32.1 Nobilitace a rodový erb
Rodový erb klanu Hamiltonů a později i říšských hrabat Hamiltonů je obecně velmi známým. Jeho základní figurou je tzv. pětilist (angl. cinquefoil). Postupným vývojem se ustálila varianta tří pětilistů (v postavení dva nad jedním) v červeném poli, které jsou uprostřed proražené. Některé vedlejší větve svůj původní erb diferencovaly, např. hrabata z Arranu pozměnili své pětilisty na hermelínové. Ke klenotu (1), kterým je přirozený dub se zlatými plody do jehož kmene je zaříznuta zlatá rámová pila s nápisem “Through”, se vztahuje pověst.
Prastarý příběh vypráví historku, která se přihodila Siru Gilbertu de Hamilton, který v roce 1323 pronikl na dvůr krále Edwarda II. Anglického. Aby se vyhnul zatčení, spolu se svým sluhou se převlékli za dřevorubce a pustili se do práce. Když kolem nich prošli jejich pronásledovatelé bez povšimnutí, Sir Gilbert pronesl ke svému společníkovi Through - skrz díky. Slabé místo této historky je v tom, že roku 1388 Sir John Hamilton užíval za klenot na své pečeti hlavu kance. Strom v klenotu a antilopy jako štítonoši se poprvé objevují roku 1477 na pečeti prvního Lorda Hamiltona a heslo dokonce až roku 1560 na pečeti vévody z Chatelherault.
Obrázek 32.1: Hamilton tartan moderní.
Erb říšských hrabat Hamiltonů je odvozen z erbu náčelníka klanu Hamilton, liší se pouze tzv. turnajským límcem. Claud Hamilton, 1. Lord Paisley užíval červený štít se třemi hermelínovými pětilisty, přes které byl položen zlatý turnajský límec o třech lalocích. Na obrazu erbu Antonína Hamiltona jsou ještě vidět štítonoši, v Čechách velmi vzácní, dvě přirozené antilopy. Celý erb hrabat Hamiltonů udělený ve Vídni 12. října 1695 tedy vypadá takto, popis: Štít červeno-stříbrně čtvrcený, 1.-4. pole se třemi stříbrnými pětilisty (2,1) v podobě růží se zlatými semeníky a nad nimi zlatý trojlaločný turnajský límec, Hamilton, původní erb, 2.- 3. pole s černou plachetnicí o třech stěžních s vytaženými plachtami, na stěžních vlají červené vlaječky. Na štítě koruna říšských hrabat. Klenotem, na turnajské přílbě s červeno-stříbrnou točenicí a červeno-stříbrnými přikrývadly, je přirozený dub do jehož kmene je zaříznuta zlatá ruční pila. Štítonoši dvě stříbrné antilopy s černou zbrojí mající na krku zlaté koruny, ze kterých splývá a obtáčí tělo antilop zlatý řetěz zakončený kruhem (2).
Obrázek 32.2: Erb Antonína Hamiltona, komtura řádu sv. Jana Jeruzalémského.
Zajímavou variantou rodového erbu je znak biskupa Hamiltona. Je znám v několika variantách. Základní změnou proti výše popsanému erbu je vypuštění turnajského límce. Biskup sám často používal štíty dva, první s erbem svého úřadu a druhý s erbem rodovým. Zobrazená varianta Jiřího Loudy ukazuje biskupův štít a odpovídá běžné praxi tvorby symbolů olomouckých biskupů od konce 16. století dodnes, kdy je použit rodový erb jako srdeční štítek.
Obrázek 32.3: Erb Maxmiliána Hamiltona, knížete biskupa olomouckého.
Je zvláštní jak celkem jednoduchý erb může být v heraldické literatuře zobrazován s množstvím chyb. Autoři kreseb nerespektovali popis hraběcího erbu a dopouštěli se mnoha drobných nepřesností. Například ve vyobrazení biskupského erbu je první a čtvrté pole šrafováno modře místo červeně, běžnou chybou byl stříbrný turnajský límec místo zlatého (3), černo-stříbrná přikrývadla místo červeno-stříbrných a chybně zobrazovaný dub dokonce jako pařez (4). Turnajský límec je zaměněn za most a místo antilop jsou popsováni kozli, klenot je popsán zcela zmateně (5).
Obrázek 32.4: Erb Hamiltonů s antilopami na portálu zámku Dürnkrut.
zdroj: https://de.wikipedia.org/wiki/Schloss_D%C3%BCrnkrut#/media/File:Hamilton-Wappen_D%C3%BCrnkrut.jpg
Posledním erbem Hamiltonů, který zde zmíníme je poněkud netradiční a naprosto vybočující z klanové heraldické tradice. Jedná se o erb, který použil na pečeti přivěšené ke své závěti Johann Georg von Hamilton, císařský dvorní malíř.
Jako první na výše zmíněný erb upozornila Dr. Ourodová-Hronková (6) ve své knize o malířské rodině Hamiltonových. Popis erbu: Štít se sníženou krokví se třemi růžemi se semeníkem provázenou třemi jednohlavými orli. Klenotem na korunované turnajské přilbě s přikrývadly, je stojící orel ze štítu mající na hlavě růži.
Porovnáme-li erby jednotlivých větví hamiltonovského klanu at’ již legitivního či nelegitimního původu, je nutno konstatovat, že kresba erbu z pečeti malíře Hamiltona zobrazuje erb, který jen s velmi bujnou fantazií můžeme přiřadit k hamiltonovské heraldice. Protože hamiltonovská genealogie neposkytuje žádná relevantní vodítka, není jiné možnosti, než se domnívat, že s největší pravděpodobností Johann Georg Hamilton či snad jeho otec se snažili upevnit získané postavení u dvora (Braniborsko, Říše . . . ) získáním nobilitace a erbu. Celková koncepce erbu nastoluje myšlenku, že malířská rodina Hamiltonů byla tzv. novoštítná. To znamená, že erb byl udělen bez ohledu na rodová pouta at’ již skutečná či domnělá.
Obrázek 32.5: Erb Johanna Georga Hamiltona.
zdroj: Fotoarchiv Dr. Ludmily Ourodové-Hronkové.
32.2 Historie
Hamiltonové jsou jedním z nejvznešenějších skotských klanů. Původ rodu je zahalen tajemstvím. První zprávy o Hamiltonech z Cadzow jsou nekompletní a mnoho jich bylo za pozdějších válek zničeno. Některé heraldické výzkumy se snaží dokázat na základě značné podobnosti rodových erbů, že Hamiltonové jsou mladší linií slavné rodiny Beaumont, hrabat z Leicesteru a společného původu s rodinou Umfreville, hrabat z Angusu (7).
Prvním příslušníkem rodiny Hamilton se připomíná jistý Gilbert de Hameldun roku 1272. Oženil se celkem dvakrát, poprvé s Isobel, dcerou Thomase Randolpha Lorda ze Strathdonu a jeho manželky, nevlastní sestry krále Roberta I. Skotského, Isobel. Druhý sňatek uzavřel někdy kolem roku 1296 s Willelmou, dcerou Sira Willama, 3. Lorda Douglase. Z prvního manželství se narodil syn Walter fitz Gilbert připomínaný v Rogman Rolls v roce 1292 s přídomkem „de Hameldon“ a roku 1296 „de Hamildon. V roce 1294 získal opatství Paisley od Jamese, skotského nejvyššího komoří (High stewart of Scotland) a v trhové listině je nazýván „Walterus filius Gilberti“. Účastnil se bitvy na Halidon Hillu 19. července 1333 a zemřel před rokem 1336.
