červeneci 1914 byl pověřen velením 2. armády, v jejím čele setrval až do května roku 1918. V období 19. září 1915 - 15. června 1916 a od 4. října 1916 - 24. ledna 1918 velel armádní skupině zv. "Böhm-Ermolli".

- 7. května 1916 byl povýšen do hodnosti generál-plukovníka a 31. ledna 1918 se stal polním maršálem. Posledním vojenským úkolem polního maršála Böhm-Ermolliho bylo velení vojsků, které roku 1918 obsadili Ukrajinu, ve funkci vydržel do května 1918, kdy byla jeho armádní skupina rozpuštěna, 1. prosince 1918 byl penzionován.

- v listopadu 1918 se polní maršál vrátil zpět do Opavy a stal se československým občanem. ČSR mu přiznala penzi  a udělila hodnost armádního generála ve výslužbě. V roce 1938 po odstoupení Sudet Německu se stal polní maršál říšským občanem, roku 1940 byl přijat do německé armády s hodností generála-polního maršála a byl jmenován velitelem 28. pěšího pluku se sídle v Opavě, zemřel 9. prosince 1941 v Opavě.  

 

Vyznamenání

- 1893 Královský pruský Řád červené orlice III. třídy

- 1895 Vojenský záslužný kříž

- 1898 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc

- 1900 Vojenské služební vyznamenání pro důstojníky III. třídy

- 1901 Řád Železné koruny III. třídy

- 1909 Rytířský kříž Leopoldova řádu

- 1910 Královský pruský Řád koruny I. třídy

- v době I. světové války získal Velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací, Řád Železné koruny I. třídy, Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací, záslužná hvězda - Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací, Velká vojenská záslužná medaile s meči (Signum Laudis), Velkokříž Královského uherského řádu sv. Štěpána a další.

- komandérský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (udělen při 179. promoci dne  28. července 1917 za operace ve východní Haliči v červnu 1917)

 

Erb (1885)

- štít modrý se širokým zlatým kůlem a na něm modrá snížená krokev. 

- klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými přikryvadly, je rostoucí zlatý pegas s černými kopyty.

 

 

Erb (1917) 

- erb (1885) na štít přidána koruna svobodných pánů.

 

Literatura

- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015, s. 81, 

- Antonio Schmidt-Brentano, Die k.k bzw. k.u.k Generalität 1816–1918, Österreichisches Staatsarchiv, Wien 2007, s. 18

- Peter Frank-Döfering, Adelslexikon des Österreichischen Kaisertums 1804-1918, s. 247 (Rz. 779 und 785).

- Genealogisches Handbuch des Adels, Freiherrliche Häuser B, Band II, 1957, s.50.

- GHdA-Adelslexikon Band I. (1972), s. 471, 

- Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der freiherrliche Häuser 1921-1939, Justus Perthes. 

 

Další články nobilitace 1917

 

Banfield

Berndt

Böhm-Ermolli

Böltz

Böttner von Karstboden

Dankl von Kraśnik

Gasiecki von Wlostowiec

Glässer von Järten 1917

Goldbach von Sulittaborn

Kletter von Gromnik

Novak von Arienti

Petersilka von Hochbergen

Reutter von Vallone

Správka von Grimmingfels

Toula

Vogel von Franzensberg