30.1 Nobilitace a rodový erb
Erbovním znamením klanu Gordonů je kančí hlava, která je dodnes ve Skotsku ve velké vážnosti. Popis původního erbu zní následovně: Štít modrý se třemi uříznutými zlatými hlavami kance (2-1) s červenou zbrojí.
Mohutná plodnost rodu se zároveň promítla i do počtu variací původního rodového erbu, kterých je do dnešní doby registrováno u úřadu skotského Lorda Lyona of Arms na stovky (1).
Obrázek 30.1: Gordon tartan moderní.
Erb současného náčelníka klanu Gordon, markýze z Huntly, ukazuje manželské spojení Elizabeth Gordonové a Alexandra Setona. Blason: Štít čtvrcený, 1. pole je modré se třemi zlatými uříznutými hlavami kance s červenou zbrojí-Gordon, 2. pole je zlaté se třemi červenými utrženými hlavami lva s modrým jazykem (2-1)-Badenoch, 3. pole je zlaté se třemi červenými stoupajícími půlměsíci (2-1) v červeném dvojité skotské tressuře prot’até liliemi-Seton, 4. pole modré se třemi stříbrnými květy (2-1) fraises-Fraser. Na štítě koruna skotských markýzů a na ni je posazena turnajská přilba zlatě korunovaná s červenými přikrývadly podšitými hermelínem, se zlatým krkem čelně hledícího jelena desateráka. Štítonoši jsou dva stříbrní ohaři (deerhounds) se zlatou zbrojí a červenými obojky na krku ozdobenými třemi zlatými přezkami. Vše stojí na zeleném travnatém pahorku. Heslo je ANIMO NON ASTUTIA. Rostlinným odznakem /tzv. Plant/ Gordonů je větvička routy (2).
Přestože byli Gordonové z Gight kadety náčelníka (mladší větví) užívali několika variant rodového erbu. První variantou se stal původní čtvrcený štít dodnes symbolizující markýze z Huntly, doplněný zlato-červeně čtvrceným lemem štítu. Protože v průběhu 16. století starší větev domu Gight vymřela, zaniklo i právo na její erb. Příslušníci mladší větve vlastnící baronii do konce 17. století roku 1695 vymřeli po meči a jejich majetek přešel sňatkem Marie Gordonové na její syny, které měla z manželství s Alexandrem Davidsonem of Newton of Culsalmond.
Úřad Lorda Lyona zaregistroval nový erb, popis: Štít čtvrcený, 1.-4. pole modré se třemi zlatými uříznutými hlavami kance s červeným jazykem, mezi hlavami je umístěna malá stříbrná pětihrotá hvězdička na znamení diference-Gordon (3), 2.-3. pole modré se stříbrným trnitým břevnem provázeným třemi stříbrnými hroty šípu (pheons), dva nahoře a jeden dole, v břevnu je umístěn modrý utržený krk jelena-Davidson. Klenotem na přilbě se zlato-modrou točenicí a modro-zlatými přikrývadly je krk čelně hledícího jelena desateráka. Válečný pokřik: BYDANT (Vytrvalý).
Obrázek 30.2: Mapa sídel klanu Gordon.
Jak vypadal znak Johna Gordona v Čechách paradoxně víme díky dvěma strřbrným pohárům umístěným v anglickém kostele zv. Nieuwe Kerk v Delftu. Poháry věnoval kostelu jeho duchovní správce Rev. Alexander Petrie, syn Rev. Alexandra Petrieho z Rotterdamu.
Na základě tohoto i dalších poznatků můžeme vytvořit erb Johna Gordona. Popis: Štít modrý se třemi uříznutými zlatými hlavami kance s červenými jazyky. Klenotem, na korunované turnajské přilbě s modrozlatými přikrývadly, je rostoucí zlatý kanec s červeným jazykem (4). Díky tomu, že John Gordon získal česká samostatná svobodná panství, mohl se teoreticky stát hlavou nového rodu Gordonů ze Smidar a Skřivan.
Obrázek 30.3: Erb Johna Gordona.
Erb Gordonů usazených ve slezském Rybnicku jasně naznačuje jejich původ ve skotském klanu Gordonů a jistý stupeň příbuzenství s výše zmíněným Johnem Gordonem, popis: Štít modrý se třemi zlatými kančími hlavami s červenými jazyky. Klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými přikrývadly, je zlatý rostoucí jelen mezi modrým a zlatým pštrosím perem (5).
Nakonec je třeba se ještě zmínit o další rodině Gordonů, která snad pocházela z linie Caldwells (6) a získala v Rakousku roku 1802 stav svobodných pánů s titulem svobodný pán Gordon von Huntley, popis erbu: Štít modrý se zlatým lemem, se stříbrno-černě šachovaným břevnem, provázeným třemi zlatými kančími hlavami s červenými jazyky. Na štítu je koruna svobodných pánů. Klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými přikrývadly, je zlatý krk jelena. Heslo: STANT CAETERA TIGNO (7).
30.2 Historie
Politický vývoj střední Evropy počátku třicátých let 17. století úzce souvisí s osobou Albrechta Eusebia z Valdštejna, vévody frýdlantského a je i obdobím obrovských majetkových a lidských přesunů v české šlechtické společnosti.