Obrázek 32.6: Porovnání erbů Umfreville, Beaumont a Hamilton.
Byl dvakrát ženat, o první manželce Helen není nic známo. Druhý sňatek uzavřel s Mary, dcerou Sira Adama Gordona z Gordonu a měl s ní nejméně dva syny. Mladší John fitz Walter se stal praotcem Hamiltonů z Innerwicku a Hamiltonů, hrabat z Haddingtonu. Starší syn David fitz Walter fitz Gilbert se stal otcovým dědicem. Králem Davidem II. byl pasován na rytíře a získal královským darem do dědičného držení baronii Cadzow, není však známo, že by někdy užíval přídomek de Hamilton, či některé jeho jiné pravopisné varianty.
Stejně jako jeho otec bojoval u Halidon Hillu a u Durhamu, kde byl později v roce 1346 vězněn. Byl jedním ze skotským magnátů, kteří se podíleli na dosazení Roberta III. na skotský trůn roku 1371. Zemřel někdy v letech 1374-78. Oženil se s Margaret, dcerou Williama, 5. hraběte z Ross a měli spolu čtyři syny a dceru, kterou provdali za Simona Robertsona z Earnocku.
Obrázek 32.7: Původní sídlo klanu Hamilton.
Dědicem a novým pánem domu Cadzow se stal nejstarší syn David. Jeho dva mladší bratři se stali předky dalších rodových větví, John Hamilton z Fingaltounu, pasovaný na rytíře se připomíná jako předek Hamiltonů z Prestonu a Walter Hamilton se dnes uznává za praotce rodů Hamilton z Cambuskeith a Hamilton ze Sanquhar. Nejmladší z bratří byl Alan Hamilton z Larbertu, který ač ženat s dcerou Sira Roberta Maxwella z Calderwoodu potomky neměl.
Druhým pánem domu Cadzow se stal David fitz David fitz Walter de Hamyldon, rovněž jako jeho otec byl pasován na rytíře a v letech 1375 a 1378 získal královskou milostí další statky. Zemřel kolem 14. května 1392. Oženil se s Jonettou, dcerou a dědičkou Sira Williama Keithe z Galstonu, se kterou měl pravděpodobně pět synů a dceru Elizabeth, která se provdala za Alexandra Frasera, (1st of Philorth).
Obrázek 32.8: Ruiny Cadzow Castle.
Nejstarší John se stal otcovým nástupcem. Druhý syn William Hamilton, pasovaný na rytíře, získal roku 1407 z dědictví své matky statek Bathgate a je uváděn jako praotec rodu Hamilton z Bathgate. Třetí syn Andrew Hamilton dostal z dědictví své matky statky Thulock a Bruntwood a stal se praotcem rodu Hamilton z Bruntwoodu. Další z bratří, u kterého je však spekulativní zda byl synem Davida a Jonetty, je George Hamilton, předek rodu Hamilton z Borlandu a poslední z bratří John, zv. „Secundus“ , který je někdy jmenován jako David, se svou manželkou, dcerou a spoludědičkou rodiny Galbraith of that Ilk, založil rod Hamiltonů z Bardowie.
Třetím pánem domu Cadzow a dědicem Davida de Hamyldon se stal jeho nejstarší syn John Hamilton z Cadzow, rytíř, který dvakrát upadl do anglického zajetí, poprvé při cestě po moři do Francie, ale roku 1396 byl vysvobozen a podruhé o dva roky později. Ze zajetí byl rovněž osvobozen. Oženil se s Janet, dcerou Sira Jamese Douglase z Dalkeith s níž měl tři syny a dceru Katherine, provdanou za Sira Williama Baillie. John Hamilton zemřel přibližně roku 1410. Jeho dva mladší synové David a Walter jsou uváděni jako předkové rodů, Hamiltonů z Dalserf a Hamiltonů z Raplochu.
Jeho nejstarší syn James Hamilton of Cadzow, čtvrtý pán domu Hamilton, stejně jako jeho otec i praděd se dostal do Anglie jako vězeň, v letech 1424 a 1426 sloužil jako rukojmí výkupného za krále Jakuba z anglického zajetí. Oženil se koncem roku 1422 s Janet, dcerou Sira Alexandra Livingstona z Callendaru, společně zplodili pět synů a tři dcery. Zemřel pravděpodobně roku 1441 (8).
Dědicem a náčelníkem rodu se stal James Hamilton, (6th of Cadzow), který byl králem Jakubem 28. června 1445 povýšen na dědičného Lorda Hamiltona a byl přijat do parlamentu. Rovněž město a panství Cadzow si po tomto povýšení změnilo jméno na Hamilton. Zpočátku se spojil se svými příbuznými s klanem Douglasů s jehož náčelníkem v roce 1450 navštívil Řím a následující rok Canterbury a společně se připojili do Ligy proti králi Jakubu II. s hrabaty z Crawfordu a klanem Ross. Nicméně později si získal královu přízeň, přestoupil ke králově straně a pomohl povstání potlačit. Za svou loayalitu byl v roce 1455 odměněn úřadem šerifa v hrabství Lanark. 23. října dostal nový důkaz královy vděčnosti a jeho země byly povýšeny na panství s titulem Barona. V roce 1474 se podruhé oženil s Marií, sestrou krále Jakuba III. (9).
Sir James Hamilton, 1st Lord Hamilton se poprvé oženil 1440/41 s Euphemií (+1468), nejstarší dcerou Sira Patricka Grahama a Euphemie, hraběnky ze Strathern, vdovou po Archibaldovi, 5. hraběti Douglasovi, 2. vévodovi z Tourainne (10).
Z prvního manželství zůstala jen jediná dcera Elizabeth (zemřela v roce 1516), byla dvakrát provdána, poprvé za Davida Lindsaye, 5. hraběte z Crawfordu a podruhé za Johna Forrestera z Niddrie. Sir James se podruhé oženil roku 1474 se skotskou princeznou Marií (*1452 +1488), dcerou krále Jakuba II. Stewarta, vdovou po Thomasi Boydovi, hraběti ze Stran a zemřel 6. listopadu 1479. Z druhého manželství měl Sir James celkem čtyři syny, kteří se dožili dospělosti a jednoho syna nelegitimního.
Obrázek 32.9: Schéma spříznění rodů Stewart a Hamilton.
zdroj: https://www.baronage.co.uk/bphtm-03/tempting.html
Dědicem a nástupcem se stal nejstarší syn James, 2. Baron Hamilton, narozený cca 1475, byl královským komořím. 11. srpna 1503 byl povýšen na hraběte z Arranu (Earl of Arran), od roku 1513 byl skotským admirálem, 1517 člen regentské vlády vévody z Albany, v září 1526 velel vojsku, které bylo vysláno potlačit odpor hraběte z Lennoxu. Baron James se poprvé oženil již v 15 letech roku 1490 s Elizabeth Home, dcerou Alexandra, 2. Lorda Home, manželství bylo v listopadu 1504 rozvedeno. Podruhé se James Hamilton oženil roku 1516 s Janet, dcerou Sira Davida Beatona z Reich. Kromě potomků z těchto dvou manželství, měl James Hamilton i několik dalších dětí nelegitimního původu.
