27.1 Nobilitace a rodový erb
Rodový erb klanu Geraldinů je všeobecně známý, popis: Stříbrný štít s červeným ondřejským křížem. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že existují tři velké erbovní skupiny, které mají posledních cca 800 let stále stejné erby.
První skupinou jsou Fitzgeraldové z Kildare (dnes vévodové z Leinsteru) a jejich kadeti (mladší odštěpené větve), kteří užívají původní stříbrný štít a na něm červený ondřejský kříž, který je od 18. století též považován za symbol sv. Patricka nejen na vlajce Irska, ale i Velké Británie a rovněž na odznacích dnes již neudělovaného nejvyššího irského řádu sv. Patricka. Klenotem je na přilbě s červeno-stříbrnými přikrývadly, přirozená opice v chůzi po čtyřech nohách mající na břiše zlatý obojek se zlatým řetězem, který obtáčí její tělo.
Ke vzniku klenotu s opicí, která se později stala i štítonoši se dodnes vypráví pověst. Legenda tradující se v klanu Geraldinů se vztahuje k Johnovi FitzThomasovi 1. hraběti z Kildare, který měl zálibu v pěstování exotické zvěře. Na hradě Woodstock, rodovém sídle, znenadání vznikl požár a v nastalé panice si služebnictvo nevšimlo hraběcího novorozeněte, které spalo v ložnici. Zachráncem se stala pánova oblíbená opice, která nemluvně vynesla z plamenů a na pamět’ tohoto hrdinského činu se dostala do rodinného erbu (1).
Druhou skupinou byli Fitzgeraldové, potomci Maurice Fitzgeralda, mladšího bratra 1. hraběte z Kildare, od roku 1329 povýšeného na hraběte z Desmondu a jejich mladší větve jako např. Rytíři z Glyn (Knights of Glyn), Fitzgeraldové z Castle Ishen a další.
Všichni tito příslušníci klanu Geraldinů diferencovali svůj štít o proti náčelníkovi klanu tak, že pole bylo pokryto hermelínem a ondřejský kříž zůstal červený. Klenotem se stal na přilbě s červeno-stříbrnými přikrývadly červený kanec se zlatými chlupy a zbrojí, někdy byl (jako např. u linie Desmond) hermelínový červeně mřežovaný (2).
Třetí skupinu Fitzgeraldů reprezentují Rytíři z Kerry (Knights of Kerry) a jejich blízcí příbuzní, kteří užívali v hermelínovém štítu červený ondřejský kříž jako hrabata z Desmondu, ale jako klenot měli pádícího rytíře v brnění na koni mávajícího mečem (3).
Jaký erb užíval na svých pečetích Robert Geraldin není známo. S přihlédnutím k praxi, kterou použili Geraldinovi spolupachatelé Deveroux nebo Leslie, lze spekulovat, že mohl užívat červený ondřejský kříž ve stříbrném poli a v klenotu opici.
Víme také, že příslušník jiné rodové větve usazené v Rakousku, Alexander Minarelli-Fitzgerald dostal potvrzení starého rodového erbu při příležitosti povýšení do stavu svobodných pánů roku 1913 tak, že vypadá takřka shodně s erbem vévodů z Leinsteru (s vynecháním vévodské hodnostní koruny).
Obrázek 27.1: Erb Minarelli-Fitzgerald.
Tím je jednoznačně identifikován jeho původ od Fitzgeraldů z Kildare, popis erbu: Štít zlatý s červeným ondřejským křížem. Na štítě koruna svobodných pánů. Klenotem, na turnajské přilbě s červeno-zlatou točenicí a červeno-zlatými přikrývadly, je přirozená opice v chůzi po čtyřech nohách mající na břiše stříbrný obojek se stříbrným řetězem, který obtáčí její tělo. Štítonoši jsou dvě opice z klenotu. Heslo: CROM A BOO (4).
Protože dcera Roberta Giraldina, Marie Klára se psala Giraldinová z Kildary je téměř jisté, že po roce 1638 mohl Robert užívat na své pečeti erb, který naznačoval jeho původ od tehdejšího náčelníka klanu hraběte z Kildare. Je ovšem otázkou jestli taková pečet’ existovala, protože Robert Geraldin zemřel již roku 1642 a není zcela jisté zda měl dostatek času nechat si vyrobit pečet’, která by reflektovala změnu jeho sociálního postavení.