Mnozí příslušníci císařských vojsk se usazovali v Čechách, Moravě a ve Slezsku a snažili se včlenit do starých stavovských struktur. Mezi různými dobrodruhy, kteří sloužili v císařských armádách byl i pozdější účastník chebské vraždy vévody Albrechta z Valdštejna, John Gordon.
Rodina Gordonů je jedním z největších klanů na světě a užívá své jméno podle statků Gordon v hrabství Berwick v jihovýchodní části Skotska. Podle pověstí a některých starších nekritických autorů je uváděn původ Gordonů ve Francii, kde jistý Jean Gordon žil kolem roku 790, údajně byl císařem Karlem Velikým povýšen na vévodu a paira s titulem „de Gordoun“. Později se měl stát i nejvyšším konetáblem Francie.
Další Gordon, který měl být nejvyšším podkoním krále Pipina Krásného, dostal podle tradice od svého panovníka prapor se třemi zlatými hvězdami v modrém poli. Tento prapor se stal základem erbu všech údajných francouzských Gordonů (8).
O skotských Gordonech jsou první doložitelné zmínky, i když nijak přesné, z 11. století. Na konci 12. století se objevují Gordonové jako svědci na listinách hrabat of March nebo jako dárci pozemků a pastvin mnichům v Kelso ve Skotsku.
Dnes je považován za předka celého klanu Gordon muž neznámého křestního jména, zemřelý roku 1138. Není známo s kým se oženil, ale měl nejméně dva syny Richarda a Adama of Gordon (9).
Sir Adam žil kolem roku 1190 a měl syna Alexandra z Huntly. Ten měl další dva syny, starší William z Huntly padl na křížové výpravě ve Svaté zemi roku 1260 a mladší Adam z Huntly se stal dědicem svého staršího bratra a také praotcem všech Gordonů žijících na území dnešního hrabství Galoway.
Pravnuk posledně jmenovaného Sir Adam z Gordonu, sudí hrabství Lothian, sloužil svému králi jako vyslanec, za své služby byl roku 1314 odměněn povýšením svých majetků na baronii a hrad Huntly se stal hlavním sídlem rodu.
Sir Adam zemřel kolem roku 1328, se svou manželkou Marjorie měl čtyři syny a dceru Marii, která se provdala za Waltera Fitz-Gilberta de Hamilton, 1. pána z Cadzow (10). Nejstarší ze synů Sira Adama, rovněž Sir Adam Gordon of that Ilk, zemřel roku 1351. Jeho manželka však není známa, přesto se uvádí jeho syn John Gordon of that Ilk, který zemřel v únoru 1360-61. S manželkou Elizabeth neznámého rodu měl dva syny, staršího Sira Johna Gordona of that Ilk, který zemřel před 11. říjnem 1395 a mladšího Sira Adama Gordona of that Ilk, který padl v bitvě na Homildon Hillu 14. září 1402.
Mladší Adam se oženil s Elizabeth Keith, dcerou Sira Williama Keitha, vysokého královského úředníka (zastával úřad Earl Marishall of Scotland, hrabě maršálek). Z manželství zůstal syn John Gordon of that Ilk, který však zemřel ač ženat, bez potomků před 7. březnem 1407-8. Sestrou tohoto Johna Gordona byla Elizabeth, dědička svého bratra, která se provdala roku 1408 za Alexandra Setona, druhého syna Sira Williama Setona ze Setonu.
Alexander Seton byl roku 1437 povýšen na Lorda Gordona a jeho potomci přijali jméno a erb Gordonů of that Ilk (11).
Starší bratr Sira Adama, Sir John Gordon of that Ilk měl pouze dva nelegitimní syny s Elizabeth Cruickshanks, Johna zv. „Jocka“ Gordona ze Scurdargue a Thomase Gordona z Ruthven. Dnes můžeme sledovat potomky pěti synů „Jocka“ Gordona a jejich strýce Thomase celkem ve 121 linii. Potomky Elizabeth Gordonové a Alexandra Setona v dalších 36 liniích. Kdyby chtěl některý badatel sestavit celý a bezchybný rodokmen klanu Gordonů, byly by to tisíce a snad desetitisíce mužských příslušníků klanu postupně žijících na všech kontinentech.
I při povrchním sledování jednotlivých větví je zřejmé, že se Gordonové v průběhu staletí spříznili prakticky se všemi skotskými rody, ale také s rody anglickými, irskými, španělskými, českými či rakouskými nebo polskými (12).
Dále se s Gordony setkáme ve Francii, Německu, Rakousku, Španělsku, Rusku, Švédsku, Severní a Jižní Americe, Africe, Indii, Austrálii, prostě na všech kontinentech světa. Též v zemích Koruny České jich kromě Johna Gordona několik najdeme. Např. Schmidhofer uvádí, že velitelem Trčkova pěšího pluku se po Johnu Gordonovi stal jeho příbuzný Adam Gordon. J. Pilnáček píše, že ve Slezsku se v 17. století usadili členové větve Gordon z Caldwells, z nichž John Gordon z Caldwells dosáhl 30. července 1699 inkolátu v Polsku.
