Maendl šlechtic z Bughardtu
- židovská rodina pocházející z Hořetic u Žatce.
- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 31. května 1916, diplom spolu s predikátem a čestným titulem “Edler von Bughardt” vydán ve Vídni dne 21. června 1916, pro Maximiliána Rudolfa Maendla, c. a k. plukovníka.
- Mändl Edler von Bughardt, Maximilian Rudolf (*16.8.1860 Hořetice +15.2.1929 Roquebrunne bei Cap Martin, Francie), 1.11.1917 (2.1.1918) generálmajor, 1.9.1919 penzionován.
Biografie
- Maximilián Rudolf Maendl se narodil 16.8.1860 v Hořeticích v rodině hoteliera Josefa Mändla a jeho manželky Rosy, roz. Bondi. Mladý Maendl se rozhodl pro vojenskou kariéru, kterou zahájil roku 1878 vstupem do řad pluku tyrolských císařských myslivců (21. února 1878), službu u myslivců zakončil 15. listopadu 1882 jako kadet-důstojnický čekatel,
- 1. ledna 1883 byl povýšen na poručíka a byl převelen k 51. pěšímu pluku, 1. května 1888 byl povýšen na nadporučíka, v období od ledna do červnce 1890 byl odeslán na dovolenou s čekacím platem, poté byl opět aktivován a 1. listopadu 1894 byl povýšen na hejtmana II. třídy, roku 1896 byl již hejtmanem I. třídy, 1. listopadu 1907 byl povýšen na majora a pověřen velením 2. praporu se sídlem v Kolosváru,
- roku 1910 byl převelen k 31. pěšímu pluku a 1. listopadu 1911 byl povýšen na podplukovníka, roku 1913 byl převelen k 74. pěšímu pluku do Liberce, 26. července 1914 byl jmenován velitelem beměbraneckého pěšího pluku č. 11, se kterým se účastnil bojů v Haliči v rámci 5 a 1 armádního sboru, 1. srpna 1914 byl povýšen na plukovníka, roku 1915 velel 102. pěšímu pluku,
- 2. března 1916 byl jmenován zastupujícím velitelem 21. zeměbranecké horské brigády a od 8. září 1916 se stal jejím velitelem s konečnou platností, se svou jednotkou se přesunul do Gorice a 2. ledna 1918 byl povýšen na generálmajora a současně převzal velení 111. brigády v jejímž čele zůstal až do konce války, po válce se zabýval humanitárními záležitostmi,
- zemřel 15. února 1929 ve Francii v Roquebrune u Cap Martin.
Vyznamenání
- 1899 Bronzová Jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1903 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,
- 1904 Bronzová vojenská záslužná medaile na červené stuze,
- 1908 Vojenský jubilejní kříž,
- v době I. světové války získal další vyznamenání: Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), bronzovou záslužnou medaili na stuze Vojenského zásl. kříže (později s meči), rytířský kříž řádu Železné koruny s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací a meči.
Erb (1917)
- štít červeno-stříbrně dělený s vztyčeným mečem se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí nad čtyřmi plameny přirozené barvy s patě štítu. Meč provází v červeném poli stříbrná hvězda a stříbrná lilie vedle sebe.
- klenotem, na korunované přilbě s červeno-stříbrnými přikrývadly, je rostoucí černý jednohlavý orel se zlatou zbrojí a červeným jazykem, na hrudi zlatá růže.
- heslo na stříbrné stuze červeně: PER ASPERA AD ASTRA.
Literatura
- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2013, s. 315.
- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 111.