Poněkud matoucí je pohřební štít Marie Kláry zaznamenaný v tzv. Wuschwitzově sbírce, který ukazuje erb naprosto odlišný a v ničem nepodobný rodovým symbolům, které byly popsány výše (5). Správnost erbu ve Wunschwitzově sbírce potvrzuje epitaf výše zmíněné zasazený v severní stěně chrámové lodi pod oknem kostela sv. Václava na Zderaze (6), popis: Štít čtvrcený, 1. pole stříbrné na zeleném trávníku jelen ve skoku (přirozených tinktur) a z levého horního rohu pole vylétá pták šikmo dolů. 2. pole červené s kráčejícím stříbrným psem, v levém horním rohu pole je zlatá obrácená pětihrotá hvězda. 3. pole modro-stříbrně dělené pětkrát hrotitým kosmým řezem, v pravém horním rohu pole zlatá hvězda. 4. pole modré zlatý dvouocasý lev. Klenot, na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými přikrývadly, jsou dva prapory, pravý červený levý modrý na hnědých žerdích se zlatými hroty a mezi nimi je rostoucí paže v růžovém rukávu držící v dlani červený kříž. Štítonoši dva zlatí dvouocasí lvi.
Z výše uvedeného popisu je jasné, že erb pohřebním štítu a epitafu v kostele sv. Václava na Zderaze je jednoznačně Marii Kláře přiřazen a je bezesporu erbem nově uděleným. Není jasné kdo erb rodině Giraldinů z Kyldary udělil, nezvyklé figury jako je pětihrotá hvězda jsou v české heraldice marginálně zastoupené, pták (snad jednohlavý orel) vrhající se na jelena je rovněž figura nevídaná, růžový rukáv je zcela určitě jen vybledlá červená. Mlčení všech významných autorů knih o české heraldice a genealogii o rodině Giraldinů je zarážející, pouze Pilat uvádí pod heslem Giraldinus, že Robertus Giraldinus získal inkolát roku 1654, tedy dvanáct let po své smrti (7). Na vzniklé otázky mohou být dvě odpovědi. Bud’ se baron Wuschwitz spletl a omylem Marii Kláře přiřadil jiný pohřební štít, případně jen převzal chybu někoho jiného nebo byl Robert Geraldin obdarován zcela novým erbem, který zůstal až dosud českými heraldiky nepovšimnut.
Obrázek 27.2: Pohřební štít Marie Kláry Giraldinové z Kildary.
zdroj: K. Kučerová, Pohřební štíty ve Wuschwitzově genealogické a heraldické sbírce (edice), in Paginae historiae, Sborník Státního ústředního archivu v Praze 12, Praha 2004.
27.2 Historie
Mezi rody, které se nakrátko usadili v Čechách a jejichž větší počet příslušníků nacházíme v seznamech císařských armád patří i Fitzgeraldové. Jistě každý čtenář zná, alespoň zhruba, historii o zavraždění frýdlantského vévody Albrechta Eusebia z Valdštejna a nebude mu tedy neznámé jméno jednoho z aktérů chebské akce, Roberta Geraldina.
Kromě tohoto nechvalně známého příslušníka rodu Fitzgeraldů se hlavně v 19. století a v I. světové válce prosadili do důstojnických postů osobnosti z rodiny Minarelli-Fitzgerald.
Jak je známo klan Fitzgeraldů je značně rozrostlý a jeho náčelník je dnes jediným irským šlechticem, který drží titul vévody, konkrétně vévody z Leinsteru (Duke of Leinster). Původ klanu se ztrácí v temnotě 11. století v Normandii. Tradičně se tvrdí, že domovinu všech rodin, které se ve 12. a 13. století od hlavního kmene oddělily, musíme hledat v Toskánsku ve Florencii, kde žil legendární předek Gherardo Gherardini.
Roku 1655 publikoval dominikánský učenec otec O’Daly historii o původu rodu Geraldinů (Fitzgeraldů) hrabat z Desmondu (Earls of Desmond), kde je prohlásil za potomky starověkého šlechtického rodu, který uprchl před vítěznými Řeky z hořící Troje do Florencie (8). Legendární předek Gherardo Gherardini patřil mezi příslušníky patricijských rodů, které držely většinu majetku a otěže vlády ve Florencii. Jeho údajným synem byl Otho Gherardini, který se ještě narodil ve Florencii, ale později emigroval do Normandie v doprovodu anglického krále sv. Canuta, který procházel Florencií na své poutnické cestě do Říma (9).