V roce 1646 byl rytmistrem císařské armády a velitelem Hradce u Opavy. Roku 1659 podplukovník Robert Alexander Gordon byl velitelem v Dobroslavicích, kde také 1678 zemřel. Měl bratra Jakuba, v letech 1665-81 byl v Dobroslavicích farářem jiný Johann Gordon.
Potomci některého z výše jmenovaných se později odstěhovali do Polska a jejich rodokmen je uváděn v BTB 1878-87. J. Hosák píše, že 1757 držel na Moravě některé menší statky jistý Josef Gordon of Huntley. Dalším Gordonem, kterého nelze s určitostí zařadit je člen císařské gardy, Antonín svobodný pán Gordon, od roku 1811 rytíř vojenského řádu Marie Terezie.
30.2.1 JOHN GORDON.
Náš neslavně proslulý hrdina John Gordon, potomek Gordonů z Huntly, pocházel z domu Gordonů z Gight. Zakladatelem domu Gight byl William Godon. Třetí syn George Gordona, 2. hraběte z Huntly a jeho manželky, princezny Annabelly Stewartové, dcery krále Jakuba I. Skotského.
Baronie Gight leží ve farnosti Fyvie. Jméno vzniklo transkripcí starého galského slova „Gaothach“ (vyslov Ghuach) znamenající „větrné místo“. Celá oblast byla v držení dvou větví klanu Gordonů od roku 1467.
V tomto roce přešla do majetku výše zmíněného Williama Gordona, 1. barona z Gight a byla spravována jeho potomky do roku 1787, kdy byly statky prodány 3. hraběti z Aberdeenu, reprezentantu Gordonů z Haddo, potomku „Jocka“ Gordona, nelegitimního synovce Elizabeth Gordonové, pramáti domu Huntly.
Sir William, 1. baron z Gight padl v bitvě u Flodden roku 1513. Se svou manželkou Janet Ogilvie, dcerou barona z Boyne měl celkem 6 dětí, 4 syny a dvě dcery. Nejstarší syn Georgie zdědil po svém otci baronii jako 2. baron z Gight.
Jeho jediná vnučka se 22. května 1596 provdala za pozdějšího Barona Homa z Berwicku a stala se pramáti rodu hrabat Home a hrabat ze Suffolku. Druhorozený syn James Gordon z Cairnbannochu se oženil s dívkou z rodu Cheyne ze Stralochu.
Není zcela jisté zda z jejich manželství zůstal syn či zda byl levobočkem svého otce. Jasné je, že syn Jamese Gorgona z Cairnbannochu se jmenoval Sir William a měl kromě synů ještě dvě dcery. Starší Barbara se provdala za Sira Johna Granta z Ballindallochu.
Jejich potomek John Roy Grant, 6. baron z Ballindallochu se oženil s hraběnkou Anna Františkou Leslie, starší sestrou hraběte Jakuba Arnošta Leslie, držitele majorátního panství Nové Město nad Metují v Čechách. Když se Jan Antonín hrabě Leslie, 19. baron z Balquhainu po smrti svého bratra (+1774) ujal dědictví v Čechách a Rakousku, baronii Balquhain obdržel evangelický dědic Peter Roy Grant, vnuk 6. barona z Ballindallochu jako v pořadí 20. baron z Balquhainu. Majetek však držel pouhý rok, protože 1775 zemřel bezdětný. Baronii zdědili potomci Petrovi sestry Elizabeth provdané za Roberta Duguita, 9. barona z Auchinhove. Nový dům Leslie z Balquhainu založil Robertův syn z druhého manželství Patrick Duguit-Leslie z Balquhainu.
Mladší dcera Kateřina se provdala za James Innese z Rathmakenzie. Jejich přímým potomkem byla Kateřina Innes, dcera Alexandra Innese z Rosieburnu provdaná za George Gordona, 12. barona z Gight a tzn. že byla babičkou slavného romantického básníka Lorda George Gordona Byrona z matčiny strany.
John Gordon a psal se po statku Milton of North. Protože jeho společenské postavení a hmotné zabezpečení jistě bylo problematické, nechal se najmout jako žoldnéř, v letech 1578-81 sloužil v brigádě plukovníka Williama Stuarta a padl 13. srpna 1584 u Antverp ve Flandrech.
Jeho manželkou byla Margareta Caldwell s níž měl syna Johna, pozdějšího císařského plukovníka a pána na Smidarech a Skřivanech v Čechách. John Gordon mladší, ač protestant začal svou vojenskou kariéru v katolické Francii. V císařské armádě se poprvé připomíná roku 1626. Jako důstojník se zúčastnil tažení v severním Německu. V roce 1632 byl spolu s Waltrem Lesliem zajat Švédy, ale král Gustav Adolf je pro jejich statečnost propustil na svobodu.
V témže roce se stal Gordon velitelem Trčkova pěšího pluku a v roce 1634 i jeho majitelem. Sloužil ve vojsku, které shromáždil pod císařskými korouhvemi vévoda Albrecht z Valdštejna. Ve vévodových službách se John Gordon stal podplukovníkem a velitelem města Chebu, 21. února 1634 byl vévodou povýšen do hodnosti plukovníka (13). Po chebské vraždě vévody z Frýdlantu císař účastníky spiknutí štědře obdaroval (14).
