Waněk

šlechtic Waněk

- pražská katolická rodina pocházející z Přelíce na Kladensku. 

- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 16. října 1918, diplom spolu s čestným titulem "Edler von" vydán ve Vídni dne 22. října 1918, pro Karla Josefa Waňka, c. a k. generálmajora.

- Waněk, Karel Edler von (*28. listopadu1862 Wien +?), 1. 11. 1917 (4. 1. 1918) generálmajor, 1. 1. 1919 pensionován.

 

Biografie

- Karl Josef Johann Waněk se narodil 12. září 1862 ve Vídni (domovsky příslušný do Prahy) v rodině Františka Waňka, účetního revidenta při zemském finančním ředitelství a jeho manželky Marie roz. Krombas. Do c. a k armády vstoupil 19. března 1880 jako dobrovolník k  6. praporu polních myslivců, 1. září se stal kadetem-důstojnickým čekatelem u 16. slezského praporu polních myslivců,

- 1. ledna 1883 byl povýšen na poručíka a přeloýen k 29. pěšímu pluku do Temesváru, roku 1885 se stal důstojníkem 33. uherského pěšího pluku a vrátil se zpět do Vídně, 1. května 1888 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a stal se proviantním důstojníkem, následně se svým plukem stěhoval do Aradu, kde byl 1. listopadu 1894 povýšen na hejtmana II. třídy a od roku 1896 postoupil na hejtmana I. třídy,

- roku 1900 je v rámci svého mateřského pluku veden jako "Wartegebühr" tzn. v dočasné výslužbě (v c. a k. armádě byl tento stav udělován při zhojitelném zranění či nemoci a předpokládalo se, že po vyléčení opatřenec zase nastoupí do činné služby), roku 1901 byl hejtman Waněk přidělen k 72. uherskému pěšímu pluku do Bratislavi, se kterým se násludující rok stěhoval opět do Vídně,

- 1. listopadu 1907 byl povýšen na majora a převelen k 61. uherskému pěšímu pluku, kde se stal velitelem 4. praporu se sídlem v Temesváru, roku 1910 převzal velení 1. praporu, který byl dislokován v Bosně a Hercegovině ve městě Foča, 1. listopadu 1911 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a v následujícím roce se se svým praporem přesunul do chorvatského Kotoru a roku 1913 do Crkvice,

- 1. srpna 1914 byl povýšen na plukovníka, začátkem I. světové války byl 1. prapor 61. pěšího pluku zařazen do sestavy 14. horské brigády 47. pěší divize (divize byla podřízená přímo 6. armádě) – prapor byl určen pro frontu v Bosně a Hercegovině proti Srbsku,

- v roce 1916 velel 17. pěší brigádě, roku 1917 142. pěší brigádě, 4. ledna 1918 byl povýšen do hodnosti generálmajora a 1. ledna 1919 byl penzionován.

 

Vyznamenání

- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,

- 1905 Vojenská záslužná medaile na červené stuze,

- 1906 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,

- 1908 Vojenský jubilejní kříž,

- 1913 Pamětní kříž 1912/13,

- 1913 rytířský kříž řádu Františka Josefa,

- v době I. světové války získal rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací a meči, rytířský kříž řádu Železné kruny III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekocí (později s meči), Vojenský služební odznak II. třídy pro důstojníky,.

 

Erb (1918)

- štít zlato-zeleně dělený. V horním poli z dělící linie rostoucí černý jednohlavý orel se zlatou zbrojí a červeným jazykem. V dolním poli zlatá větvička dubu se třemi listy a dvěma žaludy.

- klenotem, na korunované turnajské přilbě se zeleno-zlatými přikryvadly, jsou rozložená orlí křídla zlato-zeleně dělená a mezi nimi vztyčený meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí.

 

Literatura

- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2010, s. 413.

- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 197.

- Wiener Genealogisches Taschenbuch Bd. 5 (1933), s. 181. 

- Županič Jan, Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. (IV.), Praha, s. 107.