šlechtic Kroupa
- česká novoštítná rodina evangelického vyznání pocházející ze Žatce.
- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 22. června 1916, diplom spolu s čestným titulem “Edler von”vydán ve Vídni 10. března 1917, pro Josefa Kroupu, c. a k. generálmajora.
- Kroupa, Joseph Edler von (*29. 9. 1861 Žatec +2. 6. 1924 Olomouc), 1. 1. 1915 (25. 12. 1914) generálmajor, 1. 11. 1917 (13. 12. 1917) polní podmaršálek, (1. 11. 1919 čsl. generál IV. hod. tř., 29. 12. 1922 generál III. hod. tř., 1. 2. 1923 penzionován)
Biografie
- Josef Kroupa se narodil 29. září 1861 v Žatci. Po studiu na české státní reálné škole v Praze (1871-75) dokončil středoškolskou docházku v letech 1875-77 na německé státní reálné škole v Českých Budějovicích, v letech 1877-1880 navštěvoval pěchotní kadetní školu v Praze, do c. a k armády byl odveden 28. září 1878 v Praze v hodnosti vojína, po vyřazení ze školy byl 1. září 1880 zařazen jako kadet k 74. pěšímu pluku v Plzni,
- následující rok se stal kadetem-důstojnickým čekatelem, 1. května 1882 byl povýšen na poručíka a zastával funci velitele čety (1880-listopad 1887), v listopadu 1887 byl převelen k 98. pěšímu pluku do Josefova, kde byl do května 1888 velitelem čety, 1. listopadu 1887 byl povýšen na nadporučíka, v září 1888 byl povolán na kadetní školu do Budapesti, kde přednášel geografii a dějiny, kromě toho vedl cvičení ve zpěvu,
- v následujícím roce přidal mezi své předměty tělesnou výchovu a poté též pořadová cvičení a hudbu, v listopadu 1891 byl převelen k 74. pěšímu pluku do Terezína a nastoupil zdravotní dovolenou, v rámci které byl přeřazen mezi rezervisty-bývalé kariérní důstojníky, v lednu 1894 byl opět aktivován k 11. zeměbraneckému pěšímu pluku do Jíčína, 1. května 1894 byl povýšen na hejtmana II. třídy,
- v období březen 1895-leden 1898 byl opět pedagogem a to na zeměbranecké kadetní škole ve Vídni, kde přednášel dějiny, prováděl výcvik v pořadových cvičeních, ve zpěvu, hudbě a tanci, byl pověřen velením 1. roty a poté byl velitelem 4. roty, v roce 1897 byl převelen ke 14. zeměbraneckému pěšímu pluku do Brna, kde v hodnosti hejtmana I. třídy sloužil v období leden 1898-listopad 1900 jako velitel roty,
- v listopadu 1900 byl převelen k 8. zeměbraneckému pěšímu pluku do Prahy, kde byl po následující tři roky opět velitelem roty, v květnu 1903 se stěhoval do Nového Sadce (dnes Nowy Sacz, Polsko) k 32. zeměbraneckému pěšímu pluku, kde se stal velitelem 3. praporu, 1. května 1903 byl povýšen na majora, v listopadu 1905 byl převelen do Kroměříže k 25. zeměbraneckému pěšímu pluku, kde byl pověřen velením 3. praporu,
- od května 1905 do ledna 1908 zastával funkci adjutanta velitele 2. pluku tyrolských zemských střelců v Bolzanu (dnes Itálie), v lednu 1908 byl jmenován velitelem 2. praporu se sídle v Trentu, 1. května 1908 byl povýšen na podplukovníka, roku 1910 se společně s jednotkou přestěhoval do Lince, kde byl dočasně pověřen velením pluku, 20. května 1911 byl povýšen na plukovníka a stal se skutečným velitelem pluku, ve funkci zůstal do srpna 1914,
- na počátku I. světové války byl pověřen velením 40. zeměbranecké pěší brigády, která byla určena pro východoevropské válčiště, když koncem roku 1914 trávil čas na zdravotní dovolené, byl 25. prosince 1914 povýšen na generálmajora a byl přidělen k velitelství III. armády, od července 1915 velel 29. pěší divizi na ruské frontě, od dubna 1916 byl jmenován velitelem 59. pěší divize, se kterou se účastnil italského a ruského tažení,
- v květnu 1917 se stal velitelem tzv. Adižské armádní skupiny a v říjnu 1917 převzal velitelskou funkci u 56. pěší divize, kde setrval do listopadu 1918, kdy padl do italského zajetí, v italském zajateckém táboře zůstal do prosince 1918, 13. prosince 1917 byl povýšen na polního podmaršálka, po rozpadu monarchie se přihlásil do nově vznikající československé armády a v prosinci 1918 byl jmenován velitelem Zemského vojenského veliteleství pro Slovensko,
- od června 1919 do ledna 1920 velel 8. divizi, se kteru se účastnil bojů proti tzv. Slovenské republice RAD, v období 1920-23 byl velitelem 7. divize v Olomouci
Vyznamenání
- 1900 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1902 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,
- 1908 Vojenský jubilejní kříž,
- 1909 Vojenský záslužný kříž,
- 1910 rytířský kříž Řádu Františka Josefa,
- 1912 Vojenský služební odznak II. třídy pro důstojníky,
- 1913 Vojenský záslužný kříž III. třídy,
- v době I. světové války získal rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž řádu Železné koruny II. třídy a III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (později s meči), bronzová záslužná medaile na stuze Voj. záslužného kříže s meči, stříbrná záslužná medaile na stuze Voj. záslužného kříže s meči.
Erb (1917)
- štít zlatý s černým obrněným ramenem, pokrčeným v lokti, držícím v rukavici černý řemdih.
- klenotem, na korunované přilbě s černo-zlatými přikrývadly, je rostoucí černý lev s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí.
Literatura
- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2023, s.217.
- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 96.