Obrázek 30.4: Gordonův podpis.
John Gordon získal panství Smidary a Skřivany za 120.000 zlatých, i když jejich odhadní cena činila 178.323 zlatých (15). Datum a místo narození plukovníka Gordona není známo, rovněž není známo jméno jeho manželky. Víme však, že zemřel 10. prosince 1648 a byl pochován v Delftu. Ve své závěti sepsané 24. listopadu 1648 odkázal všechen svůj majetek svým třem nevlastním sestrám.
Matka Johna Gordona se po smrti svého prvního manžela provdala ještě dvakrát. Z druhého manželství s Johnem Nairem měla dceru Juditu, která zemřela pravděpodobně svobodná. Potřetí byla plukovníkova matka vdána za poručíka Weacha. Ze třetího manželství měla dvě dcery, Annu a Markétu. Markéta zemřela bezdětná a Anna se provdala za Alexandra Petrieho, syna protestantského duchovního a správce skotského kostela v Rotterdamu. Alexander Petrie byl ustanoven vykonavatelem Gordonovy poslední vůle. Protože všichni dědici byli protestantské víry a bydleli v Holandsku, bylo panství Smidary-Skřivany 7. listopadu 1651 prodáno hraběti Rudolfu Colloredovi.
Po vymření staršího domu Gight, zdědil titul Barona třetí syn Williama Gordona, 1. barona z Gight, Sir John Gordon, v pořadí čtvrtý majitel baronie. Jeho potomci drželi titul i baronii dalších pět generací. Po smrti George Gordona, 9. barona z Gight v roce 1695 zdědila titul a baronii jeho jediná dcera Marie a stala se 10. vládcem domu Gordonů z Gight.
2. listopadu 1701 se provdala za Alexandra Davidsona, ml. Of Newton of Culsalmond. Dědicem se stal jejich čtvrtý syn Alexander, který přijal jméno Gordon-Davidson a svůj erb po otci rozmnožil erbem své matky.
Již ve třetí generaci tohoto II. domu Gordonů z Gight se znovu nenarodil žádný mužský dědic, ale pouze tři dcery. Nejstarší dcera Kateřina se narodila 1765 v Aberdeenu a stala se 13. vládcem domu Gordona z Gight. Jako bohatá statkářka se provdala 1785 za kapitána Johna Byrona. Z manželství se narodil jediný syn George Gordon Noel Byron, pozdější slavný romatický básník a dědic baronského titulu Byronů. (16).
Kromě nechvalně proslulého Johna Gordona se na území Českého království usadili ještě další příslušníci klanu Gordon. Zhruba v polovině 17. století bylo ve Slezsku zaregistrováno celkem 10 členů klanu, kteří se na území Slezska dostali přes Polsko z Pomořanska (17).
V letech 1659-72 vlastnil Robert Alexander von Gordon statek v Dobroslavicích, 9. listopadu 1671 listem daným ve Vídni získal český inkolát, od roku 1674 císařský podplukovník, zemřel roku 1678 (18), 9. září 1701 zemřel v Opavě Julius Jindřich Gordon, snad potomek výše jmenovaného.
Další Gordonové žili na Rybnicku ještě koncem 18. století, Josef Gordon von Huntley, polsko-saský královský generálmajor, který byl od roku 1754 pánem na Cissowce , zemřel v lednu 1772. 30. ledna 1742 se oženil v jezuitském kostele v Těšíně s Helenou Constancií von Wilmowskou a měli spolu syna Ludwiga.
30.2.2 PATRICK GORDON of Auchleuchries.
Další rodovou větví jejíž příslušníci se mihli v polovině 17. století Slezskem a Polskem, byli potomci Patricka Gordona, ruského generála. Jeho syn Jakub údajně získal hraběcí titul (19). Patrick Leopold Gordon of Auchleuchries se narodil 31. března 1635 v Auchleuchries, Aberdeenshire, Skotsko a zemřel 29. listopadu 1699 v Moskvě, Rusko, byl ruským generálem a ruským víceadmirálem.
Byl skotského původu a pocházel ze šlechtické rodiny usazené v hrabství Aberdeen, kde vlastnila drobný stateček zvaný Auchleuchries nacházející nedaleko Ellonu (20).
Obrázek 30.5: Generál Patrick Leopold Gordon.
Ačkoliv nebyl Patrick Gordon žádným lairdem, což se dá přeložit do češtiny jako zeman, přesto pocházel po obou rodičích z rodin velmi dobrého původu. Díky své matce byl úzce spřízněn se šlechtickou rodinou mající přídomek Deskford a. Findlater (21).
Patrickova matka byla celkem dvakrát provdána a z druhého manželství se jí narodil syn James Ogilvy z Blaraku a Auchleuchriesu, který roku 1604 uzavřel sňatek s Marjory, dcerou George Gordona z Coclarachy. Dcerou z tohoto manželství byla Mary Ogilvy, která se roku 1633 provdala za Johna Gordona, třetího syna Patricka Gordona z Nethermuiru. Z manželství se narodilo celkem šest dětí z nichž druhý byl budoucí ruský generál Patrick (22).