Prvním skutečně věrohodným a doloženým předkem klanu Geraldinů je jistý Lord Other (někdy je psáno též Other Dominus, Otho fitz Othoer, Other fitz Othoer a pod.), který je zmiňován v Domesday Book roku 1086 jako otec Waltera fitz Othera nájemce mnoha statků v hrabství Berkshire, Buckingham, Middlesex, Surrey a Hampshire (10).
Walter fitz Other zastával u dvora Viléma Dobyvatele funkci kastelána hradu Windsor a správce královských lesů. Zemřel před rokem 1100. Byl ženat s Gladys, dcerou Ryalla ap Conyna, knížete severního Walesu a měli spolu tři syny.
První William převzal po otci funkci kastelána hradu Windsor a stal se předkem rodu honosícího se titulem Lord Windsor. Druhým ze synů byl Gerald fitzWalter, též zvaný Gerald de Windsor a třetím byl Robert de Windsor, baron z Estonu v Essexu.
Gerald de Windsor se narodil roku 1070 na hradě Windsor, v době vlády krále Jindřicha I. zastával funkci konstábla hradu Pembroke. Gerald zemřel před rokem 1136. Roku 1095 se oženil s princeznou Nestou, dcerou Rhyse ap Tudora Mawra, knížete z Jižního Walesu. Z manželství se narodili tři synové a dcera Angharat, která se provdala za Williama de Barri.
Nejstarší syn William fitzGerald, kterého Giraldus Cambrensis nazývá “Williamus primaevus” získal hrad Carew a stal se praotcem rodin, které se psaly de Carew. Prostřední z bratří se jmenoval Maurice a byl pánem hradu Maynooth a držel titul Baron of Naas. Narodil se kolem roku 1100 ve Windsoru a zemřel 1. září 1176 ve Wexfordu v Irsku.
Obrázek 27.3: Ruiny hradu Maynooth.
zdroj: https://www.discoveringireland.com/vacations/maynooth-castle/
Nejmladším z výše zmíněných bratří byl David fitzGerald, od roku 1147 biskup v St. Davids. Roku 1176 zemřel a rok před svou smrtí udělil svému staršímu bratru Mauricemu úřad správce biskupských statků, který pak drželi po tři další generace jeho potomci.
27.2.1 Rodokmen 1.
Gherardo, oo N.N.,
1. Otho Gherardini, oo N.N.,
1.1 Otho fitzOther, oo N.N.,
1.1.1 Walter fitzOther de Windsor, +před rokem 1100, castellan of Windsor, oo Gladys, dcera Ryalla ap Conyn, knížete severního Walesu,
1.1.1.1 William de Windsor, castellan of Windsor, předek lordů z Windsoru,
1.1.1.2 Gerald fitzGerald de Windsor, *cca 1070 Windsor +před rokem 1136, constable of Pembroke Castle, oo Nesta, dcera Rhyse ap Tudora Mawra,
1.1.1.2.1 William FitzGerald, +1173, předek rodin Carew,
1.1.1.2.2 Maurice FitzGerald, Lord z Maynoothu a Baron z Naas, *cca 1100 Windsor +1. září 1176 Wexford, Irsko, - potomci,
1.1.1.2.3 David FitzGerald, +1176, biskup ze St. Davids,
1.1.1.2.4 Angharat, oo William de Barri – potomci,
1.1.1.3 Robert de Windsor, baron z Estonu,
27.2.2 Maurice FitzGerald.
Maurice FitzGerald se narodil kolem roku 1100 na hradě Windsor. V roce 1168 se účastnil vojenské kampaně na pomoc Dermotu MacMarroughu, leinsterskému králi, pod vrchním velením Richarda de Clare, zv. Strongbow. Po úspěšně ukončené invazi získal od Strongbowa jako odměnu ve středu území zv. Offelan statek, po kterém se psal Baron z Naasu, kromě toho byl držitelem dalšího panství jménem Maynooth. Oženil se s Alicí de Montgomery (11), se kterou měl celkem šest synů.
Obrázek 27.4: Lord Maurice.
