Herzmansky von San

Herzmansky šlechtic ze San

- česká německy mluvící novoštítná rodina římsko-katolického vyznání pocházející z Prostějova, dle rodinné tradice odvozující svůj původ od staročeské šlechtické rodiny Plesů Heřmanských ze Sloupna. 

- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I., diplom spolu s predikátem a čestným titulem "Edler von San" vydán 5. února 1918, pro Otto Herzmanského, c. a k. generálmajora.

- Herzmansky Edler von San, Otto (*18. 2. 1860 Prostějov +6. 1. 1934 Wien-Moedling), 1. 8. 1917 (21. 8. 1917) generálmajor, 1. 1. 1919 penzionován. 

 

Biografie

- Otto Herzmansky se narodil 18. února 1860 v Prostějově, v rodině místního měšťana Martina Herzmanského a jeho manželky Antonie, rozené Novákové. Mladý Otto Harzmansky se rozhodl vstoupil do řad c.k. armády a 1. září 1880 se stal kadetem u 21. dolnorakouského praporu polních myslivců, následující rok byl již důstojnickým čekatelem, 

- 1. listopadu 1882 byl povýšen na poručíka, v letech 1884-85 zastával funkci praporního adjutanta, poté nastoupil ke studiu na Válečné škole ve Vídni (1886-1888), 1. května 1888 byl povýšen na nadporučíka, v následujícím roce byl povolán ke generálnímu štábu, kde absolvoval povinnou rotaci mladých důstojníků v rámci jejich přípravy na velitelské funkce,

- v roce 1890 sloužil na velitelství 18. pěší divize v Mostaru, roky 1891 a 1892 prožil u 3. horské brigády v Nevesinje, 1. listopadu 1893 byl povýšen na hejtmana II. třídy a byl převelen k velitelství 9. pěší divize do Prahy, kde byl do roku 1896, následující rok se stal hejtmanem I. třídy 42. pěšího pluku v Hradci Králové,

- od roku 1904 sloužil u 35. pěšího pluku v Plzni, 1. listopadu 1906 byl povýšen na majora a zároveň byl pověřen velením 16. slezského praporu polních myslivců, 1. listopadu 1910 byl povýšen na podplukovníka a 29. listopadu 1913 na plukovníka, počátkem I. světové války byl pověřen velením 99. pěšího pluku, který byl v sestavě 7. pěší brigády 4. pěší divíze (II. armádní sbor) určený pro frontu v Haliči proti Rusku,

- později v září 1915 velel též 90. zeměbranecké pěší brigádě, roku 1916 byl jmenován inspektorem vojenského velení ve Vídni, 1. srpna 1917 byl povýšen na generálmajora a byl jmenován velitelem výcvikového střediska IV. armády v Cholmu, 1. ledna 1919 byl penzionován,

- po válce se usadil ve Vídni (i když si zachoval domovskou příslušnost do Prostějova), kde zemřel 6. ledna 1934.

 

Vyznamenání

- 1899 bronzová Jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc, 

- 1903 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,

- 1906 Vojenský záslužný kříž,

- 1908 Vojenský jubilejní kříž,

- 1912 rytířský kříž Řádu Františka Josefa,

- 1913 Vojenský služební odznak II. třídy pro důstojníky,

- v době I. světové války získal další vyznamenání: rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči), Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (později s meči). 

 

Erb (1918)

- štít modrý s kosmo položeným zlatým obilním klasem a překříženým obnaženým mečem se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí. 

- klenotem, na korunované turnajské přilbě s modrozlatými přikryvadly, jsou rozevřená modrá orlí křídla.

 

Literatura

- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2013, s. 199.

- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 73.

- Županič Jan, Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. (IV.), Praha, s. 54.