Reutter von Vallone - Rodinný erb

Reutter šlechtic z Vallone

- novoštítná česká katolická rodina německé národnosti pocházející z Holešova.

- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 13. února 1917, predikát a čestný titul „Edler von Valone“ na základě nejvyššího rozhodnutí ze dne 12. října 1917, diplom vydán ve Vídni dne 24. října 1917, pro c. a k. plukovníka Artura Reuttera.

Biografie

- Arthur Franz Ruetter se narodil 22. dubna 1866 v Holešově v rodině c. k. poručíka ve výslužbě Josefa Ruettera a jeho paní Josefy roz. Reimershofr, v mládí vstoupil do c. a k. armády a 1. září 1886 se stal poručíkem u 2. pluku 2. dělostřelecké brigády ve Vídni,

- 1. ledna 1891 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a zároveň s tím v letech 18891-93 navštěvoval vyšší dělostřelecký kurz ve Vídni, roku 1894 byl převelen ke 20. diviznímu dělostřeleckému pluku do Temesváru, kde sloužil jako plukovní adjutant,

- následujícího roku je opět převelen a to ke dělostřelecké kadetce ve Vídni, kde byl pověřen funkcí pobočníka velitele, v následijícím roce byl formálně převelen k 25. diviznímu dělostřeleckému pluku v Josefově, 1. května 1897 byl povýšen na hejtmana II. třídy a stal se učitelem na výše jmenované kadetce,

- po skončení své padegogické mise se vrátil ke svému pluku do Josefova, kde postoupil v hodnostech roku 1900 na hejtmana I. třídy, v následujícím roce se stal členem vojenského technického výboru, kde setrval až do roku 1907, kdy byl v květnu povolán ke štábu dělostřelectva,

- 1. května 1908 byl povýšen do hodnosti majora a převelen k 5. pluku polních houfnic do Bratislavi, kde byl pověřen velením 1. praporu, roku 1909 se stal učitelem v rámci vyššího dělostřeleckého kurzu a v následujícím roce byl jmenován představitelem střelecké zkušební komise (Präses des Schiessversuchkommando),

- v této funkci vedl střelecké zkoušky moderních těžkých houfnic ráže 15 cm a dalekonoského kanonu o ráži 10,4 cm, současně též pracoval na širším zařazení do výzbroje dělostřelectva kanonů určených k boji s tzv. nepřímým ohněm (s vysokým zakřivením střelby) při němž nedochází k přímému vizuálnímu kontaktu s nepřítelem,

- 1. listopadu 1911 byl povýšen na podplukovníka a stal se členem technického vojenského výboru, 1. sekce, 2. oddělení, 1. srpna 1914 byl povýšen na plukovníka a v únoru roku 1915 byl povolán ke generálnímu štábu

- od 27. září 1915 byl přidělen na jihozápadní frontu, byl pověřen velením 9. dělostřelecké brigády a posléze i armádní skupiny, v roce 1916 se účastnil ofenzivy v jižních Tyrolích a dále přechodu přes Dunaj u bulharského Svištova, v prosinci 1916 velel 94. dělostřelecké brigádě,

- při 11. bitvě na řece Isonzo velel dělostřelectvu VII. armádního sboru a později se podílel na úspěšné obraně před italskými silami, roku 1917 se stal generálním inspektorem c. a k. dělostřelectva, roku 1918 velel 106. brigádě polních houfnic a stal se šéfem štábu I. armádního sboru 14. armády,

- 1. ledna 1919 byl penzionován a po odchudu do důchodu se stal uznávaným militárním publicistou, zemřel 15. dubna 1950.

Vyznamenání

- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,

- 1908 Vojenský jubilejní kříž

- 1908 Vojenský záslužný kříž

- 1911 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,

- 1914 rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy,

- v době I. světové války získal řád Železné koruny II. a III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči), Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekocí (později s meči), bronzová záslužná medaile na stuze Voj. záslužného kříže s meči.

Erb (1917)

- štít červeno-zlatě dělený řezem ve tvaru snížené krokve. V horním poli tři zlaté hvězdy kopírující řez. V dolním poli na modrém vlnitém břevně stojí černý kanon otočený hlavní vpravo.

- klenotem, na korunované turnajské přilbě s červeno-zlatými přikrývadly, je rostoucí červený lev se zlatou zbrojí, v pravé tlapě svírá meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí.