33.1 Nobilitace a rodový erb
Rakouský šlechtický stav na základě iniciativy císaře Karla I. ze dne 28. října 1918, kdy povýšil Williama Edwarda (Wilhelma Eduarda) Hardyho, velkopodnikatele, s titulem "von". Vzhledem k pozdnímu datu nobilitace pan von Hardy nikdy nepožádal o vyhotovení nobilitačního diplomu a proto mu nebyl udělen žádný erb (1).
33.2 Historie
Rodina Hardy usazená od 19. století ve Vídni pocházela z oblasti anglického Newcastlu, kde se narodil roku 1820 John Hardy, otec výše jmenovaného nobilitanta. John Hardy patřil mezi významné vynálezce 19. století. Narodil se 14. září 1821 (někdy je uváděno 1819 nebo 1820) v Gateshead nedaleko Newcastle-upon-Tyne v rodině modeláře. Již jako mladík nastoupil do firmy Robert Stephenson a. Co., vyučil se zámečníkem a později pracoval u Hawks and Co. V 21 letech se přestěhoval do Francie, kde zastával od roku 1851 místo vedoucího lokomotivních opraven v Chemins-de-fer de l’Quest, roku 1860 se i s rodinou přestěhoval do Vídně.
Ve Vídni byl pověřen vedením hlavních dílen privilegované jižní železniční společnosti (k. k. privilegierten Südbahngesellschaft). Roku 1877 sestrojil první prakticky použitelnou tzv. Hardyho vakuovou brzdu pro osobní vagony a v témže roce založil v Londýně společnost Vacuum Bremse Comp., která měla za úkol Hardyho patent prodávat do celého světa.
Roku 1885 se světově uznávaný vynálezce stáhl z veřejného života a zemřel ve Vídni 23. června 1896, podnik převzali jeho synové.
33.2.1 Rodokmen 1.
John Hardy, *14. září 1821 Gateshead +23. června 1896 Wien-Grinzing, oo ?,
1. John George Hardy, *23. února 1851 Sotteville-les-Rouen, Francie +22. února 1914 Wien,
2. William Edward von Hardy, *1859 +1927,
3. Joseph Robert Hardy, *1862 +1919,
Dva z pozůstalých synů, William Edward Hardy a Joseph Robert Hardy, založili po otcově smrti slévárnu a strojírnu pod jménem "Gebrüder Hardy Maschinenfabrik", ve které začali vyrábět otcovy brzdy. Vedle výroby komponentů vakuových brzd byly do výrobního programu postupně zařazeny parní brusné přístroje, pojistné ventily pro lokomotivy, parní ohřívače a komponenty pro železniční signalizační systémy.
Nejstarší ze synů Johna Hardyho, John George se narodil 23. února v Sotteville nedaleko Rouenu ve Francii. Základní vzdělání získal ve Francii a roku 1860 se spolu s otcem přestěhoval do Vídně. V novém bydlišti chodil na reálku a poté studoval na vídeňské technické vysoké škole. Jako inženýr pracoval pro privilegovanou jižní železniční společnost až do roku 1878, kdy se stal kontinentálním vedoucím společnosti Vacuum Brake Company v Londýně.
Věnoval velkou pozornost otcovu vynálezu, vakuové brzdě a vyvinul automatickou jednokomorovou vakuovou brzdu, za kterou získal zlatou medaili na světové výstavě v Paříži v roce 1878. Roku 1886 opustil službu u Vacuum Brake Company v Londýně a vstoupil do firmy Paget and Moeller jako společník.
Firma se zabývala zejména patentovým právem. Hardy a jeho společníci se stali členy různých pracovních skupin jako zástupci svých profesí. Tyto komise resp. pracovní skupiny jmenovalo ministerstvo obchodu, aby prozkoumaly reformu patentového zákona. Jejich úsilí vedlo v roce 1897 ke schválení nového patentového zákona a k založení patentového úřadu v Rakousku-Uhersku.
Spolu se svým partnerem J Moellerem se stali členy rakouské asociace pro práva duševního vlastnictví. Současně s novým patentovým zákonem vstoupil v platnost i nový předpis, který upravoval pracovní podmínky pro výkon povolání patentových zástupců. Kdokoliv, kdo by se chtěl stát patentovým zástupcem, musel složit odbornou zkoušku. Od samého počátku byl John George Hardy jedním ze členů zkušební komise.
John George Hardy odešel na odpočinek a strávil své poslední roky ve Vídni, kde také 22. února 1914 zemřel.
_____________________________________________________________
1. J. Županič, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006, s. 210, 225.