27.2.3 Rodokmen 2.
Maurice FitzGerald, Lord z Maynoothu, Baron z Naasu a Lanstephanu, *cca 1100 hrad Windsor +1. září 1176 Wexford, Irsko, oo Alice de Montgomery, dcera Arnulpha de Montgomery, pána hradu Pembroke ve Walesu, zv. Cimricus,
1. William FitzMaurice, Baron z Naasu, roku 1185 získal královské povrzení na držené statky v Offelan – bez potomků,
2. Gerald FitzMaurice, 1. Lord z Offaly, *1150 +1203, předek rodů FitzGerald, vévodů z Leinsteru (12),
3. Thomas FitzMaurice, Lord z Connella v hrabství Limerick, +1213 – předek všech rodů FitzGerald, hrabat z Desmondu, Bílých rytířů (the White Knight), kteří v 15. století změnili své jméno na FitzGibbon, Rytířů z Glin (the Knight of Glin), Rytířů z Kerry (the Knight of Kerry) a všech rodin nesoucích jméno FitzMaurice.
4. Maurice FitzMaurice z Kiltranny (dnes se jmenuje Burntchurch) v hrabství Kilkenny – předek Baronů z Burntchurche,
5. Alexander FitzMaurice, zemřel bez potomků.
6. Robert FitzMaurice.
27.2.4 Fitzgeraldové ve střední Evropě.
V českých zemích resp. ve střední Evropě nacházíme první příslušníky různých větví klanu Geraldinů již počátkem 17. století. Zcela jistě nejznámější postavou je nechvalně proslulý Robert Geraldin (13), účastník chebské vraždy Albrechta Eusebia z Valdštejna, vévody frýdlantského.
Dnes již není prakticky možné zjistit, z které rodové větve Robert Geraldin pocházel, víme jen, že po příchodu na kontinent vstoupil do služeb bavorských vévodů, později se stal podplukovníkem císařského Butlerova dragounského pluku.
Jeho účast na vévodově vraždě 25. února 1634 je známá. Geraldin v čele asi šesti dragounů s tasenými zbraněmi přepadl hosty vévody z Frýdlantu, kteří byli v krátké době pobiti. Vlastní vévodovy popravy se pravděpodobně Geraldin neúčastnil, protože jej Butler poslal s jeho dragouny hlídat východy z domu, kde byl Valdštejn ubytován. Následující den dostal vrchní strážmistr (podplukovník) Robert Geraldin slíbenou odměnu 2000 tolarů, později po smrti Waltera Butlera byla jeho vdova Anna Marie donucena vyplatit žold butlerovskému pluku a mimo to plukovníku Geraldinovi (FitzGeraldovi) uhradit 25.847 zlatých jako podíl na vraždě vévody frýdlantského. Dluh byl splacen postoupením panství Mšeno s Lobčí a Romanovem, které bylo od Doks odděleno (14).
Nový majitel se usadil v Lobči na staré tvrzi, která byla pravděpodobně v polovině 17. století přestavěna na zámek. Kdy a s kým se Robert Geraldin oženil není známo, víme však, že měl dceru Marii Kláru Josefu, která se psala Geraldinová z Kildaru a byla provdána od roku 1654 za Odolena Wiežníka z Wiežníka. Jejich potomci zde sídlili ještě v 18. století. Robert Geraldin zemřel roku 1642 jako plukovník butlerovského pluku a smrtí jeho dcery 8. prosince 169715 se uzavřela historie nového panského rodu původem z Irska v Čechách.
27.2.5 MINARELLI-FITZGERALD.
V 19. století se objevilo několik jednotlivců nesoucích jméno Fitzgerald ve službách císařské armády, například Simon Fitzgerald z linie Mullingar (16) sloužil v letech 1812-20 u lehkého jezdectva a 16. pluku husarů. Roku 1839 byl vojenským velitelem Prahy a 1879 je uváděn v hodnosti polního podmaršálka. Zemřel neženat.
Simonův mladší bratr Lawrence vstoupil do služeb španělského panovníka a v hodnosti plukovníka se později stal civilním a vojenským guvernérem španělské Guayany v jižní Americe, po návratu do Evropy zemřel roku 1835 v Barceloně. Oženil se s Marií Sandes Minarelli a společně se stali zakladateli rodiny, která se pod jménem Minarelli-Fitzgerald usadila v habsbursko-lotrinské monarchii.
Dalšími vojáky byli Alfréd Minarelli-Fitzgerald, námořní poručík, který jako pilot bojoval v I. světové válce a jeho otec Alexander svobodný pán von Minarelli-Fitzgerald, roku 1907 velitel 31. pěší divize a od roku 1911 generál pěchoty, zemřel 21. února 1935 ve Vídni.