Nástupcem a dědicem hraběcího a baronského titulu se stal nejstarší syn z druhého manželství James Hamilton, (2nd Earl of Arran). Jeho osobou dosahuje politický vliv Hamiltonů ve Skotsku nových výšin. Hrabě byl po nečekané smrti krále Jakuba V. zvolen jako vladař Skotska a 13. března 1542/3 byl deklarován jako případný dědic království. Během následujících náboženských potíží, které se snažil řešit kompromisními postupy se nakonec přiklonil k reformátorům. Díky tomu, že se zasloužil o sňatek korunní princezny Marie Skotské s francouzským následníkem trůnu, byl ve Francii povýšen na vévodu ze Chatellerault (11). V roce 1554 rezignoval na svůj úřad ve prospěch královny-matky a v roce 1565 stál v opozici k chystanému manželství vdovy po francouzském králi Františku, Marie Skotské s Henry Stuartem (12). Na čtyři roky odešel do exilu.
32.2.1 Rodokmen 1.
James Hamilton, 2. hrabě z Arranu, vévoda ze Chatellerault,*cca 1515 +22. ledna 1575 oo cca 23. 9. 1532, Margaret Douglas, dcera Jamese Douglase, 3. hraběte Mortona a Kateřiny, nelegitimní dcery krále Jakuba IV. Skotského,
1. James Hamilton, 3. hrabě z Arranu, *1537/8 +březen 1609 (13),
2. Gavin Hamilton, zemřel jako dítě v srpnu 1547,
3. John Hamilton, 4. hrabě z Arranu – potomci markýzové a vévodové z Hamiltonu,
4. David Hamilton z Grangea, * cca 1542 +březen 1611,
5. Claud Hamilton, 1st Baron Paisley – pokračování rodokmen č. 2,
6. Barbora Hamilton, *cca 1534 +1558, I. oo 1546, Alexander Gordon, nejstarší syn 4. hraběte z Huntly, II. oo 1553, James Fleming, 4. Lord Fleming, královský komorník.
7. Jean Hamilton, oo 13. 2. 1554/5, Hugh Montgomery, 3. hrabě z Eglintonu, později roku 1562 rozvedeni na základě pokrevního příbuzenství,
8. Anna Hamilton, oo před 12. 8. 1558, George Gordon, 5. hrabě z Huntly.
Claud Hamilton, 1. Baron z Paisley se narodil kolem roku 1543, spolu se svým bratrem, markýzem Hamiltonem měli významný podíl v událostech kolem princezny Marie, byl znám jako bezohledný pletichář.
Roku 1587 byl za odměnu povýšen na Barona a získal majetek opatství Paisley, které bylo díky reformaci zrušeno. 1. srpna 1574 se oženil s Margaret Seton, dcerou Georga, 5. Lorda Setona. Měli spolu celkem devět dětí, z nichž se pět synů dožilo dospělosti a tři z nich se usídlili v Irsku. Nejstarší ze synů James Hamilton získal přízeň krále Jakuba VI. a byl roku 1603 povýšen na Lorda z Abercornu a o tři roky později na hraběte z Abercornu. Jeho potomek drží dnes titul 5. vévody z Abercornu v Irsku, 6. markýze z Abercornu ve Velké Británii a 14. hrabě z Abercornu ve Skotsku a je hlavou a představitelem celého klanu Hamilton. Baron Paisley zemřel jako duševně nemocný roku 1621/2.
32.2.2 Rodokmen 2.
Claud Hamilton, 1. Baron z Paisley, *cca 1543 +1621/2, oo 1. 8. 1574, Margaret Seton, + únor 1616, dcera George, 5. Lorda Setona,
1. James Hamilton, 1. hrabě z Abercornu, - potomci vévodové z Abercornu, pokračování rodokmen č. 3,
2. Margaret Hamilton, *1. září 1577 +23. prosince 1577,
3. Henry Hamilton, *13. prosince 1584 +15. března 1585,
4. Alexander Hamilton, *18. března 1587 +21. listopadu 1587,
5. Sir John Hamilton,
6. Sir Claud Hamilton ze Shawfieldu, později z Baldony, +19. října 1614 – potomci Hamiltonové z Woodbrooku a rodina Cole-Hamilton z Beltrimu,
7. Sir George Hamilton of Greenlaw a. Roscrea,
8. Sir Frederick Hamilton z Manor Hamilton, +31. března 1646/47 – potomci Hamiltonové, vikomti z Boyne,
9. Margaret Hamilton, *cca 1585 +11. září 1623, oo William Douglas, 1. markýz Douglas.
James, nejstarší ze synů Lorda Paisleye, favorit krále Jakuba VI. byl roku 1603 povýšen na Lorda Abercorna a o tři roky později byl znovu vyznamenán, tentokrát titulem hraběte z Abercornu a Lorda z Paisley, Hamiltonu, Mountcastellu a Kilpatricku. Jeho nestarší syn James, (2nd Earl of Abercorn), případný dědic celého domu Hamilton a nástupce vévodství Chatellerault ve Francii byl ještě za otcova života povýšen v Irsku na Lorda Strabane, ale v roce 1633 na udělený titul rezignoval ve prospěch svého bratra Clauda, jehož vnuk, Claud, 5. Lord Strabane, se stal dědicem titulu a majetku jako 4. hrabě z Abercornu. Tento hrabě však podporoval věc krále Jakuba II., se kterým odešel do Irska a po porážce jakobitské armády o své tituly a majetek přišel. Rozdílnou pozici zaujal jeho příbuzný Gustavus Hamilton, 1. Lord Boyne, který naopak podporoval krále Viléma III. a byl jeho oddaným služebníkem.
32.2.3 Rodokmen 3.
James Hamilton, 1. hrabě z Abercornu, *cca 1575 +23. března 1618 oo Mariana Boyd, +26. srpna 1632, dcera Thomase, 5. Lorda Boyda,
1. James Hamilton, 2nd Earl of Abercorn – potomci,
2. Claud Hamilton, 1st Lord Strabane, - potomci,
3. Sir William Hamilton, Baronet,
4. Sir George Hamilton, 1. Baronet z Donalogu, - potomci vévodové of Abercorn, náčelníci klanu Hamilton,
5. Sir Alexander Hamilton of Holborn, - pokračování, rodokmen č. 4.
6. Anne Hamilton, oo 1611, Hugh, 5. Lord Sempill,
7. Margaret Hamilton, +cca 4. května 1642, oo 1628, Sir William Cuninghame, 7th of Caprington,
8. Isobel Hamilton,
9. Lucy Hamilton, +před 9. června 1696.
32.2.4 Sir ALEXANDER HAMILTON z Holbornu - potomci ve střední Evropě.
V tuto chvíli odvrátíme pozornost od hlavní větve rodu a jejího osudu a podíváme se na Sira Alexandra Hamiltona z Holbornu (14). Stejně jako podstatná část rodiny byl i on věrným stoupencem Stuartovců, jmenovitě krále Jakuba II. Narodil se v Irsku kolem roku 1610, dle britských genealogií byl rytíř, který žil většinou v Londýně, věrnost katolickému náboženství donutila celou jeho rodinu k emigraci na kontinent. Oženil se s Elizabeth Beningfield z Beningfieldu, se kterou měl nejméně 3 syny a tři dcery. Jak již bylo řečeno synové se usadili mimo svou domovinu, nejprve v Bavorsku a později odešli do Rakouska. Sir Alexander zemřel v Kilpatricku před 4. květnem 1669.
