Rollinger svobodný pán z Rolleggu
- novoštítná česká rodina německé národnosti pocházející z Terezína.
- rakouský šlechtický stav spolu s predikátem a čestným titulem „Edler von Rollegg“ na základě majestátu císaře Josefa Františka I. ze dne 16. prosince 1904 pro Leopolda Rollingera, c. a k. plukovníka.
- rakouský stav svobodných pánů na základě majestátu císaře Karla I. ze dne 9. října 1918, pro téhož jako c. a k. polního zbrojmistra ve výslužbě, diplom nebyl vystaven.
- Rollinger von Rollegg, Leopold (*31. 3. 1846 +17. 10. 1925), 1. 5. 1906 (29. 4. 1906) generálmajor, 1. 5. 1910 (10. 5. 1910) polní podmaršálek, 1. 5. 1911 penzionován, 10. 11. 1916 titulární polní zbrojmistr, reaktivován, 1. 2. 1918 skutečný polní zbrojmistr.
Biografie
- Leopold Rollinger se narodil 31. března 1846 v Terezíně, v mládí se rozhodl pro vojenskou dráhu a 1. listopadu 1869 byl uveden ve stavu 5. česko-haličského pluku polního dělostřelectva jako poručík, u své jednotky sloužil až do roku 1875,
- 1. listopadu 1875 byl povýšen na nadporučíka a zároveň byl převelen k 1. uherskému praporu pevnostního dělostřelectva do Budapesti, v npvém působišti sloužil následujících deset let, 1. listopadu 1883 byl povýšen na hejtmana II. třídy,
- v roce 1885 byl pověřen pedagogickou činností u 14. dělostřelecké kadetní školy ve Vídni, kde učil šlužební řády a strategii války se zaměřením na pevnostní specifika, rovněž byl velitelem 4. čety kadetů,
- roku 1886 byl převelen k 6. haličskému praporu pevnostního dělostřelectva, následující rok byl již hejtmanem I. třídy, roku 1890 absolvoval kurz pro štábní důstojníky ve Vídni, od roku 1891 sloužil u 2. moravsko-haličského pluku pevnostního dělostřelectva v Krakově,
- 1. ledna 1894 byl povýšen do hodnosti majora a opět převelen, tentokrát k 1. dolnorakouskosko-moravskému pluku pevnostního dělostřelectva se sídlem ve Vídni, v průběhu roku 1894 byl povolán jako významný odborník k Vyššímu střeleckému kurzu ve Vídni, kde přednášel dělostřelecká zařízení a tzv pevnostní válku,
- 1. listopadu 1896 byl povýšen na podplukovníka a stal se členem důstojnického sboru 6. uherského pluku pevnostního dělostřelectva v Komárně, 25. května 1900 byl povýšen na plukovníka a byl pověřen velením 2. moravsko-haličského pluku pevnostního dělostřelectva se sídlem v Krakově, roku 1904 byl pověřen funkcí ředitele pevnostního dělostřelectva v Krakově,
- roku 1905 se stal prvním velitelem nově zřízené pevnosti Riva v severním cípu jezera Garda poblíž hranice s Itálií, 29. 4. 1906 byl povýšen na generálmajora a 10. května 1910 na polního podmaršálka, 1. května 1911 byl na vlastní žádost penzionován, svůj důchod trávil ve Vídni III, Ungergasse 20,
- roku 1915 byl opět povolán do služby s úkolem sledovat výcvik nových útvarů pevnostního dělostřelectva, v září 1915 byl velitelem pevnostního dělostřelectva v Sarajevu a posléze byl jmenován velitelem vojenského přístavu Castelnuovo (dnes Herceg Novi, Černá Hora), 10. listopadu 1916 byl povýšen na titulárního polního zbrojmistra a 1. února na skutečného polního zbrojmistra,
- po skončení války a zániku monarchie se přihlásil do svazku nově vznikající Československé armády, kde byl od roku 1919 registrován jako generál dělostřelectva ve výslužbě, po válce žil v Praze, zemřel 17. října 1925 ve Vídni.
Vyznamenání
- 1890 Vojenská záslužná medaile na červené stuze,
- 1898 Vojenský záslužný kříž,
- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1899 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,
- 1900 rytířský kříž řádu Železné koruny III. třídy,
- 1904 důstojnická kříž řádu Františka Josefa,
- 1904 Vojenský služební odznak II. třídy pro důstojníky,
- 1909 Vojenský jubilejní kříž,
- 1913 rytířský kříž řádu Železné koruny II. třídy,
- v době I. světové války získal Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekocí (později s meči), rytířský kříž řádu Železné koruny I. třídy s válečnou dekorací .
Erb (1904):
- štít černý se stříbrnou hlavou štítu a na ní brk špicí vpravo v přirozených tinkturách. V hlavním poli na zeleném trávníku stojí zlatý hrad, tvořený přadní hradbou zakončenou cimbuřím s černou bránou mezi čtyřmi okny a po jednou okně na hraně zdi. Za zdí vyniká zlatá věž zakončená cimbuřím a provázená hvěma zlatými hvězdami, dvě černá okna. Z věže vyrůstá zlatý lev s červeným jazykem mávající mečem v pravé tlapě, v levé nese stříbrnou hořící bombu.
- klenotem, na korunované turnajské přilbě s černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikryvadly, jsou složená černá orlí křídla se zlatou lilií.
Erb (1918):
- stejný jako 1904, na štít položena koruna svobodných pánů.
Literatura
- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2015, s. 381.
- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 153.
Další články nobilitace 1918
Czerweny von Arland , Czibulka , Danzer , Daublebsky , Gednorožec , Herzmansky von San , Hrašovec , Janotta , Rollinger, Waněk , Weeger, Čenský