Otec budoucího generála byl tzv. "druhý bratr z druhého domu"a pocházel z rodiny Haddo. John Gordon z Methlicu a Haddo (třetí praděd prvního hraběte z Aberdeenu), který zemřel roku 1582, se oženil s dívkou z rodiny Menzies z Pitfoddelsu. Z manželství se narodilo celkem 6 synů, z nichž čtvrtý Daniel Gordon se stal otcem Patricka Gordona z Nethermuir a tento po sobě zanechal další čtyři syny a dvě dcery. Druhorozený John Gordon, otec generála, se stal zmíněným "druhým bratrem z druhého domu".
Auchlenchries byl původně majetek, který přinesla do rodiny generálova matka, jednalo se o 5-6 farem, které vynášely asi 360 skotských liber, či 30 liber šterlingů ročního důchodu. Počátkem 17. století však byl majitel statku zatížen značnými dluhy, tak že prakticky polovina výnosu šla na zaplacení úroků. Tato nepříznivá ekonomická situace donutila Patricka hledat štěstí v cizích službách jako žoldnéř. Již ve svých patnácti letech se nechal najmout k vojsku nebot’ ve své době skotský venkovský gentleman pohrdal obchodem.
Prvotní oblastí kam směřovala skotská, zejména vojenská, emigrace byla Francie a Flandry. Počátkem 17. století Skotové zaměřili svou pozornost na Německo, resp. Svatou říši římskou národa Německého, kde se pomalu začal rozhořívat konflikt dnes zv. Třicetiletá válka.
Již roku 1319 dostal vydala skotská vláda dánskému králi povolení verbovat vojáky pro válku proti Švédsku (23). Roku 1573 sloužil skotský pluk pod velením Sira Archibalda Ruthvena z Ferteviotu ve švédských službách v boji proti carskému Rusku. Před rokem 1591 však mělo Rusko rovněž skotské žoldnéře ve svých službách.
Dvacet let úspěšné služby umožnilo splatit ty největší dluhy tížící jeho majetek. Bohužel po jeho smrti dědicové svou nehospodárnou politikou statek nově zadlužili a to tak silně, že 30 let po generálově smrti se jeho vnuk stal prakticky bezzemkem.
Gordon krátce před svou smrtí přijal další křestní jméno Leopold při příležitosti potvrzení svého římsko-katolického vyznání. Zemřel 1699 v Moskvě po vážné nemoci, říká se, že sám car Petr Veliký držel jeho ruku ve svých dlaních, když Patrick Leopold Gordon naposledy vydechl.
30.2.3 Rodokmen 1.
James Gordon z Methlic a Kelly, získal 1469 panství Haddo a polovinu oblasti Methlic od Williama Foulartona (24), oo ?,
1. Patrick Gordon z Methlic, +1533, úspěšně rozšířil rodinný majetek, což bylo potvrzeno několika královskými listinami, oo Marion Ogilvie, dcerou sira Jamese Ogilvie z Findlateru,
1.1 George Gordon, žil ještě 5. března 1524 a zemřel "vita patris", za života otce, oo N. Hay z Dalgetty,
1.1.1 Jamnes Gordon, +před 23. květnem 1582, oo Marjory Menzies,
1.1.1.1 Patrick Gordon +bezdětný,
1.1.1.2 Robert Gordon ze Saphaku, oo Elizabeth Auchinleck -potomci,
1.1.1.3 David Gordon 1. laird z Nethermuiru, oo Janet Maitland, dcera Roberta Maitlanda, děkana z Aberdeenu,
1.1.1.3.1 Patrick Gordon 2. laird z Nethermuiru, +před r. 1630, oo Catherina Lumsden,
1.1.1.3.1.1 George Gordon 3. laird z Nethermuiru - potomci,
1.1.1.3.1.2 Patrick Gordon,
1.1.1.3.1.3 John Gordon +cca 1675, oo Mary Ogilvy, dcera a dědička Jamese Ogilvyho z Blaracku a Marjory Gordon, dcery George Gordona 3. lairda z Coclarachie,
1.1.1.3.1.3.1 George Gordon, mladší z Auchleuchries, *1634 +1665 před otcem,
1.1.1.3.1.3.2 Patrick Leopold Gordon, *31. března 1635 Auchleuchries +29. listopadu 1699 Moskva, Rusko, carský generál, I.oo 26. 1. 1665 Katherine von Bockhoven (+před 10. říjnem 1682), II.oo Elizabeth Barloe von Roonaer,
(1)
1.1.1.3.1.3.2.1 Katherine Elizabeth Gordon, *25. listopadu 1665, y 1739, I.oo 1680 N. Strassburg plukovník, II.oo 15. 2. 1698 generál Alexander Gordon (1670-1752), známý jako životopisec Petra Velikého,
1.1.1.3.1.3.2.2 James Gordon, *1668 +1722 byl prvním Rusem, který se v roce 1722 stal rytířem Maltského řádu,
1.1.1.3.1.3.2.3 John Gordon, +před rokem 1712, oo 27. 8. 1692 Elizabeth Grant, +před rokem 1724,
(2)
