Petersilka von Hochbergen

Petersilka šlechtic z Hochbergenu

- česká novoštítná rodina pocházející z Prahy. Rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 30. listopadu 1917, diplom spolu s čestným titulem a predíkátem "Edler von Hochbergen" vydán ve Vídni dne 29. března 1918 pro Karla Petersilku, c. a k. generálmajora a velitele 8. brigády polního dělostřelectva, 

- Petersilka Edler von Hochbergen, Karl (*17. března 1858 Praha +6. dubna 1939 Praha),  1.11.1916 (21.11.1916) generálmajor, 1.1.1919 penzionován.

 

Biografie

- Karel Petržilka se narodil 17.3.1958 v Praze, ve vojenských dokumentech je uváděn do roku 1913 pod jménem Carl Peteržilka a poté až do nobilitace Karl Petersilka, 

- po absolvování nižšího reálného gymnázia v Praze (září 1868-srpen 1872) a vyšší vojenské reálky v Hranicích (srpen 1872-srpen 1876) nastoupil ke studiu na Vojenské technické akademii v Mödlingu u Vídně. 

- po úspěšném ukončení akademie byl vyřazen v dubnu 1879 s hodností poručík a v srpnu 1879 nastoupil aktivní službu u dělostřeleckého pluku č. 8 v sedmihradském Hermannstadtu, dnes Sibiu, Rumunsko, kde se stal velitelem dělostřelecké čety. V květnu 1880 byl převelen k dělostřeleckému pluku č. 3 do Komárna, kde rovněž zastával funkci velitele čety a v říjnu 1881 k dělostřeleckému pluku č. 1 do Prahy, u kterého se stal instruktorem Školy jednoročních dobrovolníků. 1. května 1885 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a opět převelen, tentokrát ke sborovému dělostřeleckému pluku č. 8 „císaře Františka Josefa“, kde se stal praporním pobočníkem (adjutantem). 

- v květnu 1891 byl převelen k nově vytvořenému Těžkému dělostřeleckému oddílu č. 33 v Praze, kde byl jmenován pobočníkem velitele. 1. listopadu 1893 byl povýšen na hejtmana, předtím se stal od dubna 1893 důstojníkem velitelství 8. polní dělostřelecké brigády v Praze. V květnu 1897 byl převelen po dlouhém šestnáctiletém působení v Praze do Bratislavy, kde se stal velitelem dělostřelecké baterii Sborového dělostřeleckého pluku č. 5 „arcivévody Albrechta“.  V období 1905-1908 byl pedagogem Sborové důstojnické školy v Bratislavě. 

- 1. května 1906 byl povýšen na majora. V dubnu 1908 následovalo přeložení do Prahy k pluku polních kanonů č. 23, kde převzal velení II. oddílu. 1. listopadu 1909 byl povýšen do hodnosti podplukovníka. V únoru 1912 byl jmenován velitelem těžkého houfnicového dělostřeleckého oddílu č. 8 se sídlem v Praze-Motole a 2. ledna 1913 se stal plukovníkem. 

- v březnu 1914 byl jmenován do čela pluku těžkých polních houfnic č. 14 v Inbsrucku, s počátkem I. světové války plukovník Petržilka se svým plukem odejel na pozice na východě evropkého válčiště. 

- v prosinci 1914 byl pověřen funkcí velitele 8. polní dělostřelecké brigády, ve fukci vydržel až do dubna 1917.  21. listopadu 1916 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Od dubna 1917 byl přidělen k armádní skupině polního maršála Conrada von Hötzendorf v Tyrolsku, kde zastával funkci velitele dělostřelectva. V červenci 1918 byl převelen k armádní skupině arcivévody Josefa, kde byl opět jmenován velitelem dělostřelectva. Ve fukci sloužil do října 1918 a poté byl postaven mimo službu. 1. ledna 1919 byl penzionován.

- po konci monarchie se vrátil do Prahy a byl jedním z prvních bývalých c. a k. důstojníků, který přísahal věrnost nově vzniklé Československé republice v Obecním domě a na Staroměstském náměstí. Okamžitě byl zařazen do svazku nově vznikající československé armády a v období od 9.11.1918 do 15.12.1918 byl pověřen vedením Zemského vojenského velitelství pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně. Do výslužby odešel v hodnosti generálmajora, která byla později změněna na brigádního generála. Karel Petersilka von Hochbergen zemřel v Praze 6. dubna1939. 

 

Vyznamenání

- 1899 bronzová Jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,

- 1904 Vojenský záslužný kříž

- 1904  Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky

- 1908 Jubilejní kříž

- 1912 rytířský kříž řádu Františka Josefa

- v době I. světové války získal rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči), Řád Železné koruny III. a II. třídy s válečnou dekorací (později s meči), Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací a s meči.

 

Erb (1918)

- štít modrý se zlatou hlavou štítu a na ní tři modré koule vedle sebe. V hlavním poli v patě štítu přirozená skála na ní stojí zlatá válcová vydutá hradební věž zakončená cimbuřím o třech stínkách, vzhůru se zužující tvořená kvádry, s černými vraty a dvěma černými okny. Nad okny a pod okny po dvou černých střílnách.

- klenotem, na korunované turnajské korunované přilbě s modro-zlatými přikrývadly, je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě na zeleném stonku zlatou růži.

 

Literatura

- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2028, Praha 2016, s. 361.

- Antonio Schmidt-Brentano, Die k.k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv 2007, s. 136.

- Jan Županič, Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. (IV.), Praha, s. 82. 

 

Další články nobilitace 1917

 

Banfield

Berndt

Böhm-Ermolli

Böltz

Böttner von Karstboden

Dankl von Kraśnik

Gasiecki von Wlostowiec

Glässer von Järten 1917

Goldbach von Sulittaborn

Kletter von Gromnik

Novak von Arienti

Petersilka von Hochbergen

Reutter von Vallone

Správka von Grimmingfels

Toula

Vogel von Franzensberg