32.2.5 Rodokmen 4.
Sir Alexander Hamilton z Holbornu, *cca 1609 + před 4. květnem 1669 Kilpatrick, oo Elizabeth Beningfield, *cca 1609 +7. října 1683 v Bruggách jako Augustina, řádová sestra klariska (Convent of Poor Clares in Gravelines) (15), dcera Francise Bedingfielda z Redlingfieldu a Katherine Fortescue ze Saldenu,
1. Marion Hamilton, *1622 +1668, oo cca 1633, Alexander Bannerman, *1608 +1666 - potomci,
2. Catherine Hamilton, *cca 1628 Redlingfield +19. listopadu 1685 Mnichov, řádová sestra klariska (v letech 1667-82 superiorkou konventu v Augsburgu (16),
3. Lucy Hamilton, *cca 1640 +18. srpna 1693 Bruggy, jako Laurentia řádová sestra klariska (17),
4. Jakob (James) říšský hrabě Hamilton – pokračování, rodokmen č. 5,
5. Anna Hamilton, *cca 1646 +25. května 1710 Rouen, jako Angela Augustine řádová sestra klariska (18),
snad další synové:
(6.) Johann Andreas říšský hrabě Hamilton, *1649 +9. ledna 1738 Wien, 5. září 1723 pasován na rytíře sv. Václava (19),
(7.) Amadeus říšský hrabě Hamilton, *cca 1645/50 +po roce 1714, od r. 1710 první představený řádu Theatinů ve Vídni, misionář v Persii a Indii.
Prostředním z bratrů byl Johann Andreas hrabě Hamilton (20), který přišel roku 1682 do Rakouska. Vstoupil do císařské armády, se kterou se roku 1710 účastnil bitvy u Villaviciosa, 1711 bojoval ve Španělsku na habsburské straně jako generalwachtmistr, roku 1716 byl polním podmaršálkem. 20. prosince 1698 získal moravský incolát v panském stavu a 12. října 1695 byl jemu i jeho bratrům a jejich potomkům udělen hraběcí stav Svaté říše římské.
Roku 1718 vlastnil 7. pluk kyrysníků, 7. listopadu 1723 se stal generálem jezdectva a při korunovaci císaře Karla VI. 5. září 1723 byl pasován na Svatováclavského rytíře. Roku 1734 válčil v Itálii, získal titul císařského rady a byl jmenován velícím generálem v Banátu, 1735 ho císař pověřil velením (kapitánem) své osobní stráže. Zemřel neženat ve Vídni roku 1738, když krátce před smrtí věnoval značný peněžitý obnos na výstavbu severního křídla kláštera Hybernů v Praze (21). V současné době Johann Andreas hrabě Hamilton není považován za syna Sira Alexandra Hamiltona. Tuto teorii podporuje i skutečnost, že ve své závěti neuvedl nikoho ze svých "sourozenců" ani příbuzných, nýbrž za univerzálního dědice ustanovil svého "synovce" Carla Claudia O’Donella z Tyrconellu (22).
Další z bratří, Amadeus (23), se dal na duchovní dráhu, která se započala 27. září 1665, kdy se stal studentem filozofie v mnichovském klášteře sv. Adelaidy a sv. Kajetána. V roce 1676 byl kazatelem Henrietty Adelheid Savojské, manželky bavorského kurfiřta Ferdinanda Marii Bavorského (24) a 1678 se stal profesorem filozofie v Mnichově, byl zvolen proboštem pražským a v následujících letech zastával funkci probošta theatinského kostela ve Vídni. Roku 1707 byl zpovědníkem vévody Antona Ulricha von Braunschweig-Wolfenbüttel, kterého přesvědčil ke konverzi ke katolicizmu (25). Roku 1710 byl zvolen prvním představeným řádu Theatinů ve Vídni. Kromě toho se jako misionář účastnil výprav do Indie a Persie.
Nejstarší z bratří byl Jakob Hamilton, od roku 1695 rovněž říšský hrabě (26). Narodil se roku 1642 v Irsku, se svými rodiči odešel do Evropy po popravě anglického krále Karla I. a usadili se u dvora kurfiřta Philippa Wilhelma Falckého v Düsseldorfu či spíše v Neuburgu na Dunaji. Roku 1667 byl fähnrich ve falcké armádě, za vlády zmíněného Philippa Wilhelma a jeho syna Johanna Wilhelma zastával funkci komořího, plukovníka-podkoního (Oberst-Stallmeister) a tajného rady.
Roku 1676 byl členem doprovodu princezny Eleonore Magdaleny do Vídně, kde byla vystrojena její svatba s císařem Leopoldem I. Roku 1677 byl důstojník (Kapitän-Lieutenant) osobní pěší gardy a jako takový byl jmenován fojtem v Heidecku a Hipoltsteinu v Horní Falci (27).
Roku 1680 byl uváděn jako fojt v Hipoltsteinu se sídlem na zámku Kreuth, který byl přímým majetkem místního fojta (28). V následujících letech sloužil hrabě jako jeden ze dvou krajských komisařů a v letech 1681-94 zastával úřad falckého nejvyššího komoří, roku 1686 byl mimořádným falckým vyslancem u dvora anglického krále Jakuba II. v Londýně.
Od roku 1686 vlastnil falcký zámek Tapfheim, který roku 1692 postoupil klášteru v Kaisheimu. Roku 1690 se účastnil volby Josefa I. za římsko-německého císaře. V letech 1692-96 byl Jakob Hamilton majitelem v Předních Rakousích ležícího lenního panství Schramberg sousedícím se známým klášterem Mariazell. V roce 1693 byl jmenován zemským fojtem rakouského markrabství v Burgau s rezidenčním městem Günzburg. Nově se stal císařským komořím a tajným radou, přičemž si uchoval i své falcké úřady.
Roku 1693 získal hrabě z milosti císaře Josefa I. rytířský statek Uttenweiler v Předních Rakousích jako léno, od té doby se tituloval "Herr zu Schramberg, Uttenweiler und Merfeldt“, statek však již následujícího roku prodal.
Roku 1696 získal panství Dürrnkrut a byl přijat mezi dolnorakouské stavy. 1698 postavil na svém panství nový farní kostel, ve stejném roce hrabě Jakob koupil za 300.000 zlatých bývalé hrabství Neuburg am Inn (29) s barokním zámkem od hrabat Sinzendorfů. Roku 1698 získal moravský inkolát, ve Vídni a Vratislavi byl přijat mezi zemské stavy, roku 1702 se stal obyvatelem Horních Rakous a roku 1715 dostal uherský indigenat. Byl celkem dvakrát ženat a zemřel na svém panství v Neuburg am Inn 3. června 1716 (30).