1.1.1.3.1.3.2.4 Theodore Gordon, *14. února 1681 +?, od 1709 plukovníka v Butirského pluku,
1.1.1.3.1.3.2.5 George Stephen Gordon, *27. prosince 1682, +1. listopadu 1684,
1.1.1.3.1.3.2.6 Janet Gordon, *24. března 1690 zemřela jako dítě,
1.1.1.3.1.3.2.7 Peter Gordon, *3. června 1691, +listopad 1695,
1.1.1.3.1.3.2.8 George Hilarius Gordon, *10. září 1693 +7. března 1694,
1.1.1.3.1.3.2.9 Mary Gordon, I.oo 23. 9. 1690 Daniel Crawford, +1691, II.oo 1692 Carl Snivius, +15. února 1698,
1.1.1.3.1.3.3 John Gordon , +po roce 1692, pán na Westertonu a Auchleuchries, oo 1674 Margaret Forbes,
1.1.1.3.1.3.4 James Gordon, +1691, pán na Westertonu a Auchleuchries - potomci,
1.1.1.3.1.3.5 Alexander Gordon, +před rokem 1682,
1.1.1.3.1.3.6 dcera Gordon, žila kolem roku 1686,
1.1.1.3.1.4 Thomas Gordon, oo Janet Lumsden,
1.1.1.3.1.4.1 James Gordon,
1.1.1.3.1.5 Gilbert Gordon, oo N. Bildarrow,
1.1.1.3.1.6 James Gordon z Westertonu, oo Elizabeth Leslie,
1.1.1.3.1.7 Marjorie Gordon, oo Thomas Forbes z Achreydie,
1.1.1.3.1.8 Anne Gordon, oo James Gordon z Buthlie, nově Buthlaw - potomci,
1.1.1.3.1.9 Janet Gordon,
1.1.1.3.2 James Gordon z Knaven, oo Elizabeth Jamieson (nebo též Johnston) - potomci (25),
1.1.1.3.2.1 Patrick Gordon,
1.1.1.3.2.2 Thomas Gordon,
1.1.1.3.2.3 dcera Gordon, oo William Gordon, pán na Tillyangusu (26),
1.1.1.3.3 John Gordon, 1. laird z Coldwells - potomci se usadili v Pomořansku a Prusku,
1.1.1.3 .4 Jean Gordon, oo John Bannerman z Aslide,
1.1.1.3.5 Jane Gordon, oo Patrick Faquhar,
1.1.1.4 John Gordon z Tilliehiltu,
1.1.1.5 James Gordon,
1.1.1.6 Alexander Gordon,
1.1.2 Elizabeth Gordon, oo Thomas Chene z Essilmontu,
1.2 Alexander Gordon z Braikie, oo Elizabeth Annand,
1.2.1 Patrick Gordon - potomci hrabata z Aberdeenu,
1.3 Janet Gordon, oo Alexander Forbes z Groddie a Towie,
2. Robert Gordon z Fetterletter, oo ?,
2.1 dcera Gordon, oo John Gordon z Gight,
3. Alexander Gordon, biskup aberdeenský, +29. června 1518,
4. George Gordon z Auchterhouse,
5. James, rektor v Lomnay, svědek na listině James Gordona z Methlic roku 1540,
6. Isobel Gordon, oo Alexander Allardice of that Ilk,
7. Margaret Gordon, oo Alexander Fraser z Durrisu, +1475,
Jak z výše zobrazeného rodokmenu vyplývá je tzv. braniborská resp. pruská větev Gordonů stejného původu jako slavný ruský generál. V německých genealogických knihách bývá její praotec uváděn jako muž neznámého jména, který se oženil s dívkou z rodiny von Sydow a zanechal po sobě potomky, které lze sledovat až do současnosti (27).
30.2.4 ANTON Freiherr von GORDON.
Poslední významnou osobností ze skotského klanu Gordonů byl Anton svobodný pán Gordon. Tento významný císařský důstojník a rytíř Vojenského řádu Marie Terezie se narodil ve Štýrském Hradci v rodině váženého státního úředníka Franze Bernarda Gordona, který sloužil v administraci účetní štýrské komory (28) a později jako dvorní stavební písař u dvorního stavebního úřadu ve Štýrském Hradci (29).
Anton Johan Nepomuk Gordon byl pokřtěn v hlavním městském kostele Svaté krve ve Štýrském Hradci 1. června 1763. Po skončení základní školní docházky ve svém rodném městě vstoupil do řad c. k. armády k dragounskému pluku arcivévody Josefa (od roku 1795 byl přejmenován na pluk arcivévody Johanna). 15. srpna 1794 byl povýšen na poručíka za pobytu vojska v Luxemburku, poté byl povýšen na nadporučíka a roku 1796 se účastnil se svou jednotkou bojů u Lindau, v následujícím roce v Tyrolsku a roku 1799 se zachoval nadmíru statečně při střetnutí u Fossana v Itálii.
Roku 1801 byl odměněn za svou udatnost rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie (30) a roku 1802 byl povýšen do stavu svobodných pánů. 31. 1. září 1805 se stal rytmistrem II. třídy a 16. srpna 1807 byl na základě četných zranění utrpěných v boji převelen k císařské osobní stráži k tzv. Harcířům (32), 18. srpna 1812 byl jmenován do hodnosti Vice-Second-Wachtmeister a 31. října 1828 se stal skutečným druhým wachtmistrem, zemřel ve Vídni 26. dubna 1832 (33).