Alexander chevalier Minarelli-Fitzgerald byl 2. prosince 1913 ve Vídni povýšen do rakouského panského stavu, diplom byl vydán ve Vídni 26. února 1914. Byl absolventem ženijního oddělení Technické vojenské akademie ve Vídni. 1. září 1875 byl vyřazen s hodností poručíka ke 2. ženijnímu pluku v Křemži. V letech 1877-78 byl velícím důstojníkem dohlížejícím na výrobu výbušnin a rozbušek ve Wöllersdorfu. 1. května 1878 byl povýšen na nadporučíka a se svým plukem roku 1878 prodělal tažení do Bosny a Hercegoviny (17), při kterém velel oddílu minérů, kteří stavěli a opravovali železniční stavby.
V letech 1879-81 studoval 3. vyšší ženijní kurs ve Vídni a byl přeložen k 1. ženijnímu pluku dislokovanému v Olomouci. Po ukončení studia byl povolán na generální štáb, kde absolvoval důstojnickou studijní cestu po vyšších velitelstvích, v letech 1881-82 byl u 16. jízdní brigády v Šoproni, kde pracoval na přípravě výstavby železnice Güns-Steinamanger, od května roku 1883 sloužil u 1. horské brigády v Mostaru.
1. května 1884 byl povýšen na hejtmana II. třídy a byl přeřazen k 18. pěší divizi v Mostaru, roku 1885 byl převelen ke 3. sborovému velitelství do Štýrského Hradce (Graz) jako hejtman I. třídy. Roku 1887 byl ministerstvem války delegován za člena mezinárodní komise pro hraniční spory mezi Rakouskem-Uherskem a Itálií.
V letech 1888-90 sloužil u 94. pěšího pluku v Josefově, roku 1890 byl povolán do válečného archivu ministerstva války, kde studoval zejména období Napoleonských válek. 1. května 1891 byl povýšen na majora a roku 1893 se stal přednášejícím 10. kurzu pro štábní důstojníky ve Vídni.
1. května 1894 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a stal se členem důstojnického sboru 87. štýrského pěšího pluku v Terstu, kde byl pověřen velením 1. praporu. Roku 1896 byl převelen k 79. uherskému pěšímu pluku dislokovanému v Karlstadtu (dnes Karlovac, Chorvatsko), kde byl jmenován velitelem 2. praporu, plukovníkem se stal 1. ledna 1897. V letech 1897-1901 velel innsbruckému 1. pluku Tirolských císařských myslivců, v letech 1901-1902 sloužil jako velitel 49. dolnorakouského pěšího pluku v Brně a roku 1903 byl pověřen velením 64. pěší brigády v Budapešti, 3. května 1903 byl povýšen na generálmajora.
Roku 1906 se stal velitelem 31. pěší divize v Budapešti, v letech 1908–11 velel 48. pěší divizi se sídlem v Sarajevu. 1. května 1905 byl povýšen na polního podmaršálka a roku 1911 odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek. Po skončení I. světové války se roku 1929 stal jedním ze zakladatelů a prvním prezidentem vojenského spolku "Prinz Eugen-Verband", který sdružoval absolventy technické vojenské akademie. Během své vojenské činnosti byl několikrát vyznamenán, mimo jiné: 1901 rytířský kříž řádu železné koruny III. třídy, 1912 tajný rada a další.
27.2.6 Rodokmen 3.
Pierce Fitzgerald z Ballyroanu (18), oo Elizabeth Hetherington, dědička panství Ballyroan v Irsku,
1. William Fitzgerald z Ballyroanu oo N.N.,
1.1 Christopher Fitzgerald z Mullingaru oo Catherine Tyrell, dědička rodiny Tyrellů z Festullaghu,
1.1.1 Simon Fitzgerald z Mullingaru (čtvrtý syn) oo Catherine Fitzgerald, z rodiny Fitzgeraldů z Baltinoranu, kteří pocházejí rovněž z hrabat z Kildare,
1.1.1.1 Simon chevalier Fitzgerald, velitel pražské pevnosti, polní podmaršálek, zemřel neženat (19),
1.1.1.2 Lawrence Fitzgerald (čtvrtý syn), narozen v Irsku +1835 Barcelona, Španělsko, oo Maria Sandes-Minarelli, dcera Dona Francisca Sandes-Minarelli,
1.1.1.2.1 Josef Maria chevalier Minarelli-Fitzgerald, *1798 La Coruňa, Španělsko, +1869 Wien, (20) oo Anna Pavlovich, z rumunské bojarské rodiny.