.JPG)
Obrázek 32.10: Zámek Dürrnkrut, sídlo Hamiltonů.
zdroj: https://de.wikipedia.org/wiki/Schloss_D%C3%BCrnkrut#/media/File:D%C3%BCrnkrut_-_Schloss_(2).JPG
.JPG){kind=link}
32.2.6 Rodokmen 5.
Jakob, říšský hrabě Hamilton, *1642 +3. června 1716 Neuburg am Inn, I. oo 1676 Marie Sophie von u. zu Weichs, *19. března 1652 zámek Rösberg +1698 Neuburg am Inn, dcera Ferdinanda von und zu Weichs (1624–1679) zu Rösberg und Weyer a Juliany Sophie Adolphiny von Morrien (1625–1670) zu Nordkirchen, II. oo 1701, Maria Franzisca hraběnka von Rindsmaul, kř.1. prosince 1661 Graz (u sv. Krve) (31) +20. ledna 1719 Wien (u Skotů) (32), dcera hraběte Johanna Otty von Rindsmaul a hraběnky Eleanore von Dietrichstein,
(1)
1. Eleonore Hamilton, *1678 +12. listopadu 1715, oo 31. 8. 1698 Wien, Petr František Kokoržowecz z Kokoržowa a na Žluticích (33), *28. června 1673 +14. července 1715 – potomci,
2. Marie Anna Hamilton, *1683 +27. února 1744, dvorní dáma císařovny Vilemíny Amálie,
3. Julius František Xaver Leopold říšský hrabě Hamilton (34),
(2)
4. Maria Franzisca Hamilton, *1709 +6. ledna 1793, dvorní dáma císařovny Alžběty Kristýny.
Dědicem se stal jediný syn Julius František X. Leopold Hamilton, narodil se roku 1685. Vstoupil do služeb císařského dvora, kde se stal císařským komorníkem a tajným a dvorským radou, rovněž na dvoře falckého kurfiřta zastával funkci komořího. 1726 prodal bavorské panství Neuburg am Inn a zakoupil se na Plzeňsku, Radimovice, Hunčice, Líšt’any a Krašovice, v Rakousku vlastnil statek Dürrnkrut. Byl celkem třikrát ženat a měl celkem sedmnáct dětí.
32.2.7 Rodokmen 6.
Julius František Xaver Leopold, říšský hrabě Hamilton, *1687 +13. července 1759 Wien, I.oo 8. 5. 1712, Marie Ernestina Josefa hraběnka von Starhemberg, *1690 +17. června 1724 Wien (u Skotů) (35), dcera hraběte Franze Ottokara von Starhemberg a hraběnky Marie Cecilie von Rindsmaul, II. oo 26. 7. 1726, Marie Helena Regina hraběnka von Starhemberg, *1694 +6. října 1727 Wien (36), III. oo 14. 6. 1727 Wien (Hofburg), Marie Josefa Eleonora hraběnka von Rottal, *14. března 1692 Holešov +14. prosince 1763 Wien,
(1)
1. Maria Franzisca Eva Eleonora Hamilton, kř. 20. února 1713 Wien (u Skotů) (37)+6. ledna 1793, svobodná,
2. Maximilian říšský hrabě Hamilton, *17. března 1714 München +30. října 1776 Kroměříž – říšský kníže a olomoucký biskup,
3. Eleonora Hamilton, *1715 +20. dubna 1789, oo 14. 6. 1739 Holešov (38) Marchese Giovanni Maria Doria, +před rokem 1789 - potomci,
4. Nicolaus Joseph Jacob Gabriel Adam říšský hrabě Hamilton, kř. 24. dubna 1716 Wien (u Skotů) (39) +4. prosince 1765, oo 16. 8. 1747, Marie Anna hraběnka von Sinzendorff, *3. srpna 1721 +25. června 1801,
5. Maria Anna Antonia Walburga Catharine Eva Hamilton, kř. 30. dubna 1717 Wien (u Skotů) (40) +17. září 1719 Wien (u Skotů) (41),
6. Arnošt Jakub František Hamilton, *23. května 1718 +26. února 1720 Wien (u Skotů) (42),
7. Thomas Joseph Bonifacius Jacob Adam říšský hrabě Hamilton, kř. 6. června 1719 Wien (u Skotů) (43) +8. března 1720 Wien (u Skotů) (44),
8. Franz Joseph Adam Jacob říšský hrabě Hamilton, *19. listopadu 1720 +14. března 1721, Wien (u Skotů) (45),
9. Anton Johann Nepomuk Otto Jacob Benedict Adam říšský hrabě Hamilton, kř. 23. dubna 1722 Wien (u Skotů) (46) +24. března 1776 – komtur řádu sv. Jana Jeruzalémskeho,
10. Quido Hamilton, *1723 +?,
11. Walburga Antonie Hamilton, *1. července 1724 +19. února 1789, oo 25. 12. 1759, Ladislav hrabě Kollonich-Zay, *1705 +1780 - potomci (47),
(2)
12. Krystýna Hamilton, *26. září 1727 +26. září 1727,
(3)
13. Marie Josefa Hamilton, *1730 +7. února 1732 Wien (u Skotů) (48),
14. Marie Josefa Hamilton, *1732 +18. července 1733 Wien (u Skotů) (49),
15. N. Hamilton, kř. 14. května 1734 Wien (u Skotů) (50) +14. května 1734,
16. Marie Anna Hamilton, *1735 +25. února 1746,
17. Maria Carolina Christina Anna Appolonia Eva Hamilton, kř. 14. května 1736 Wien (u Skotů) (51) +25. ledna 1792, oo 26. 2. 1754 Wien (u Skotů) (52), Ferdinand del Caretto, hrabě von Millesimo, *14. srpna 1726 Praha +25. září 1794 Semily – potomci.
Je jistě zajímavé, že poslední generace hrabat Hamiltonů, která měla sedm synů a z nichž tři dosáhli dospělosti, po sobě nezanechala žádné potomky. Objektivně je třeba poznamenat, že dva z bratří byli duchovní, resp. jeden duchovní a druhý profesní rytíř řádu sv. Jana Jeruzalemského a prostřední hrabě Mikuláš se sice oženil, ale ze svého manželství potomky-dědice nezanechal.
Nejmladší z bratří Antonín Jan Nepomucký Hamilton byl členem rádu sv. Jana Jerusalémského. Svou volbou se vyřadil z možnosti mít syny, kteří by dál nesli rodové jméno. Zastával řádové funkce komendátora ve Fürstenfeldu, Opavě a v západních Čechách v Měcholupech, kde se dodnes zachoval i obraz s Antonínovým erbem.
Bezesporu nejvýznamnějším a nejznámějším členem rodu hrabat Hamiltonů je zároveň jeho mužský potomek poslední. Maximilián hrabě Hamilton se narodil v Mnichově 17. března 1714. Mladému Maximiliánovi byla určena duchovní dráha.
V roce 1729 se stal kanovníkem v Olomouci a poté studoval na šlechtické benediktýnské akademii v Ettachu a na Gregoriánské akademii v Římě, kde byl roku 1737 promován na doktora práv. 31. srpna 1738 byl vysvěcen na kněze a od roku 1742 sloužil ve farnosti svého bratra v Dürnkrut v Dolních Rakousích. 1751 se stal rektorem u sv. Anny v Olomouci a 27. listopadu 1758 generálním vikářem diecéze. Dne 4. března 1761 byl ve třetím skrutiniu zvolen knížetem-biskupem olomouckým. Ve své funkci setrval až do své smrti. Za vlády biskupa Hamiltona byly zámek v Kroměříži a rezidence v Olomouci upraveny do dnešní podoby, významným způsoben se biskup zasloužil o obohacení sbírek a především knihovny. Roku 1775 byl dekorován velkokřížem uherského řádu sv. Štěpána. Biskup Hamilton zemřel o půl roku později než jeho mladší bratr Antonín jako poslední svého rodu, dne 31. října 1776 v Kroměříži a byl pohřben v Olomouci v kostele sv. Anny.