30.2.5 Rodokmen 2.
Jakob (James) Gordon oo Clara Theresia,
1. Franz Bernhard Gordon, *cca 1723 +28. listopadu 1801 Graz, oo 27. 1. 1755 Graz, Maria Josefa Elisabeth Riley (též Keogh, Kivein, Kiffin), dcera Johanna Georga Riley a Marie Johanny,
1.1 Vincent Jakob Johann Franz Gordon, kř. 23. června 1756 Graz +?,
1.2 Johann Alois Josef Gordon, kř. 6. září 1757 Graz +7. března 1777 Graz,
1.3 Josef Jakob Ignaz Gordon, kř. 25. července 1759 Graz +?,
1.4 Franz Xaver Johann Nepomuk Franz de Paula Gordon, kř. 27. února 1762 +?,
1.5 Anton Johann Nepomuk svobodný pán Gordon, kř. 1. června 1763 Graz +26. dubna 1832 Wien,
1.6 Maria Anna Elisabeth Walburga Gordon, kř. 30. července 1764 Graz +?,
1.7 Maria Josepha Clara Teresia Gordon, kř. 5. března 1766 Graz +?,
1.8 Maria Franz Seraph. Nicolaus Tolentius Johann Capistranus Gordon, kř. 23. října 1767 Graz +?,
_____________________________________________________________
1. Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 1410-1412.
2. The Armorial Who is Who 1976-1978, Edinburgh, heslo Huntly.
3. V Anglii a Irsku hvězdička, zv. Muleta umístěná na čestném místě na štítu označuje třetího syna v pořadí. G Harvey Johnston, Scottish Heraldry Made Easy, New York 1972. C. Davenport, British Heraldry, New York, Ch. Boutell, S. T. Aveling, Heraldry ancient and modern, London 1892, J. E. Cussans, Handbook of Heraldry, London 1893.
4. Plate formerly belonging to the english Church in Delft,in: The Burlington Magazine for Connoisseurs, Volume XIV-October 1908 to March 1909, London, s. 34.
5. J. Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch, Sechsten Bandes fünfte Abtheilung, Der abgestorbene Adel der Provinz und Mark Brandenburg, Nürnberg 1880, s. 33, taf. 18, v klenotu mezi peřím jen hlava a krk zlatého jelena. J. Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch, Der Adel von Oesterr. Schlesien, Nürnberg 1883, s. 22, taf. 12, v klenotu mezi peřím rostoucí zlatý jelen.
6. Do Polska se roku 1716 vystěhoval John Gordon z mladší větve domu Caldwells, 20. října 1760 získal syn předešlého Joseph von Gordon hodnost pruského podplukovníka, potvrzení diplomem daným ve Stargardu pruského šlechtictví s titulem “von Gordon”, erb je popisován takto: Štít modrý, tři zlaté kančí hlavy s červenými jazyky. Klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými přikrývadly, je vyskakující zlatý jelen. Štítonoši jsou dva stříbrní chrti s červenými obojky. Snad je totožný s Josephem Gordonem of Huntley, který je zmiňován výše.
7. J. B. Rietstap, Armorial Général..., Tome I., Gouda, s. 799, heslo: Gordon (Barons von) Aut., autor v popisu pominul heslo, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, III., Leipzig 1861, s. 600, autor poznamenává, že stav svobodných pánů získal Anton von Gordon, c. a k. nadporučík u dragounského pluku arcivévody Johanna. Za své vojenské úspěchy byl roku 1801 dekorován rytířským křížem Vojenského řádu Marie Teresie, viz J. Hirtenfeld, Der Militär-Marien-Theresien-Orden und seine Mitglieder, Wien 1857, s. 656, 1743, C. von Wurzbach, Biografisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Fünfter Theil, Wien 1859, s. 271. Popis výše uvedeného erbu je uveden v J. B.
8. C. A. Gordon, A concise History of the Ancient and Illustrious House of Gordon, Aberdeen 1890.
9. J. M. Bulloch, The House of Gordon, Volume I., Aberdeen 1903.
10. Reprezentant rodu Hamilton of Cadzow držící úřad náčelníka klanu Hamilton má titul vévody of Abercorn, mladší větev rodu vlastnila v 18. století statky v Čechách na Plzeňsku a jejím posledním mužským potomkem byl Maximilian hrabě Hamilton, kníže-biskup olomoucký, zemřelý roku 1776.
11. V současné době drží funkci náčelníka klanu Gordonů přímá mužská linie potomků Elizabeth Gordonové a Alexandra Setona mající titul markýze z Huntly – Douglas Charles Lindsay Gordon, 12th Marquess of Huntly, Earl of Enzie, Earl of Aboyne, Lord Gordon of Badenoch, Lord Gordon of Strathavon a. Glenlivet, Baron Meldrum of Morvenand Premier Marquess of Scotland sídlící na hradě Aboyne v hrabství Aberdeen.
12. Největší počet Gordonů odchází ze Skotska v průběhu 17. a 18. století. Např. Kateřina Gordonová, dcera 2. markýze z Huntly se provdala za hraběte Ondřeje Morsztyna, který byl předkem posledního polského krále Stanislawa Poniatowského.
