Gasiecki von Wlostowiec

Gasiecki šlechtic z Wlostowiec

- rodina římsko-katolického vyznání pocházející z Haliče, 

- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 7. ledna 1917, diplom spolu s predikátem a čestným titulem “Edler von Wlostowiec” vydán ve Vídni dne 4. dubna 1917, pro Jakoba Gasieckého, c. a k. generálmajora na odpočinku.

- Gasiecki Edler von Wlostowiec, Jakob (*24. 7. 1860 Gzichow, Olkusz +2. 5. 1933 Krakow), 1. 5. 1916 (17. 5. 1916) generálmajor, 1. 1. 1919 penzionován.

 

Biografie

- Jakub Gasiecki se narodil 24. července 1860 v Gzichowě, okr. Olkusz (město v jižním Polsku), v rodině Františka Gasieckého, komorníka a jeho manželky Marie Ankusińské. Poté co vystudoval gymnazium a vojenskou školu vstoupil roku 1879 do řad c. a k armády jako kadet-důstojnický čekatel u 56. haličského pěšího pluku v Krakově,

- 1. května 1881 byl povýšen na poručíka, roku 1886 se stal praporním adjutantem, 1. května 1886 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a roku 1888 byl převelen k 77. pěšímu pluku v Przemyslu,

- 1. listopadu 1892 by povýšen na hejtmana a 1. listopadu 1905 na majora a stal se velitelem 2. praporu, v roce 1908 byl pověřen velením 3. praporu, 1. listopadu 1909 se stal podplukovníkem,

- 19. listopadu 1912 byl povýšen do hodnosti plukovníka a 1. prosince následujícího roku byl pověřen velením 40. pěšího pluku "Ritter von Pino" se sídlem v Rzeszowě, v čele jmenované jednotky jej zastihl i začátek I. světové války, v období leden-listopad velel 89. pěší brigádě zeměbrany, v roce 1916 velel 40. pěšímu pluku a 17. května 1916 byl povýšen na generálmajora,

- 1. listopadu 1916 byl generál Gasiecki odeslán na odpočinek a 1. ledna 1919 byl penzionován, v listopadu 1918 požádal o přijetí do nově vznikající polské armády, zpočátku byl jmenován do funkce inspektora vojenského velitelství Krakow a později se stal inspektorm pěchoty na tomtéž velitelství, 11. srpna 1919 byl jmenován velitelem 11. pěší divize později byl odvolán, roku 1921 byl penzionován s hodností divizního generála, 

- po odchodu do důchodu se stal předsedou Polské společnosti pro péči o hroby hrdinů, zemřel 2. května 1933 v Krakově.

 

Vyznamenání

- 1899 Jubilejní pamětní medaile, 

- 1905 Vojenský služební odznak III. třídy, 

- 1905 Vojenský záslužná medaile na červené stuze, 

- 1909 Vojenský jubilejní kříž, 

- 1912 Vojenský záslužný kříž

- v době I. světové války získal Řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1915), Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (1916).

- za službu v polské armádě získal Zlatý kříž za zásluhy, Kříž Valor a stříbrný kříž Vojenského řádu Virtuti Militari (1922).

 

Erb (1917)

- štít modrý se stříbrnou hlavou štítu a v ní červené břevno ve tvaru písmene W. V hlavním štítu vztyčený meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí obtočený zelenou větvičkou dubu, provázený dvěma zlatými hvězdami. 

- klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-stříbrnými a červeno-stříbrnými příkrývadly, je stříbrná růže se zlatým semeníkem mezi rozloženými orlími křídly, vpravo stříbrno-modře děleným a vlevo stříbrno-červeně děleným.

 

 

Literatura

- Antonio Schmidt-Brentano, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 52,

- GHdA-Adelslexikon Band 17 (144), 2008, s. 257 f,

- Sławomir Górzyński – Nobilitacje w Galicji, Warschau 1999, s. 108.

 

Další články nobilitace 1917

 

Banfield

Berndt

Böhm-Ermolli

Böltz

Böttner von Karstboden

Dankl von Kraśnik

Gasiecki von Wlostowiec

Glässer von Järten 1917

Goldbach von Sulittaborn

Kletter von Gromnik 

Novak von Arienti

Petersilka von Hochbergen

Reutter von Vallone

Správka von Grimmingfels

Toula

Vogel von Franzensberg