1.1.1.2.1.1 Alexander svobodný pán (rakouský stav svobodných pánů, Wien 2.1.1913, diplom Wien 26.2.1914), (21) von Minarelli-Fitzgerald, *4. listopadu 1854 Wien +21. února 1934 Wien, generál pěchoty (22) a spisovatel knih s vojenskou tématikou, oo 20. 9. 1884 Linz, Eugenie hraběnka Forgach de Ghymes, *6. dubna 1862 Graz +26. února 1935 Wien, dcera Antala hraběte Forgache de Ghymes a baronky Anna Majthényi de Kesseleökeö,
1.1.1.2.1.1.1 Herriot von Minarelli-Fitzgerald, *22. června 1885 Kummer am Attersee +22. října 1949 Kaposvár, oo 22. 5. 1906 Budapest, Victor Chernel de Chernelháza, *21. ledna 1863, husarský podplukovník a c. a k. komoří,
1.1.1.2.1.1.2 Desmond Gerald Karl svobodný pán von Minarelli-Fitzgerald, *25. prosince 1886 Graz +po r. 1929, poručík císařské gardy, hejtman tyrolských císařských myslivců, I. oo 23. 3. 1915 Lehenrotte bei Freiland, Maria Diamantidi, II. oo Dóra Horvath, * 1901 +17. října 1964 Mosonmagyaróvár,
1.1.1.2.1.1.3 Eugen Joseph svobodný pán von Minarelli-Fitzgerald, *28. října 1887 +27. června 1954, I. oo 12. 6. 1918 Kansas City (USA), Julia Hobart Jacobs, II. oo 16. 6. 1938, Frances Davy, *8. července 1903 +?,
1.1.1.2.1.1.3.1 Gerald svobodný pán von Minarelli-Fitzgerald, *8. dubna 1921 Greenwich,
1.1.1.2.1.1.3.2 Charles svobodný pán von Minarelli-Fitzgerald, *5. června 1924 Camp Grillard, pásmo Panamského průplavu +?,
1.1.1.2.1.1.4 Alexandrine von Minarelli-Fitzgerald, *4. ledna 1889 Josefov +31. května 1889 Josefov,
1.1.1.2.1-1.5 Alfred svobodný pán von Minarelli-Fitzgerald, *9. prosince 1890 Wien +5. června 1937 Buenos Aires, fregatní poručík a námořní pilot za I. světové války.
Obrázek 27.5: Portrét Anny von Minarelli-Fitzgerald.
_____________________________________________________________
1. Complete Peerage of England, Scotland, Ireland, Great Britain and The United Kingdom extant, extinct or dormant, Volume III D. to F., London 1890, s. 358. Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 354, heslo Fitz-Gerald (Duke of Leinster). The Marquis of Kildare, The Earls of Kildare and their Ancestors, from 1057 to 1773, Third Edition, Dublin 1858.
2. Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 354, heslo Fitz-Gerald (Earl of Desmond, Knight of Glyn...
3. Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 354, heslo Fitz-Gerald (Knight of Kerry).
4. Heslo Crom a boo je tradiční motto Fitzgeraldů ve staré irštině a je jen těžko přeložitelné, např. William Newton ve svém díle “ A Display of Heraldry”publikované roku 1846 píše, že je to starobylý válečný pokřik znamenající Crom navždy, Crom snad bylo jméno původního rodového hradu. Dnešní badatelé, např. Dough McKercher, přednášející starou Gaelštinu na universitě v Ottawě tvrdí, že termín a boo pochází ze slova a buadh což lze volně přeložit jako vítězství a tudíž by měl tento válečný pokřik znít asi takto “Crom za vítězství”.
5. K. Kučerová, Pohřební štíty ve Wuschwitzově genealogické a heraldické sbírce (edice), in Paginae historiae, Sborník Státního ústředního archivu v Praze 12, Praha 2004, s. 147.
6. V. Tomek V., J. Oulík, Funerální a heraldické památky z kostela sv. Václava na Zderaze na Novém Městě pražském, in: Heraldická ročenka 2015, Praha 2015, s. 50, F. Ekert, Posvátná místa král. hl. města Prahy, Svazek II., Praha 1884, s. 224.