Obrázek 32.11: Biskup Maxmilian hrabě Hamilton, obraz Franze Adolpha of Freenthal.
zdroj: https://www.riha-journal.org/articles/2012/galleries-2012/images-suchanek-riha-journal-0052/6
32.2.8 JOHANN GEORG von HAMILTON a jeho rodina.
Johann Georg de Hamilton (*1672 Mnichov +3. ledna 1737 Vídenˇ), známý v Čechách jako Jan Jiří Hamilton, jehož příjmení se vyskytuje v různých formách např. Hamilthon, Hamelton či Haimeldon, byl malíř obrazů s loveckými náměty, nejvíce jej však proslavila přesná zobrazení psů a koní. Tradičně se uvádí, že pocházel ze skotského klanu Hamilton, dodnes však není jasné, z které rodové větve a byl-li původ jeho otce legitimní či nikoliv.
32.2.9 Rodokmen 7.
Franz Jakob von Hamilton, *cca 1623 +1712 Aschaffenburg, I.oo Maria Clara N., +1682, II.oo 8. 11. 1695 München (Unsere liebe Frau) (53), Henriette Adelheid Pistorini,
1. Philipp Ferdinand von Hamilton, kř. 30. listopadu 1659 Düsseldorf (sv. Lambertus) +16. listopadu 1750 Wien, I. oo ?, II.oo 9. 6. 1729 Wien (sv. Štěpán) (54) Maria Theresia Wuerheim, *1687 +1750 Wien,
(2.)
1.1 Johann von Hamilton, +cca 1750 Wien.
2. Johann Georg von Hamilton, *cca 1672 München +3. ledna 1737 Wien, I.oo 5. 6. 1690 Wien (u Skotů) (55), Eleonora Catharina März, *1666 +16. února 1720 Wien, II.oo 15. 2. 1722 Wien (sv. Štěpán) (56) Marie Catharina Widenbauer,
(1.)
2.1 Maria Eleonora Antonia von Hamilton, kř. 5. dubna 1691 Wien (u Skotů) (57) +?,
2.2 Anton Cajetan Ignaz Franz von Hamilton, kř. 13. října 1694 Wien (sv. Štěpán) (58) +1770 Hubertsburg, Sasko, oo 13. dubna 1722 Wien (sv. Štěpán) (59) Maria Charlotte Sophie Simann,
2.2.1 Joseph Adam von Hamilton, kř. 25. února 1727 Wien (sv. Štěpán) (60) +?
2.3 Anna Clara Eleonora Hamilton, kř. 20. září 1697 Wien (sv. Štěpán) (61) +1698,
2.4 Eleonora Antonia von Hamilton, kř. 5. dubna 1699 Wien (sv. Štěpán) (62) +?,
2.5 Johann Joseph Ignaz von Hamilton, kř. 23. února 1702 Wien (sv. Štěpán) (63) +1709,
2.6 Anna Catharina von Hamilton, kř. 27. srpna 1703 Wien (sv. Štěpán) (64) +?,
(2.)
2.7 Andreas Johann Anton von Hamilton, kř. 16. prosince 1722 Wien (sv. Štěpán) (65),
2.8 Johann Anton Franz de Paula von Hamilton, kř. 13. února 1724 Wien (sv. Štěpán) (66) +9. srpna 1725 Wien (sv. Stěpán),
2.9 Anna Maria Catharina von Hamilton, kř. 21. září 1726 Wien (sv. Štěpán) (67) +31. října 1728 Wien (sv. Štěpán),
2.10 Anton von Hamilton *cca 1727 +23. února 1728 Wien (sv. Štěpán),
2.11 Johann Bapt. Daniel Franz de Paula von Hamilton, kř. 2. dubna 1728 Wien (sv. Štěpán) +19. června 1728 Wien,
2.12 Christian von Hamilton, *1728 +13. ledna 1729 Wien,
3. Karl Wilhelm von Hamilton, *1668 +1754,
4. Friedrich Casimir von Hamilton, *? +?, oo 1694 Wien (u Skotů) (68), Catharina von Staff,
Z výše uvedeného rodokmenu jasně vyplývá, že zakladatelem hamiltonovské malířské dynastie byl Franz Jakob von Hamilton (též Frans de Hamilton), který se narodil kolem roku 1623, pravděpodobně ještě ve skotském hrabství Lanark (69). Stal se malířem-krajinářem, kreslířem a rytcem zvířat a zátiší.
Profesionální kariéru malíře musel zahájit daleko dříve než se uvádí v četných odborných tiscích, nebot’ 30. listopadu 1659 v Düsseldorfu v kostele svatého Lamberta křtil svého nejstaršího syna Philippa Ferdinanda, kterému byl kmotrem (Taufzeuge) sám Philipp Wilhelm Falcko-Neuburský a kromě něho byli svědky též Ferdinand svobodný pán von Einathen a Maria Katharina von Wecks (70). Je pravděpodobné, že byl zaměstnán v letech 1659-60 jako portrétista falckraběte.
Roku 1661 byl Franz Jacob Hamilton přijat do služby kurfiřtem Friedrichem Wilhelmem Braniborským v Kleve a svého nového mecenáše následoval do Postupimi, v letech 1673-74 byl u dvora v Hannoveru a následně se přesunul do Vídně (71).
S jistotou lze říci, že 16. července 1683 vstoupil do služeb kurfiřta Maximiliána II. Emanuela Bavorského jako dvorní komorní malíř s ročním platem 1500 zlatých, což dokazuje i jeho jmenovací list (72). Hamilton byl v Bavorsku aktivní až do 16. dubna 1690, ačkoliv on spolu s dalšími umělci byli zproštěni služby již roku 1689. Následně několikrát žádal o zpětvzetí do služby, naposledy roku 1695, ale vždy byla jeho žádost zamítnuta. Nakonec se přestěhoval z Augsburgu do Aschaffenburgu, kde roku 1712 skonal.
Franz Jakob von Hamilton byl celkem dvakrát ženat, poprvé s jistou Marií Klárou, prozatím neznámého příjmení, se kterou měl všechny známé děti a podruhé vstoupil do manželství v poměrně pozdním věku roku 1695 v Mnichově s Marií Terezií roz. Wuerheim.
Při studiu matrik narozených u sv. Lamberta v Düsseldorfu jsem nalezl zajímavé informace, které vnášejí do rodokmenu Hamiltonů-malířů nové otázky. Zejména město Düsseldorf je zajímavé tím, že se zde u dvora kurfiřta Philippa Wilhelma Falc-Neuburského usadila jak rodina budoucích říšských hrabat Hamiltonů, ale rovněž zakladatel malířské dynastie Hamiltonů Frans de Hamilton (73), tato časová i místní souhra náhod navozuje možnost příchodu obou rodin společně na kontinent, společného vstupu do služeb falcko-neuburského dvora a dokonce i společného původu, i když za současného stavu znalostí nelze odhadnout stupeň příbuznosti obou rodin.
