Novak von Arienti

Novak svobodný pán z Arienti

- moravská katolická rodina, jejímž předkem byl Jan (Johann) Novák, +9. září 1895, okresní hejtman v Brně. 

- rakouský šlechtický stav spolu s predikátem “von Arienti” na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 28. července 1910, diplom vydán dne 21. října 1910 pro vnuka výše jmenovaného Guida Novaka, c. a k. plukovníka.

- rakouský stav svobodných pánů na základě nejvyššího osobního listu císaře Karla I. daného v Reichenau ze dne 17. 8. 1917, diplom vydán 26. října 1917 pro téhož, c. a k. polního podmaršálka jako rytíře Řádu Marie Terezie (180. promoce dne 17. srpna 1917).

- Novak von Arienti, Guido Giacomo Freiherr (*21. 1. 1859 Miláno +15. 8. 1928 Wien), 1. 8. 1914 (22. 8. 1914) generálmajor, 1. 8. 1917 (22. 8. 1917) polní podmaršálek, 1. 1. 1919 penzionován.

 

Biografie

- Guido Giacomo Novak se narodil 21. ledna 1859 v Miláně v rodině Arhtura Novaka, správního účedníka c.k. námořnictva a jeho paní Josefínou Arienti, dcerou milánského architekta Abrama Barbini Arienti,

- po dokončení studia na kadetní škole v Kartouze v Brně-Královo pole vstoupil 1. září 1878 jako kadet-důstojnický čekatel do 45. pěšího pluku, 1. listopadu 1878 byl povýšen do hodnosti poručíka a stal se příslušníkem 80. haličského pěšího pluku ve Lvově (Lemberg),

- v roce 1880 byl mladý poručík se svým plukem přeložen do Bosny, kde sehrál významnou úlohu při potlačení nepokojů v jižní Dalmácii, po úspěšném splnění své mise byl pluk opět přemístěm zpět do Lvova,

- 1. listopadu 1883 byl povýšen na nadporučíka, v letech 1886-87 byl člen doplňovací komise v rámci vojenského okruhu, do kterého patřil 80. pěší pluk,

- 1. listopadu 1890 byl povýšen do hodnosti hejtmana, v květnu 1891 byl hejtman Novak převelen k 74. pěšímu pluku, ale díky výrazně zhoršenému zdraví jeho manželky se 5. června 1891 vrátil zpět ke svému starému pluku do Lvova,

- 1. listopadu 1901 byl povýšen na majora a zároveň přeložen k 2. pluku tyrolských cisařských myslivců v Trentu, kde zastával funkci velitele 1. praporu, 27. dubna 1903 převzal velení 8. korutanského praporu polních myslivců v Klagenfurtu, 1. května 1907 se stal podplukovníkem,

- 1. května 1910 se stal plukovníkem a krátce nato byl jmenován velitelem 1. pluku tyrolských císařských myslivců v Innsbrucku, 1. srpna 1914 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem pěší brigády v rámci XVI. armádního sboru polního zbrojmistra Wenzela Wurma (6. armáda, velitel Oskar Potiorek), se svými muži se účastnil počátečních bojů v západním Srbsku, kde byl těžce zraněn do hlavy (9. září 1914 Cavcica),

- po uzdravení se vrátil na frontu a 25. ledna 1915 opět převzal velení své pěší brigády, následně v květnu 1915 byl převelen na italskou frontu na řece Isonzo spolu se zbytkem XVI. armádního sboru, který se stal součástí 18. pěší divize generálmajora Eduarda Böltze, úkolem generála Novaka von Arienti bylo bránit kótu 383 na východním břehu Isonzo nedaleko městečka Plava,

- v srpnu 1915 byl generál opět zraněn, ale v listopadu téhož roku již převzal velení 50. pěší divize a následně 62. pěší divize, krátce též velel XVII. armádního sboru, 22. srpna 1917 byl povýšen na polního podmaršálka a jmenován do funkce velitele vojenské tereziánské akademie ve Vídeňském Novém Městě, kde setrval až do konce války, 1. ledna 1919 byl penzionován,

- po skončení války a rozpadu monarchie se usadil ve Vídni, kde zemřel 15. srpna 1928.    

 

Vyznamenání

- 1899 Válečná medaile,

- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,

- 1900 Vojenská záslužná medaile na červené stuze (Signum Laudis),

- 1902 Vojenský služební odznak pro důstojníky III. třídy,

- 1904 Vojenský záslužný kříž (ocenění zásluh při povodních v Korutanech, Štýrsku a Salzburku),

- 1908 rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy,

- 1908 Vojenský jubilejní kříž,

- 1913 pruský Řád červeného orla II. třídy

- 1913 švédský Řád meče II. třídy,

- v době I. světové války získal Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekocí (později s meči), Řád Železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči),

- rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (udělen při 180. promoci dne 14. srpna 1917, za boje v města Plava).

 

 

 

Erb (1910)

- štít čtvrcený, 1. pole černé se zlatým gryfem, 2.-3. pole stříbrné se třemi šikmými břevny, 4. pole zelené se skalnatým přirozeným pohořím vypínajícím se nad vegetací porostlými horami a nad skalisky je dorůstající stříbrný měsíc. 

- klenotem, na korunované turnajské přilbě s černo-zlatými a zeleno-zlatými přikryvadly, je rostoucí zlatý gryf.

 

Erb (1917) 

- erb stejný jako 1910, na štít přidána koruna svobodných pánů.

 

 

Literatura

- Antonio Schmidt-Brentano, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 128.

- Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1929 bis 1939.

- Wiener Genealogisches Taschenbuch Band 1., 1926, s. 212, Band 2., 1927/28, Band 4., 1931/1932, s. 156.

 

Další články nobilitace 1917

 

Banfield

Berndt

Böhm-Ermolli

Böltz

Böttner von Karstboden

Dankl von Kraśnik

Gasiecki von Wlostowiec

Glässer von Järten 1917

Goldbach von Sulittaborn 

Kletter von Gromnik

Novak von Arienti

Petersilka von Hochbergen

Reutter von Vallone

Správka von Grimmingfels

Toula

Vogel von Franzensberg