svobodný pán Schemua
- rodina římsko-katolického vyznání pocházející z obce Krnica, Gorje, Krajina (dnes Slovinsko).
- rakouský šlechtický stav spolu s čestným titulem „Edler von“ na základě diplomu císaře Františka Josefa I ze dne 20. října 1900 pro Johanna Schemuu, c. a k. generálmajora.
- rakouský stav svobodných pánů na základě nejvyššího osobního dopisu císaře Karla I. Ze dne 2. září 1917 pro téhož jako generála pěchoty. Diplom nebyl vyhotoven.
- Schemua, Johann Freiherr von (*21. 9. 1850 +29. 4. 1919), 1. 11. 1899 (5. 11. 1899) generálmajor, 1. 5. 1904 (11. 5. 1904) polní podmaršálek, 1. 11. 1909 (25. 10. 1909) generál pěchoty, 1. 6. 1912 penzionován.
Biografie
- Janez (Johann) Schemua (Žemva) se narodil 21.9.1850 v Klagenfurtu v rodině c.k. důstojníka Blaže Žemvy (Blasia Schemui) a jeho druhé manželky Anny Ernestiny, roz. Lechleiner. Mladík šel se stopách svého otce a vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Nevém městě, 1. září 1869 byl vyřazen s hodností poručíka a byl zařazen k 7. korutanskému pěšímu pluku, u armády udělal rychlou a úspěšnou kariéru,
- v letech 1873-5 zastával funkci pobočníka velitele praporu, v letech 1875-77 absolvoval Vídeňskou válečnou školu, 1. května 1876 byl povýšen do hodnosti nadporučíka, roku 1878 byl přidělen ke generálnímu štábu a sloužil na velitelství v Sarajevu na vojenském oddělení,
- 1. května 1880 byl povýšen na hejtmana I. třídy, roku 1884 byl dán k dispozici šáfovi generálního štábu, 1. května 1888 se stal majorem, roku 1889 byl pověřen vedením štábu 8 pěší divize v Innsbrucku, 1. listopadu 1890 byl povýšen na podplukovníka a poté několik měsíců sloužil u pěšího pluku č. 12, následně se vrátil do generálního štábu,
- 24. listopadu 1893 byl povýšen na plukovníka a v období 8/1893-10/1894 zastával funkci šéfa štábu VI armádního sboru v Košicích, koncem roku 1894 byl již opět členem generálního štábu ve funkci "chef des Directions-Bureau", 1. listopadu 1899 byl povýšen do hodnosti generálmajora a byl pověřen velením 7. horské brigády v Sarajevu, která patřila do sestavy 1. pěší divize,
- 14. dubna 1904 byl jmenován velitelem 31. pěší divize a 11. května 1904 byl povýšen na polního podmaršálka, 1. listopadu 1909 byl povýšen na generála pěchoty a byl pověřen funkcí velitele XIV. armádního sboru v Innsbrucku (10/1908-2/1912), současně byl jmenován náčelníkem regionální obrany v Tyrolích a Vorarlbergu, ve funkci setrval až do svého odchodu do důchodu roku 1912 (1. června),
- po skončení I. světové války žil krátce v Innsbrucku, kde 29. dubna 1919 skonal bezdětný.
Vyznamenání
- 1880 Vojenský záslužný kříž,
- 1898 rytířský kříž řádu Železné koruny III. třídy,
- 1899 řád Železné koruny III. třídy,
- 1900 Bronzová Jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1900 Válečná medaile,
- 1900 Vojenská záslužná medaile na stze MVK,
- 1908 Vojenský jubilejní kříž,
- 1910 rytířský kříž Leopoldova řádu,
- 1910 rytířský kříž řádu Železné koruny II. třídy,
- tajný rada a majitel 7. pěšího pluku.
Erb (1900)
- štít modro-stříbrně dělený. V horním poli z dělící linie rostoucí stříbrný lev s červenou zbrojí a červeným jazykem držící v předních tlapách oválný černý štít se zlatou hvězdou nad zlatým stoupajícím půlměsícem, Ve spodním poli tři červené hroty vedle sebe.
- klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-stříbrnými a červeno-stříbrnými přikrývadly, je rostoucí stříbrný lev s červenou zbrojí a červeným jazykem držící v předních tlapách černý oválný štít se zlatou hvězdou nad zlatým stoupajícím půlměsícem.
Erb (1917)
- Neudělen.
Literatura
- Frank-Döfering, Peter (Hg.) – Adelslexikon des Österreichischen Kaisertums 1804-1918, S. 492 [Rz. 8152 und 8153].
- Rugále, Mariano, Preinfalk, Miha - Blagoslovljeni in prekleti. Plemiske rodbine 19. in 20. stoletja na Slovenskem, 2. Del, Ljubljana 2011, S. 193 f.
- ÖStA, AVA, AA, Diplomsabschriften.
- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 161.