Barwik šlechtic z Dubu
- novoštítná moravská rodina katolického vyznání pocházející ze Žibřidovic u Karviné..
- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 31. července 1916, diplom spolu s predikátem a čestným titulem “Edler von Dub” vydal a podepsal císař Karel I. dne 6. února 1918 pro Arnolda Barwika, c. a k. plukovníka a velitele143 pěší brigády.
- Barwik Edler von Dub, Arnold (*29. 6. 1865 Žibřidovice u Karviné +9. 12. 1934), 1. 11. 1917 (6. 12. 1917) generálmajor, 1. 3. 1919 penzionován.
Biografie
- Arnold Barwik se narodil 29. června 1865 v Žibřidovicích u Karviné (dnes Zebrzydowice, Polsko). V mládí se rozhodl vstoupit do řad c. a k. ozbrojených sil, 1. září 1885 se stal poručíkem u 65. uherského pěšího pluku, 1. května 1889 byl povýšen na nadporučíka a se svým plukem se přestěhoval do Košic,
- roku 1891 byl převelen ke generálnímu štábu, v rámci povinné rotace přidělených kádrů po vyšších velitelstvích c. a k armády sloužil v letech 1891-93 na velitelství 38. pěší brigády v Českých Budějovicích, v roce 1893 byl převelen jako instruktor taktiky a organizace vojsk na kadetní školu pěšího vojska do Hermannstadtu (dnes Sibiu, Rumunsko)
- 1. května 1894 byl povýšen na hejtmana I. třídy, od roku 1895 byl jmenován pedagogem na pražské pěší kadetce, roku se stal členem vojenského oddělení velitelství VIII. armádního sboru v Praze,
- od roku 1899 sloužil u 15. haličského pěšího pluku v Lembergu (dnes Lwow, Ukrajina), 1. května 1907 byl povýšen na majora a převelen k pražskému 11. pěšímu pluku, kde byl jmenován velitelem 3. praporu, roku 1909 se stal velitelem 25. moravského praporu polních myslivců se sídlem ve Vídni, 1. května 1911 byl povýšen na podplukovníka,
- 16. června 1914 byl povýšen na plukovníka, se svým praporem byl na začátku války zařazen do sestavy 49. pěší brigády, která v rámci 25. pěší divize byla určena pro východní frontu, v roce 1915 velel 4. pěšímu pluku v následujícím roce velel 143. pěší brigádě, 6. prosince 1917 byl povýšen na generálmajora, roku 1918 byl povolán na ministerstvo zeměbrany Předlitavska,
- 1. března 1919 byl penzionován, usadil se ve Vídni, kde zemřel 9. prosince 1934
Vyznamenání
- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1905 Vojenská záslužná medaile na červené stuze,
- 1909 Vojenský jubilejní kříž,
- 1912 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,
- 1914 Vojenský záslužný kříž,
- v době I. světové války získal rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací a mečí, Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), bronzová vojenská záslužná medaile na stuze Vojemského zásl. kříže s meči a další.
Erb (1917)
- štít červený se zlatým kosmým břevnem a na něm červená růže se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky, nad břevnem zlatá lilie, pod břevnem zlatá hvězda.
- klenotem, na korunované turnajské přilbě s červeno-zlatými přikryvadly, jsou červená rozložená orlí křídla a mezi nimi červená růže ze štítu. Na pravém křídle zlatá hvězda a na levém křídle zlatá lilie.
Literatura
- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2021, s. 57.
- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 9.