Weeger

šlechtic Weeger

- česká německy mluvící novoštítná rodina římsko-katolického vyznání pocházející ze Starého Brna. 

- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 7. srpna 1918, diplom spolu s predikátem a čestným titulem "Edler von" vydán 8. listopadu 1918, pro Leopolda Weegera, c. a k. titulárního polního podmaršálka na odpočinku.

- Weeger, Leopold Edler von (*11.listopadu 1834 Staré Brno +28. listopadu 1919 Wien), 1. 5. 1887 (11. 5. 1887) generálmajor, 1. 4. 1891 titulární polní podmaršálek a penzionován. 

 

Biografie

- Leopold Eugen Julius Weeger se narodil 11. listopadu 1834 ve Starém Brně, v rodině místního měšťana a průmyslníka (koželužství) Leopolda Johanna Adama Weegera a jeho manželky Therezie Rosalie, rozené Haupt, pocházející z moravské rodiny Hauptů von Buchenrode (od roku 1879). Mladý Leopold Weeger se rozhodl vstoupil do řad c.k. armády a 28. srpna 1852 se stal podporučíkem I. třídy u 2. ženijního pluku, 

- 5. července 1854 byl povýšen na nadporučíka, 31. srpna 1855 byl převelen k 1. ženijnímu praporu v Křemži a v roce 1856 se stěhoval do Temesvaru, neboť byl povolán do místního ženijního štádu, zde setrval do roku 1859, kdy byl 5. dubna povýšen do hodnosti hejtmana II. třídy a převelen do ženijního štábu v italských Benátkách, 28. února 1861 byl přemístěn k ženijnímu štábu ve Vídni, 

- roku 1864 byl již hejtmanem I. třídy, 2. listopadu 1866 byl převelen do Splitue na místním ženijní ředitelství a v březnu 1867 dostal na starosti pevnostní stavitelství na ostrově Lissa (dnes Vis, Chorvatsko), zde vydržel do července 1868, kdy se vrátil zpět do Splitu a později (1. února 1869) do Křemže, 1. ledna 1871 se stal učitelem fortifikací na Technické vojenské akademii ve Vídni,

- 1. září 1872 byl převelen k 1. ženijnímu pluku a 1. května 1873 ke 2. ženijnímu pluku se sídlem v Křemži a zároveň byl povýšen do hodnosti majora, 1. května 1877 se stal podplukovníkem, 5. dubna 1878 byl přeložen do ženijního štábu, kde byl zařazen jako úředník do útvaru ženijního inspektorátu, 29. října 1881 byl povýšen na plukovníka, 17. května 1882 byl jmenován velitelem 1. ženijního pluku v Olomouci,

- 27. února 1887 byl uveden do funkce velitele 20. pěší brigády se sídlem v Hradci Králové, 11. května 1887 byl povýšen na generálmajora, 1. dubna 1891 byl penzionován s titulem a charakterem polního podmaršálka, v důchodu se usadil ve Vídni, kde 28. listopadu 1919 skonal.   

 

Vyznamenání

- 1866 Vojenský záslužný kříž

- 1887 rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy,

- 1890 bronzová vojenská záslužná medaile na červené stuze,

- 1891 rytířský kříž Leopoldova řádu  

 

Erb (1918)

- štít stříbrno-červeně dělený cimbuřovým řezem (sedm stínek). V horním poli červená hvězda, v dolním poli zlaté obněné rameno, v lokti pokrčené, svírá v rukavici meč se zlatým jílcem,

záštitou a hlavicí. 

- klenotem, na korunované turnajské přilbě s červeno-stříbrnými přikrývadly, je rostoucí černý jednohlavý orel s červeným jazykem.

 

 

Literatura

- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2025, s. 461.

- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 198.

- Županič Jan, Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. (IV.), Praha, s. 108.

- Županič Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006, s. 121.

 

Další články nobilitace 1918

 

Czerweny von Arland , Danzer , Gednorožec , Herzmansky von San , Janotta , Waněk , Weeger