Hospodarž

svobodný pán Hospodarž

- česká katolická rodina původem z Prahy. 

- rakouský stav svobodných pánů na základě nejvyššího osobního listu císaře Karla I. daného v Reichenau ze dne 17. 8. 1917, diplom vydán ve Vídni dne 19. února 1918 pro Eduarda Hospodarže, c. a k. plukovníka pěšího pluku č. 8 a velitele 8. pěší brigády jako rytíře Vojenského řádu Marie Terezie (180. promoce dne 17. srpna 1917).

 

Biografie

- Eduard Hospodarž se narodil 7. října 1862 ve Štýrském Hradci (Graz), v rodině c. k. důstojníka jehož rodina pocházela z Prahy. Po ukončení reálky navštěvoval pěchotní kadetní institut v Praze, po jeho úspěšném absolvování se stal 1. září 1882 kadetem u 21. pěšího pluku, 1. listopadu 1885 byl povýšen na poručíka a převelen k 16. uherskému pěšímu pluku v Belovaru,

- 1. listopadu 1889 byl povýšen do hodnosti nadporučíka, 1. května 1896 se stal hejtmanem II. třídy a byl přeložen k 90. haličskému pěšímu pluku do Rzeszówa a Jaroslavi, 1899 již byl hejtmanem I. třídy, 1. listopadu 1909 byl povýšen do hodnosti major, zároveň byl převelen k 6. uherskému pěšímu pluku do Budapesti, kde byl pověřen velením 3. praporu,

- v roce 1912 byl Eduard Hospodarž jmenován velitelem 31. pluku polních myslivců (uhersko-chorvatského), poté byl povýšen 1. května 1913 do hodnosti podplukovníka, jako velitele polních myslivců jej zastihl začátek I. světové války, ve funkci setrval až do srpna 1915,

- 1. května 1915 byl povýšen na plukovníka a od června do září 1915 byl velitelem tzv kombinovaného pluku polních myslivců (kombiniertes Jägerregiment), 3. září 1915 byl jmenován do funkce velitele pěšího pluku č. 8.,  od března  do srpna 1917 velel 7. pěší brigádě a poté byl jmenován velitelem 8. pěší brigády v jejímž čele stál do února 1918,

- od února 1918 se stal vojenským guvernérem Černé Hory, ve funkci vydržel do listopadu 1918, v Boce Kotorské velel voskům, která potlačila povstání c. a k. námořníků, po ukončení války a rozpadu monarchie se Eduard svobodný pán Hospodarž usadil ve Vídni, kde se dožil roku 1945, kdy byl zabit při bombardování, kterému byla Vídeň vystavena v posledním měsíci války.  

 

Vyznamenání

- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,

- 1904 Vojenský služební odznak pro důstojníky III. třídy,

- 1906 Vojenský záslužný kříž,

- 1909 Vojenský jubilejní kříž,

- 1911 1911 komandérský kříž Řádu rumunské koruny a jubilejní medaile Carola I.,

- 1914 Pamětní kříž 1912/13,

- v době I. světové války získal Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekocí (později s meči), Řád Železné koruny II.  a III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči), bronzová vojenská záslužná medaile na stuze Vojenského záslužného kříže, pruský železný kříž II. třídy,

- 1917 rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (udělen při 180. promoci dne 14. srpna 1917, za vynikající velitelské schopnosti a osobní statečnost v létě roku 1916).

 

Erb (1918)

- štít modrý se zlatým břevnem provázeným dvěma zlatými hvězdami. Na štítě koruna svobodných pánů. 

- klenoty tři na turnajských přilbách s modro-stříbrnými přikryvadly. 1. rostoucí postava mladíka v modrém oděvu se stříbrnými manžetami, límcem a opaskem. V levici svírá pozdvižený meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí, pravice v bok. 2. tři pštrosí pera, modré mezi zlatými. 3. tři pštrosí pera zlaté mezi modrými.

 

 

Literatura

- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2021, s. 207.

- Frank-Döfering, Peter (Hg.) – Adelslexikon des Österreichischen Kaisertums 1804-1918, s. 345 [Rz. 3589].

- Županič Jan, Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. (IV.), Praha, s. 56.