Gasiecki von Wlostowiec

Gasiecki šlechtic z Wlostowiec

- rodina římsko-katolického vyznání pocházející z Haliče,

- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 7. ledna 1917, diplom spolu s predikátem a čestným titulem “Edler von Wlostowiec” vydán ve Vídni dne 4. dubna 1917, pro Jakoba Gasieckého, c. a k. generálmajora na odpočinku.

- Gasiecki Edler von Wlostowiec, Jakob (*24. 7. 1860 Gzichow, Olkusz +2. 5. 1933 Krakow), 1. 5. 1916 (17. 5. 1916) generálmajor, 1. 1. 1919 penzionován.

Biografie

- Jakub Gasiecki se narodil 24. července 1860 v Gzichowě, okr. Olkusz (město v jižním Polsku), v rodině Františka Gasieckého, komorníka a jeho manželky Marie Ankusińské. Poté co vystudoval gymnazium a vojenskou školu vstoupil roku 1879 do řad c. a k armády jako kadet-důstojnický čekatel u 56. haličského pěšího pluku v Krakově,

- 1. května 1881 byl povýšen na poručíka, roku 1886 se stal praporním adjutantem, 1. května 1886 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a roku 1888 byl převelen k 77. pěšímu pluku v Przemyslu,

- 1. listopadu 1892 by povýšen na hejtmana a 1. listopadu 1905 na majora a stal se velitelem 2. praporu, v roce 1908 byl pověřen velením 3. praporu, 1. listopadu 1909 se stal podplukovníkem,

- 19. listopadu 1912 byl povýšen do hodnosti plukovníka a 1. prosince následujícího roku byl pověřen velením 40. pěšího pluku "Ritter von Pino" se sídlem v Rzeszowě, v čele jmenované jednotky jej zastihl i začátek I. světové války, v období leden-listopad velel 89. pěší brigádě zeměbrany, v roce 1916 velel 40. pěšímu pluku a 17. května 1916 byl povýšen na generálmajora,

- 1. listopadu 1916 byl generál Gasiecki odeslán na odpočinek a 1. ledna 1919 byl penzionován, v listopadu 1918 požádal o přijetí do nově vznikající polské armády, zpočátku byl jmenován do funkce inspektora vojenského velitelství Krakow a později se stal inspektorm pěchoty na tomtéž velitelství, 11. srpna 1919 byl jmenován velitelem 11. pěší divize později byl odvolán, roku 1921 byl penzionován s hodností divizního generála,

- po odchodu do důchodu se stal předsedou Polské společnosti pro péči o hroby hrdinů, zemřel 2. května 1933 v Krakově.

Vyznamenání

- 1899 Jubilejní pamětní medaile,

- 1905 Vojenský služební odznak III. třídy,

- 1905 Vojenský záslužná medaile na červené stuze,

- 1909 Vojenský jubilejní kříž,

- 1912 Vojenský záslužný kříž

- v době I. světové války získal Řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1915), Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (1916).

- za službu v polské armádě získal Zlatý kříž za zásluhy, Kříž Valor a stříbrný kříž Vojenského řádu Virtuti Militari (1922).

Erb (1917)

- štít modrý se stříbrnou hlavou štítu a v ní červené břevno ve tvaru písmene W. V hlavním štítu vztyčený meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí obtočený zelenou větvičkou dubu, provázený dvěma zlatými hvězdami.

- klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-stříbrnými a červeno-stříbrnými příkrývadly, je stříbrná růže se zlatým semeníkem mezi rozloženými orlími křídly, vpravo stříbrno-modře děleným a vlevo stříbrno-červeně děleným.