Martiny von Malastów
- katolická rodina, jejímž zakladatelem byl Hugo Martiny, c. a k. generála pěchoty.
- rakouský šlechtický stav spolu s predikátem “von Malastów” na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I., diplom vydán dne 22. září 1917 pro výše jmenovaného.
- Martiny von Malastów, Hugo (*13. 2. 1860 Krainburg +30. 11. 1940 Graz), 1. 5. 1909 (7. 5. 1909) generálmajor, 31. 10. 1912 (31. 10. 1912) polní podmaršálek, 1. 11. 1915 (3. 11. 1915) generál pěchoty, 1. 5. 1918 (10. 5. 1918) generálplukovník, 1. 12. 1918 penzionován.
Biografie
- Hugo Martiny se narodil v Krainburgu, dnes Kranj, Slovinsko, 13. února 1860 v rodině státního úředníka. V mládí se rozhodl pro kariéru vojáka. Studoval v letech 1870-74 střední školu ve svém rodném městě. Poté nastoupil na kadetku v St. Pölten, kde byl v letech 1874-75 a studia dokončil v letech 1875-76 v Hranicích na Moravě. V letech 1876-79 absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém městě. 1. září 1879 byl vyřazen jako poručík a byl přidělen k 53. uherskému pěšímu pluku do Banja Luky,
- v letech 1880-82 byl praporním adjutantem a v letech 1884-86 si rozšířil odborné znalosti studiem na Válečné škole ve Vídni, 1. listopadu 1884 byl povýšen na nadporučíka, se svým plukem se přestěhoval do Agramu, dnes Zagreb, Chorvatsko, v roce 1887 byl odvelen ke generálnímu štábu na stáž u vyšších vojenských jednotek, svůj studijní pobyt zahájil u 53. pěší divize v Košicích, v roce 1889 byl přemístěn k 6. sborovému velitelství, rovněž v Košicích,
- 1. května 1890 byl povýšen do hodnosti hejtmana a spolu s tím byl povolán ke generálnímu štábu do Vídně, zde pracoval v oddělení vojenského mapování, v roce 1893 odešel k 16. pěší divizi se sídlem v Hermannstadtu, dnes Sibiu, Rumunsko a v následujícím roce byl převelen k 31. uherskému pešímu pluku v Hermannstadtu,
- 1. května 1896 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábu 11. pěší divize v Lembergu, dnes Lwow, Ukrajina, roku 1899 se vrátil k bojovým jednotkám, konkrétně k 2. uherskému pěšímu pluku, kde jako podplukovník převzal funkci velitele 4. praporu, 8. prosince 1902 byl povýšen na plukovníka, roku 1903 byl převelen ke 48. uherskému pěšímu pluku do Šoproně a v následujícím roce byl jmenován velitelem pluku, brzy poté se Martiny posunul na ještě významnější pozice,
- roku 1908 byl pověřen velením 62. pěší brigády v Budapešti, 7. května 1909 byl povýšen na generálmajora, roku 1912 převzal velení 14. pěší divize se sídlem v Bratislavě a 31. října 1912 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka, se kterou počátkem války v srpnu 1914 odejel na ruskou frontu, zde se zúčastnil v sestavě V. armádního sboru 1. armády bitvy u Krasniku a následně bojoval v Rusku, Polsku a v Karpatech, v prosinci 1914 odešel na zdravotní dovolenou a na bojiště se vrátil v únoru 1915,
- v březnu 1915 velel Martinyho kombinované pěší divizi a v dubnu téhož roku nahradil ve funkci velitele X. armádního sboru Huga Maixnera von Zweienstamm, v nové funkci se přesunul na slovenský úsek karpatské fronty do Humenného, během bitvy na linii Gorlice-Tarnów (2. května 1915) se jeho muži vyznamenali zejména v bojích u Malastówa, kde spolu s německými vojsky prolomili ruské pozice, 4. června se podílel na opětovném dobytí pevnosti Przemysl,
-1. listopadu byl Martiny povýšen na generála pěchoty, X. armádnímu sboru velel generál Martiny až do června 1916, kdy byl odvolán z fronty a v srpnu 1916 byl jmenován do funkce vojenského velitele Grazu (Štýrského Hradce) a následně byl ustanoven inspektorem vojenských školských zařízení, v srpnu 1917 byl opět odeslán na frontu, kde převzal velení XIV. armádního sboru v Jižním Tyrolsku, v lednu 1918 byl pověřen velením III. armádního sboru v jehož čele zůstal až do konce světové války,
-10. května 1918 byl povýšen do hodnosti gnerálplukovníka, 3. listopadu 1918 celý armádní sbor spolu se svým velitelem padl do italského zajetí, 1. prosince 1918 byl penzionován, po válce se usadil ve Štýrském Hradci, kde zemřel roku 1940.
Vyznamenání
- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1904 Vojenský služební odznak pro důstojníky III. třídy,
- 1908 rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy,
- 1908 Vojenský jubilejní kříž,
- v době I. světové války získal Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekocí (později s meči), Řád Železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči) a další.
Erb (1917)
- štít zlato-modře dělený, v horním poli rostoucí černý medvěd s červeným jazykem, v dolním poli stříbrná obrněná paže pokrčená v lokti, svírající v rukavici meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí.
- klenotem, na korunované turnajské přilbě s černo-zlatými a modro-zlatými přikrývadly, je rostoucí černý medvěf s červeným jazykem.
Literatura
- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 114.
- Županič Jan, Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. (IV.), Praha, s. 72.
Další články nobilitace 1917
Aljančič , Amann von Ghellersberg, Augustin von Zaluže , Banfield , Berndt , Bonka, Böhm-Ermolli , Böltz , Böttner von Karstboden , Dankl von Kraśnik , Ellison von Nidlef , Fasser von Karstwall , Gasiecki von Wlostowiec , Glässer von Järten 1917 , Goldbach von Sulittaborn , Hlaváček , Holub , Hospodarž , Chiari , Kandler , Kletter von Gromnik , Lukachich , Martiny , Novak von Arienti , Petersilka von Hochbergen , Reutter von Vallone , Schemua , Schischka , Správka von Grimmingfels , Stuchlý von Marsfelsen , Toula , Vogel von Franzensberg , Zwierzina