7. K. Pilat, Materialien zur diplomatischan Genealogie der österreichischen Monarchie, Erster Band, Prag 1812, s. 15.
8. D. O’Daly, The Geraldines, Earls Of Desmond, 2015, novodobý překlad původního latinského textu.
9. Jiní autoři z přelomu 19. a 20. století vyvozují původ Fitzgeraldů podle jména jejich legendárního předka Othta, resp. Othera z rodu dánských Vikingů z Helgolandu, W. P. Williams roku 1879 publikoval teorii, že Other byl norský Viking a roku 1903 H. T. J. Wood uveřejnil studii, kde zkonstruoval genealogii legendárních předků Waltera fitz Othera jdoucí do dnešního Španělska k pánům Biscaye.
10. http://www.domesdaybook.co.uk/landownersu-z.html
11. Alice de Montgomery pocházela ze vznešeného normandského rodu a byla dcerou Arlupha de Montgomery, který byl čtvrtým synem Rogera de Montgomery, jednoho z velitelů vojsk Viléma Dobyvatele u Hastingsu.
12. Rod Fitzgeraldů, pánů Offaly získal koncem 14. století titul hrabat z Kildare (Earl of Kildare) a James Fitzgerald. 20. hrabě z Kildare byl povýšen na vévodu z Leinsteru. Jeho potomci drží vévodský titul dodnes. V průběhu 15. a 16. století se od hlavního kmenu Fitzgeraldů z Kildare dále oddělily kolaterální větve Fitzgeraldů z Balloagh a Fortinure, Fitzgeraldů z Lackagh, Kilrush a Narraghbeg, Fitzgeraldů z Mullaghmast, Kilmeed a Birtown, a Fitzgeraldů z Thomastownu a Cahirass. Tyto svým způsobem samostatné rody se později dále dělily na další vedlejší větve, takže dnes lze dohledat více než dvacet rodin, které mohou prokázat původ od Fitzgeraldů z Kildare.
13. Robert Geraldin (FitzGerald) se v různé literatuře a pramenech objevuje i pod jmény Edward, Edmund nebo Walter, J. Janáček, Valdštejnova smrt, Praha 1970, s. 315 uvádí chybné křestní jméno Walter.
14. Vdova se podruhé vdala roku 1644 za Jana Kryštofa Ferdinanda z Heissensteinu a ve své závěti mu připsala dědictví po svém prvním manželovi. T. V. Bílek: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, část druhá, Praha 1883, s. 754-55, 762, 781-82, J. Pařez, H. Kuchařová, Hyberni v Praze, nakladatelství Oswald 2001, s. 16, 18, 22.
15. K. Kučerová, Pohřební štíty ve Wuschwitzově genealogické a heraldické sbírce, Paginae historiae 12, SÚA Praha 2004, zde zobrazený erb připisovaný Marii Kláře Geraldiniové z Kildaru není ani v nejmenším podobný erbům užívaných v rámci klanu Fitzgeraldů.
16. E. O’Donnell, The Irish Abroad (A Recordof the Achievements of Wanderers from Ireland), London 1915, s. 286.
17. V letech 1878-1908 byla Bosna a Hercegovina osmanskou provincií, kterou okupovalo Rakousko-Uhersko.
18. Potomkům Pierce Fitzgeralda a Elizabeth Hetheringtonové Ulster King of Arms roku 1912 vystavil potvrzení o jejich původu z rodu hrabat z Kildare.
19. Ch. Duffy, Feldmarschall Browne (The Wild Goose and the Eagle),Wien-München, Herold 1966.
20. Jako chlapec byl vězněn fracouzskými okupačními úřady, poté roku 1809 odešel do Gerony a vstoupil do služeb rakouské císařské armády, kde dosáhl hodnosti majora, viz E. O'Donnell, The Irish Abroad (A Recordof the Achievements of Wanderers from Ireland), London 1915, s. 286.
21. viz: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1939, heslo Minarelli-Fitzgerald.
22. 1. 5. 1903 (diplom 3. 5. 1903) generál-major, 1. 5. 1907 (diplom 2. 5. 1907) polní podmaršálek, 1. 12. 1912 titulární generál pěchoty a penzionován, viz: A. Schmidt-Brentano, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv 2007, s. 120, Ch. Duffy, Feldmarschall Browne (The Wild Goose and the Eagle),Wien-München, Herold 1966.