Böltz - Rodinný erb

šlechtic Böltz

- česká katolická rodina německé národnosti původem z Příbrami - Březových Hor.

- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 19. června 1917, diplom spolu s čestným titulem “Edler von” vydán ve Vídni dne 23. srpna 1917, pro Eduarda Böltze, c. a k. polního podmaršálka.

- Böltz, Eduard Edler von (*13. 3. 1864 Březové Hory +[sebevražda] 8. 11. 1918 Oděsa, dnes Rusko), 31. 10. 1912 (3. 11. 1912) generálmajor, 1. 9. 1915 (25. 8. 1915) polní podmaršálek.

Biografie

- Eduard Böltz se narodil 13. března 1864 v Příbrami-Březových Horách v rodině místního báňského ranhojiče (1857-75) a později obecního lékaře v Březovývh Horách (1866-73) Dr. Jana Böltze a jeho manželky Marie.

- svou vojenskou karieru zahhájil v 1. září 1882, kdy nastoupil k 91. pěšímu pluku v Českých Budějovicích jako kadet-důstojnický čekatel, 1. listopadu 1885 byl povýšen na poručíka,

- v letech 1888-89 absolvoval Válečnou školu ve Vídni, 1. listopadu 1889 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a roku 1891 byl odvelen ke generálnímu štábu se zařazením na velitelství 11. pěší divize ve Lwowě (Lemberg) v Haliči (dnes Ukrajina),

- od 1. listopadu 1893 byl povýšen na hejtmana a roku 1894 je uváděn v postavení "důstojník ke zvláštním využitím" (in besonderer Verwendung", v následujícím roce byl opět povolán ke generálnímu štábu do Vídně, roku 1869 je uváděn mez pracovníky tzv. Evidenz-Bureau,

- jako hejtman I. třídy byl roku 1898 převelen k 97. pěšímu pluku do Terstu, roku 1899 byl přeložen do Bratislavy k vojenskému oddělení V. sborového velitelství, 1. května 1900 byl povýšen na majora, v letech 1905-06 zastával funkci vojenského přidělence na c. a k. zastupitelském úřadě v Sofii,

- roku 1906 byl povýšen na podplukovníka a 25. června 1907 na plukovníka, následně byl jmenován velitelem 94. pěšího pluku v Terezíně, roku 1909 byl převelen ke 4. pěšímu pluku "Hoch- und Deutschmeister" a stal se jeho velitelem, 3. listopadu byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 9. horské brigády v Sarajevu,

- ve této funkci jej zastihl i začátek I. světové války, od ledna do září 1915 velel 18. pěší divizi a v období září 1915-srpen 1917 19. peší divizi, 25. srpna 1915 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka,

- od prosince 1917 do března 1918 byl velitelem 43. střelecké divize, poslední měsíce války strávil na Krymu, kde byl v období březen -listopad 1918 velícím důstojníkem města Oděsa, 8. listopadu 1918 za dosud nevyjasněných okolností spáchal v domě, který sloužil jako velitelství, sebevraždu. Není jasné zda byl ke svému zoufalému činu donucen vydíráním nebo díky vlastnímu rozhodnutí.

Vyznamenání

- 1898 Vojenská záslužná medaile na červené stuze,

- 1899 bronzová Jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,

- 1904 Vojenský záslužný kříž,

- 1906 Vojenský služební odznak pro důstojníky III. třídy,

- 1907 rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy,

- 1909 Vojenský jubilejní kříž,

- 1911 kříž pro důstojníky Řádu Františka Josefa

- v době I. světové války získal Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekocí (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči), bronzová vojenská záslužná medaile na stuze Vojenského záslužného kříže (později s meči).

Erb (1917)

- štít zlato-černě polcený s patou štítu oddělenou třikrát lomeným řezem střídavých tinktur (3 hroty). V pravém poli vztyčený meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí ovinutý zelenou větvičkou vavřínu, v levém poli vztyčená zlatá Aeskulapova tyč se stříbrným hadem.

- klenotem, na korunované turnajské přilbě s černo-zlatými přikrývadly, je zlatá hvězda mezi černými rozloženými orlími křídly.