Kromě zmíněných Hamiltonů se v matrice narozených objevil i jistý Jacob von Hammilton, který spolu se svou manželkou Marií Sophií von Stein křtil u sv. Lamberta 3. srpna 1690 dceru Marii Dorotheu von Hammilton. Kdo byl tento Jacob von Hammilton není jasné, ale naskýtá se myšlenka, zda náhodou nebyl dalším synem výše zmíněného Franze Jakoba von Hamilton (Hameltungh).
Posledním Hamiltonem, který se koncem 17. století usadil v Düsseldorfu byl jistý Carolus Hamalthon, který se v lednu 1681 u sv. Lamberta oženil s Marií Clute (Cluite). Z manželství se narodilo nejméně pět dětí, nejstarší dcera Clara Maria (kř. 27. dubna 1682), poté Clara Elisabeth (kř. 19. srpna 1685), dvojčata Johannes a Carolus (kř. 29. ledna 1690) a Johannes Theodor Antonius Maximilián (kř. 8. července 1692). I zde se vkrádá myšlenka, že Carolus mohl být dalším synem Franze Jakoba von Hamilton.
Pro zájemce o podrobnější informace o rodině a díle Johanna Georga von Hamiltona odkazuji na velmi obsažnou a po grafické stránce naprosto dokonalou knihu Dr. Ludmily Ourobové-Hronkové (74).
_____________________________________________________________
1. Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 446, heslo Hamilton of Cadzow, P. H. Baskervill, The Hamiltons of Burnside, North Carolina, and their Ancestors and Descendants, Richmond, Virginia 1916, s. 13, G. Harvey Johnston, The Heraldry of the Hamiltons, Edinburgh a. London 1909.
2. Gritzner, A. M. Hildebrandt, Wappenalbum der Gräflichen Familien Deutschlands und Oesterreich-Ungarns ..., E-K, Leipzíg 1887, s. LXX.
3. F. K. Wissgrill, Schauplatz des landsässigen Nieder-Österreichischen Adels, Vierter Band, s. 82.
4. H. KADICH, C. BLAŽEK, Der mährische Adel, in SIEBMACHER’s großes Wappenbuch, Bd. IV, 10. Abteilung, Bauer & Raspe, Nürnberg 1899, s. 40, tab. 30.
5. C. von Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Siebenter Theil, Wien 1861, s. 266.
6. L. Ourodová-Hronková, Johann Georg de Hamilton (1672-1737). Malíř zvířat a lidí, NPÚ České Budějovice 2015, s. 53. Zde vyobrazený erb je kresbou schwarzenberského archiváře z roku 1888 a je uložen v SOA Třeboň, Rodinný archiv Schwarzenbergů.
7. Rodina Beaumont pochází z hrabství Hainault ležící v dnešní jižní Belgii. Praotcem rodu je jistý Torf, snad syn Bernarda, blízkého příbuzného Rolla, vikingského náčelníka, který se stal prvním nornamdským vévodou a byl předkem Viléma Dobyvatele, který o 200 let později dobyl Anglii a stal se králem. Torfův pravnuk Roger, který se jako první psal „de Beaumont”, zemřel 29. listopadu 1094. Jeho syn Robert se spolu s Vilémem Dobyvatelem usadil v Anglii, kde získal titul hraběte (Earl of Leicester) z Leicesteru. William „de Breteuil“ je možným předkem všech skotských Hamiltonů, není však známo zda byl skutečně praotcem klanu Hamilton. Je klidně možné, že byl nemanželského původu a otec jej nelegitimoval, tomu by nasvědčoval i poněkud nezvyklý přídomek. Pravdou je, že jeho mladší bratr, Roger de Breteuil, skotský kancléř a biskup ze St. Andrews (Bishop of St. Andrews) hrál významnou roli v tehdejším politickém životě Skotska právě v době, kdy se na veřejnosti objevil první skutečně doložitelný Hamilton.
8. Syn Alexander je pravděpodobným předkem rodu Hamilton ze Silvertonhillu a jeho mladší bratr Gavin se stal předkem rodu Hamilton z Orbistonu.
9. První sňatek James uzavřel kolem roku 1440/41 s vdovou po Archibaldovi, 5. hraběti Douglasovi.
10. Archibald, 5. hrabě Douglas byl synem stejnojmenného otce Archibalda (ve francouzských pramenech uváděného jako Archambault Douglas), 4. hraběte Douglase, jednoho z vůdců skotských expedičních sborů, které pomáhaly francouzskému králi Karlu VII. v boji proti Angličanům. Protože král Karel neměl dostatek hmotných prostředků k vyjádření vděčnosti svým podporovatelům, byl hrabě Douglas roku 1421 jmenován francouzským konetáblem a 19. dubna 1424 byl královským patentem povýšen na vévodu de Touraine, titul a vévodství bylo dědičné pouze v mužské linii. Hrabě byl zabit v bitvě u Verneuil 27. května 1424. Jeho jediný syn Archibald, hrabě de Longueville, zdědil hraběcí titul ve Skotsku a vévodský ve Francii, v roce 1423 se však vrátil do Skotska a do Francie pronikly zprávy, že zemřel bezdětný a titul vévody de Touraine spolu s vévodstvím získal jako uprázdněný 21. listopadu 1424 králův příbuzný, Ludvík z Anjou. Potom co se zprávy o vévodově smrti nepotvrdily směl 5. hrabě titul vévody de Touraine užívat i nadále, zemřel roku 1439 jako jeden z největších skotských magnátů. Titul vévody zanikl smrtí jeho dvou synů roku 1440, kdy byli popraveni v Edinburghu.
11. James Hamilton, 2. hrabě z Arranu, zvolený vladař Skotska po dobu nezletilosti princezny Marie Skotské, díky jeho úzkým příbuzenským vztahům k vládnoucí dynastii Stewartů. Potenciální dědicové skotského trůnu však byli dva, kníže z Walesu, nejstarší syn krále Jindřicha VIII. a nejstarší syn francouzského krále Jindřicha II. Dauphin František. James Hamilton byl nakonec francouzskou stranou přesvědčen o správnosti sňatku princezny a Dauphina a podepsal manželskou smlouvu. James Hamilton šel dokonce tak daleko, že přestoupil ke katolicismu. 27. ledna 1548 byla v Chatillonu podepsána smlouva, ve které byla rovněž dohodnuta odměna pro hraběte. Francouzský král se zavázal udělit hraběti titul vévody spojený s vévodstvím na území Francie s ročním výnosem 12.000 livres pro jeho osobu a jeho dědice. Slib byl splněn, královským patentem 8. února 1549 dával král Jamesi Hamiltonovi vévodství Chatellerault se všemi výnosy a poplatky, “který my garantujeme ve výši 12.000 livres ročně”. Jinými moderními slovy, král se zavázal, že pokud nebude vévodství vynášet novému vévodovi dostatečnou sumu, ušlý zisk doplatí ze svého. Roku 1559 se vévoda vrátil k protestantismu a v červenci byl zbaven veškerého majetku ve Francii pro zradu, ačkoliv se do konce života snažil získat majetek zpět všechna jeho snaha byla marná.
