Goldbach von Sulittaborn

Goldbach šlechtic ze Sulittabornu

- česká novoštítná rodina pocházející z Dubé na Českolipsku. Rodová tradice se domnívá, že českolipští Goldbachové pochází z českého šlechtického rodu pánů z Goldbachu, kteří byly údajně povýšeni do šlechtického stavu roku 1545 (viz více na https://de.wikipedia.org/wiki/Anton_Goldbach_von_Sulitaborn).

 Rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 19. června 1917, diplom spolu s predikátem a čestným titulem "Edler von Sulittaborn" byl vydán ve Vídni dne 1. srpna 1917 pro Antona Goldbacha, c. a k. generálmajora, velitele 53. pěší divize.

- Goldbach Edler von Sulittaborn, Anton (*26. června1866 Nový zámek u České Lípy +28. srpna1924 Zahrádky), 1. 8. 1914 (12. 9. 1914) generálmajor, 1. 8. 1917 (3. 9. 1917) polní podmaršálek, 1. 1. 1919 penzionován. 

 

Biografie

- Anton Josef Goldbach se narodil 26. června 1866 v rodině Josefa Goldbacha, hraběcího kaunitzkého správce v Novém zámku v České Lípy (Neuschloss) a jeho manželky Amalie Loyik. Antonovi nejbližší předkové pocházeli z nedaleké Dubé, kde žili v měšťanském stavu, přesto se však traduje pověst o původu ze starého českého rodu pánů z Goldbachu, více zde.

- do armády vstoupil 30. září 1883 jako sedmnáctiletý mladík, sloužil v mužstvu tyrolských myslivců a později byl povýšen do poddůstojnických hodností. 1. listopadu 1886 se stal poručíkem a byl převelen k 1. českému praporu polních myslivců do Josefova, v letech 1889-1890 absolvoval válečnou školu ve Vídni,

- 1. května 1890 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a od 1. června 1892 byl přidělen ke generálnímu štábu, do oddělení vojenské kartografie. Roku 1894 byl poslán na velitelství 1. pěší divize do Sarajeva,

- 1. listopadu 1895 byl povýšen na hejtmana a sloužil ve vojenském oddělení na 6. sborovém velitelství v Košicích. V období od 1. září 1898 do 31. srpna 1901 byl pedagogem na kadetní škole v Terstu. V roce 1901 byl převelen k 57. haličskému pěšímu pluku v Tarnówě a v následujícím roce byl přidělen do štábu 12. sborového velitelství v Hermanstadtu (dnes Sibiu, Rumunsko),

- roku 1905 byl povýšen do hodnosti majora a 1. května 1907 se stal podplukovníkem. Roku 1909 byl převelen k 2. uherskému pěšímu pluku v Hermannstadtu, kde převzal funkci velitele 1. praporu. 23. června 1910 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem pluku,

- v období květen 1911- duben 1914 byl náčelníkem štábu 12. sborového velitelství, 1. srpna 1914 (s platností od 12. září 1914) byl plukovník Goldbach povýšen do hodnosti generálmajora a byl ustanoven velitelem 32. pěší brigády. Spolu se svou jednotkou byl zařazem do svazku armádní skupiny Kövess, která se účastnila bojů v Haliči, zejména v bitvě Gnila Lipa. V září 1914 se nakrátko stal velitelem 16. pěší divize neboť po porážce v bitvě u Wereszyce musel svou funkci postoupil generálmajorovi Schariczerovi,

- v období červenec až září 1915 velel generál Goldbach divizi vojenského četnictva (Gendarmerie-Truppen-Division), v říjnu 1915 byl jmenován velitelem 70. pěší divize Honvédu, která byla součástí arrmádního sboru "Szurmay", se kterou se přesunul do Sedmihradska na hranici říše. V srpnu 1916 se stal velitelem 71. pěší divize Honvédů a podnikl útok v součinnosti s 9. německou armádou na rumunské město Sighisoara.

- 1. srpna 1917 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka a v listopadu 1917 se stal velitelem 53. pěší divize, se kterou se přesunul do Itálie na frontu na řece Piavě,

- v červnu 1918 byla Goldbachova divize určena jako záloha 11. armády na náhorní plošině Sette Comuni (Sedm obcí). Když se chýlil konec válka byl generál Goldbach pořen velením císařských jednotel, které měly za úkol chránit sedmihradské hranice, 1. ledna 1919 byl penzionován.

   

Vyznamenání

- 1899 bronzová Jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,

- 1907 Vojenský záslužný kříž

- 1907  Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky

- 1908 Jubilejní kříž

- v době I. světové války získal rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči), Řád Železné koruny III. , II. a I. třídy s válečnou dekorací (později s meči), Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací a s meči.

- rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (udělen při 189. promoci roku 1922 za projevenou statečnost při bojích v Sedmihradsku v období září a říjen 1916)

- v souvislosti s rakouskou nobilitací je třeba se zmínit, že údajně 8. listopadu 1918 byl Anton Goldbach von Sulittaborn německým císařem Vilémem II. povýšen do stavu německých hrabat s predikátem "Graf von Sulitaborn", toto povýšení měl císař Karel I. schválit. Tato nobilitace byla předposlední, kterou německý císař udělil (již z exilu v Holandsku).

 

Erb (1917)

- štít zelený se zlatým vlnitým břevnem provázeným třemi stříbrnými liliemi v postavení 2,1. 

- klenotem, na korunované turnajské přilbě se zeleno-zlatými přikrývadly, je vztyčený meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí mezi rozloženými zelenými orlími křídly s vlnitým zlatým břevnem.

 

 

Literatura

- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2022, Praha 2014, s. 103.

- Antonio Schmidt-Brentano, Die k.k bzw. k.u.k Generalität 1816–1918, Österreichisches Staatsarchiv, Wien 2007, s. 56.

- Jan Županič, Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. (IV.), Praha, s. 48. 

 

Další články nobilitace 1917

 

Banfield

Berndt

Böhm-Ermolli

Böltz

Böttner von Karstboden

Dankl von Kraśnik

Gasiecki von Wlostowiec

Glässer von Järten 1917

Goldbach von Sulittaborn

Kletter von Gromnik

Novak von Arienti

Petersilka von Hochbergen

Reutter von Vallone

Správka von Grimmingfels

Toula

Vogel von Franzensberg