Dankl von Kraśnik - Rodinný erb

hrabě Dankl z Kraśniku

- rakouský stav svobodných pánů na základě udělení komandérského kříže Vojenského řádu Marie Terezie dne 17. srpna 1917, predikát “von Kraśnik” 29. 8. 1917, diplom byl vydán ve Vídni dne 3. září 1918 pro Viktora Dankla, c. a k. generál-plukovníka jako rytíře Řádu Marie Terezie.

- rakouský hraběcí stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I daného v zámku Schönbrunn dne 10. 11. 1918 pro téhož. Diplom nebyl vydán.

- Dankl von Krasnik, Viktor Julius Ignaz Ferdinand Graf (*18. 9. 1854 Udine, Benátsko +8. 1. 1941 Innsbruck), 1. 5. 1903 (16. 5. 1903) generálmajor, 1. 11. 1907 (2. 11. 1907) polní podmaršálek, 31. 10. 1912 (29.

10. 1912) generál pěchoty, 1. 5. 1916 (9. 5. 1916) generálplukovník, 1. 12. 1918 penzionován.

Biografie

- Viktor Julius Ignaz Ferdinand Dankl se narodil 18. září 1854 v Udine, Benátsko (dnes Itálie) v rodině c. k. hejtmana pocházejícího z Vídně. Roku 1865 se rodina po odchodu svého živitele do výslužby, přestěhovala do Gorizie a později do Terstu. Studium zahájil na německém gymnáziu v Gorizii a dokončil v Terstu,

- roku 1869 nastoupil ke studiu na kadetní škole v St. Pöltenu a roku 1870 se stal studentem Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě, studium úspěšně zakončil a byl 1. září 1874 povýšen do hodností poručíka, vojenskou službu nastoupil u 3. dolnorakouského dragounského pluku v Enži (Enns),

- v období 1877-1879 si rozšiřoval odborné znalosti na válečné škole ve Vídni, 1. května 1879 byl povýšen na nadporučíka a 1. prosince 1880 byl přidělen jako důstojník generálního štábu k 8. jízdní brigádě v Praze,

- 1. listopadu 1884 byl povýšen na hejtmana a převelen na velitelství 32. pěší divize v Budapesti a později k 1. pěší divizi do Sarajeva a následně k vojenské kartografii a nakonec byl dán k dispozici šéfovi generálního štábu,

- 1. listopadu 1891 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábujízdní divize ve Vídni, 1. května 1894 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a stal se důstojníkem 11. českého hulánského pluku v Przemyślu, v roce 1896 byl jmenován náčelníkem štábu XIII. armádního sboru v Záhřebu a 5. května 1897 byl povýšen na plukovníka,

- roku 1899 byl plukovník Dankl pověřen vedením ústřední kanceláře rakousko-uherského generálního štábu (Chef des Zentral Bureaus des Österreich-Ungarischen Generalstabs) ve Vídni, 16. května 1903 by povýšen na generálmajora a pověřen velením nad 66. pěší brigádou v Komárně, v roce 1905 se stal velitelem 16. pěší brigády v Trentu,

- 2. listopadu 1907 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka a stal se velitelem 36. pěší divize dislokované v Záhřebu, 29. října 1912 byl povýšen na generála jezdectva a stal se velitelem XIV. armádního zboru, zároveň byl jmenován velícím generálem v Innsbrucku s pravomocemi platnými pro Tyrolsko a Vorarlberg,

- s vypuknutím I. světové války byl generál Dankl postaven do čela 1. armády, která byla sestavena z I., V. a X. armádního zboru a umístěna na východní frontě v Haliči, se svými muži zvítězil v bitvě u Kraśniku nad ruskou 4. armádou 23.-25. srpna 1914, později při bojích na východě se již situace tak příznivě nevyvíjela a svou armádu musel stáhnout,

- roku 1915 se v počáteční fázi účastnil vítězných bojových operací na linii Gorlice-Tarnow, ve stejném období vstoupila do války Itálie a hrozilo vojenské nebezpečí na jihozápadních hranicích říše, generál Dankl byl převelen k obraně Tyrolska, se značně omezenými silami úspěšně čelil italským snahám o prolomení fronty a vpádu do Tyrolska. V březnu 1916 se uskutečnila pod jeho velením jarní protiofensiva v oblasti Trenta. 1. května 1916 byl povýšen na generál-plukovníka a byl velícím důstojníkem při útoku 11. armády jižně od Rovereta a Zugna Torta, postupně jeho muži dobyli Vallarsu, Col Santo Massiv až k Monte Pasubio a Val Posino jižně od Arsiera,

- zdravotní důvody a kritika náčelníka generálního štábu Conrada von Hetzendorfa po neúspěšné ofenzívě u Asiaga (15. 5. - 10. 6. 1916) donutily požádat generála Dankla o propuštění z funkce, 17. června 1916 předal velení svému nástupci generálplukovníkovi Franzi svobodnému pánovi Rohr von Denta, následně se generál Dankl podrobil těžké operaci hrtanu, ale ani po rekonvalescenci se již do aktivní služby nevrátil, císařem byl jmenován čestným kapitánem císařské osobní gardy harcířů (Arcièrenleibgarde) a později v zastoupení Franze Conrada von Hötzendorf převzal velení celé gardy v hodnosti plukovníka, 1. prosince 1918 byl penzionován,

- po skončení války a rozpadu říše až do své smrti se netajil svým monarchistickým smýšlením, přijat protektorát nad stavbou památníku padlých ve Vídni, po smrti polního maršála Conrada von Hötzendorf se roku 1925 stal kancléřem Vojenského řádu Marie Terezie a svůj úřad zastával až do roku 1938. Zemřel v Insbrucku 8 . ledna 1941.

Vyznamenání

- 1898 Jubilejní pamětní medaile,

- 1899 Vojenský služební odznak III. třídy,

- 1899 Vojenský záslužný kříž,

- 1903 Řád Železné koruny III. třídy,

- 1908 Vojenský jubielní kříž,

- 1909 rytířský kříž Leopoldova řádu,

- 1909 Vojenský služební odznak II. třídy,

- 1914 velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací,

- 1915 Záslužná hvězda Červeného kříže I. třídy s válečnou dekorací,

- 1916 Vojenská záslužná medaile s meči,

- 1917 komanderský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (udělen při 180. promoci dne 14. srpna 1917).

- jiná vyznamenání a ocenění byla: 1912 C. a k. skutečný tajný rada, 1913 majitel pěšího pluku č. 53, 1915 Čestný doktor filosofie University v Innsbrucku, 1917 člen panské sněmovny Říšské rady

Erb (1918)

- štít modrý se stříbrným vlnitým břevnem, nad ním stříbrná hvězda. Ve spodní polovině štítu stříbrné horské pásmo se třemi vrcholy, prostřední nejvyšší. Na štítě koruna svobodných pánů.

- klenotem, na turnajské přilbě s modro-stříbrnou točenicí a modro-stříbrnými přikryvadly, jsou rozložená stříbrná orlí křídla a mezi nimi černá lilie.

- heslo: IMMER MIT GANZEN KRAFT (vždy s plnou silou), stříbrně na modré stuze.