12. V Anglii je Henry Stuart znám jako Lord Darnley, ale ve Skotsku jako Master of Lennox, Duke of Albany a později jako král Henry.
13. 3. hrabě z Arranu byl v letech 1550-7 velitelem skotských vojsk ve Francii, roku 1561 navrhl sám sebe za manžela princezny Marie Skotské, krátce nato byl v roce 1562 souzen jako duševně chorý, protože tvrdil, že své hrabství postoupil Jamesi Stewartovi z Bothwelhaughu. Tento akt byl však rozhodnutím Nejvyššího civilního soudu roku 1586 zrušen jako “věc osoby nespůsobilé v důsledku duševní choroby”. Po smrti Jamese Hamiltona přešel titul hraběte a majetek na mladšího bratra Johna.
14. Sir E. Brydges, Collins’s Peerage of England, Vol. II., London 1812, s. 518. J. Lodge, The Peerage of Ireland, Vol. V., Dublin 1789, s. 112.
15. www.history.qmul.ac.uk, CR Bruges Annals I., s. 120,122,139.
16. www.history.qmul.ac.uk, Mary Ward lists.
17. www.history.qmul.ac.uk, CR Bruges Annals I., s. 47,70,72,174.
18. www.history.qmul.ac.uk, Rouen Poor Clares Profession Book, Rouen Chronicle I., s. 106,149,152,154,157,257-8.
19. P. R. Pokorný, Rytíři sv. Václava, in: Heraldická ročenka 1995, Praha 1995, s. 23.
20. J. F. Gauhe, Des Heil. Röm. Reichs Genealogisch-Historisches Adels-Lexicon, Leipzig 1740, s. 755f, A. L. von Imhof, Neu-Eröfneter Historien-Saal, Band VI., Basel 1746, s. 263f.
21. Ch. Duffy, Feldmarschall Browne, Wien-München, Herold 1966, s. 373.
22. A. Penz, Irische Netzwerke in der Habsburgermonarchie 1750–1918. In: W. Dornik, W. M. Iber, J. Giessauf, Krieg und Wirtschaft. Von der Antike bis ins 21. Jahrhundert, Innsbruck 2010, s. 351, 353.
23. F. K. Wissgrill, Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichischen Adels, Band IV., Wien 1800, s. 79–82.
24. Nomi e cognomi de Padri e fratelli Professi della Congregazione de’ Chierici regolari, Roma 1698, s. 56., A. Hamilton, Glorwürdige Lobgedächtnuß Der Bayrischen Amalasvnthæ Oder Leich=Ehren=Predig, In welcher Die Heroische Tugenden Der Durchleuchtigisten Fürstin und Frawen / Frawen Henriette Adelhaid. . . , München 1676.
25. A. Theiner, Geschichte der Zurückkehr der regierenden Häuser von Braunschweig und Sachsen in den Schooß der Katholischen Kirche, Einsiedeln 1843, s. 12.
26. V. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 78, heslo: Hamilton, J. Ch. von Hellbach, Adels Lexikon, Erster Band, Ilmenau 1825, s. 501, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, IV., Leipzig 1863, s. 175, A. Schimon, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Böhm. Leipe 1859, s. 52, Stammbuch des blühenden und abstorbenen Adels in Deutschland, Zweiter Band G-L, Regensburg 1863, s. 102. J. F. Gauhe, Des Heil. Röm. Reichs Genealogisch-Historischen Adels-Lexici, Zweyter znd letzter Theil, Leipzig 1747, s. 1549, heslo Hamilton.
27. K. A. Böhaimb, Beiträge zur Genealogie oberpfälzischer Adelsgeschlechter. In: Verhandlungen des Historischen Vereines von Oberpfalz und Regensburg, Dreiundzwanzigsten Band ..., Regenesburg 1865, s. 374.
28. C. Siegert, Geschichte der Herrschaft, Burg und Stadt Hilpoltstein. In: Verhandlungen des Historischen Vereines von Oberpfalz und Regensburg, Zwanzigster Band ..., Regensburg 1861, s. 429.
29. J. N. A. freiherr von Reisach, Historisch-Topographische Beschreibung des Herzogthums Neuburg, Regensburg 1780.
30. F. K. Wissgrill, Schauplatz des landsässigen Nieder-Österreichischen Adels, Vierter Band, s. 79-82.
31. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/graz-seckau/graz-hl-blut/349/?pg=103
33. Petr František hrabě Kokoržowecz, pán na Žluticích byl nejvyšším mincmistrem Království českého. Potomci z manželství s hraběnkou Hamiltonovou vymřeli 29. září 1878 ve Žluticích smrtí hraběte Ludvíka Prokopa Kokoržowcze.
34. G. Schumann, Europäisches Genealogisches Hand-Buch, Leipzig 1752, s. 173b, G. F. Krebel, Europäisches Genealogisches Handbuch, Leipzig 1776, s. 166b, chybně zařazen Andreas Hamilton jako syn Jakoba Hamilton. má být mladší bratr - pokračování.
38. http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/8795/?strana=1
47. Ladislav svobodný pán Zay byl adoptován a přijal jméno vymírající hraběcí rodiny Kollonich de Kollegrád.
51. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-unsere-liebe-frau-zu-den-schotten/01-32/?pg=9
53. https://digitales-archiv.erzbistum-muenchen.de, CB301 München-Zu Unserer Lieben Frau - 1561-1937, Signatur: CB301, M9301, Laufzeit: 1687 - 1704, Titel: Trauungen, fol. 112. Zde jsou uváděni otec a syn pod jménem de Hameltungh.
54. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/02-046/?pg=16
56. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/02-043/?pg=533
58. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/01-044b/?pg=221
59. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/02-043/?pg=574
60. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/01-064/?pg=296
61. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/01-046/?pg=474
62. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/01-047/?pg=492
63. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/01-049/?pg=463
64. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/01-050/?pg=808
65. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/01-061/?pg=1039
66. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/01-062/?pg=548
67. http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-stephan/01-064/?pg=54
69. H. Schöny, Wiener Künstler-Ahnen. Genealogische Daten und Ahnenlisten. Wiener Maler. Band 1, Mittelalter bis Romantik. Wien, Selbstverlag der Heraldisch-Genealogischen Gesellschaft "Adler"1970, s. 47.
70. T. Levin, Beiträge zur Geschichte der Kunstbestrebungen in der Hause Pfalz-Neuburg, in: Beiträge zur Geschichte des Niederrheins, Jahrbuch des Düsseldorfer Geschichtsvereins, Neunzehnter Band, Düsseldorf 1905, s. 157.
71. Podrobněji viz. L. Ourodová-Hronková, Johann Georg de Hamilton (1672-1737). Malíř zvířat a lidí, NPÚ České Budějovice 2015, s. 34.
72. J. G. Meusel, Nachricht von Franz v. Hamilton, Churbayerschen Hofmahler, in: Miscellaneen artistische Innhalts, Zehnten Heft, Erfurt 1782, s. 238-242.
73. Ve zmíněné matrice je uveden Franciscus de Hameltungh a Clara jako rodiče syna křtěného 30. listopadu 1659 jménem Philippus Ferdinandus de Hameltungh.
74. L. Ourodová-Hronková, Johann Georg de Hamilton (1672-1737). Malíř zvířat a lidí, NPÚ České Budějovice 2015.