13. V únoru 1634 se vztah Albrechta z Waldsteina k císaři přiostřil. Aby si vévoda zajistil věrnost některých svých důstojníků povýšil mimo jiné i Johna Gordona na plukovníka. Již 21. února se velitel valdštejnských dragounů Walter Butler dohodl s Lesliem a Gordonem na odstranění vévody. Podrobně o chebských událestech a samotné vraždě viz. J. Janáček, Albrecht z Valdštejna a jeho doba, Praha 1978.
14. Valdštejnův bezprostřední vrah, důstojník Butlerova pluku dragounů, Walter Deveroux byl dlouho opomíjen. Několikrát urgoval svou odměnu v císařské dvorské kanceláři ve Vídni, avšak jako vrah se stal u dvora nepohodlným. Dvořané odsuzovali jeho čin jako nehodný šlechtice. Až teprve v květnu 1636 byly všechny Deverouxovy pohledávky vyrovnány třemi statky, Krchleby, Dobrovítovem a Chlumem v odhadní ceně 76.795 zlatých. Zároveň byl Deveroux nucen vyplatit své pomahače Dionýze MacDaniela a Hermanna Edmonda von der Burg-Burke.
15. T. V. Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618, Praha 1882.
16. C. O. Skelton, J. M. Bulloch, Gordons under Arms, Aberdeen 1912, J. M. Bulloch, The Gay Gordons some strange Adventures of a famous Scots Family, London 1908.
17. J. Ch. von Hellbach, Adels Lexikon, Erster Band, Ilmenau 1825, s. 447, Neues genealogisches Handbuch auf des Jahr MDCCLXXVII, Frankfurt am Main, 1777, s. 222, 1778, s. 281.
18. J. Pilnáček, Rody starého Slezska, díl II. (G-O), Jílové u Prahy 1972, s. 27, J. Sinapius, Schlesischer Curiositäten, Theil II., Breslau 1728, s. 644.
19. J. F. Gauhe, Des Heil. Röm. Reichs Genealogisch-Historischen Adels-Lexici, Zweyter znd letzter Theil, Leipzig 1747, s. 1496, heslo Gordon Patricius, autor zde uvádí informaci, že generálův syn Jacobo byl roku 1701 povýšen císařem Leopoldem I. do stavu říšských hrabat. Tuto informaci později převzali do svých prací i von Hellbach či Kneschke.
20. C. O. Skelton, J. M. Bulloch, Gordons under Arms. A Biographical Muster Roll of Officers named Gordon in the Navies and Armies of Britain, Europe, America and in the Jacobite Risings, Aberdeen 1912.
21. Zdá se, že především matka se podílela na jeho katolické výchově, Janet Ogilvy byla dcerou Jamese Ogilvyho z Cullenu, druhého syna zvěčnělého Jamese Ogilvyho, který byl nejstarším synem Sira Jamese Ogilvyho z Deskfordu a Findlateru. Poprvé se provdala za Johna Gordona z Pitlurgu, který zahynul v bitvě u Pinkie roku 1547, podruhé uzavřela sňatek s Jamesem Ogilvym z Blaraku, svým bratrancem.
22. Podrobně viz: Passages from the diary of General Patrick Gordon of Auchleuchries, A.D. 1635 - A.D. 1699, Aberdeen 1859.
23. Podrobně viz: Passages from the diary of General Patrick Gordon of Auchleuchries, A.D. 1635 - A.D. 1699, Aberdeen 1859.
24. Sir J. Balfour Paul, The Scots peerage; founded on Wood’s edition of Sir Robert Douglas’s peerage of Scotland; containing an historical and genealogical account of the nobility of that kingdom, Volume I., Edinburgh 1904, s. 83.
25. Zde je třeba upozornit čtenáře na nejasnost ve skotských pramenech nebot’ John Gordon uvedený v našem rodokmenu pod číslem 1.1.1.3.3 je v některých případech přiřazen jako syn Jamese z Knavenu.
26. Hugh Gordon a John Gordon, vnuci Jamese Gordona z Tillyangusu emigrovali roku 1636 do Polska, kde se usadili v městě "Vangroba". Jedná se o město Wegrów v Mazovsku jehož obyvatelé byli vesměs evangelicko-luteránského vyznání. Viz: J. Kazimierski, Z dziejów Wegrowa w XV.-XVII. wieku, in: Rocznik Mazowiecki 3, 1970, s. 267-282, P. P. Bajer, Scots in the Polish-Lithuanian Commonwealth, 16th to 18th Centuries: The Formation and Disappearance oa a Ethnic Group, The Northern World, 2012, s. 283, autor zde uvádí teorii, že první generace skotských migrantů se ve městě usadila již koncem roku 1630. Jmenuje bratry Williama a Johna Gordony pocházející snad z rodiny Gordonů z Bray, dále uvádí třetího Gordona, který je veden v seznamech obyvatelstva s podivným (pro Angličany) křestním jménem "Szczesny", česky Felix a snaží se jej ztotožnit se třetím bratrem zmíněných Williama a Johna, Hewem, který se rovněž usadil ve městě.
27. E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, III., Leipzig 1860, s. 600, Neues genealogisches Handbuch, Erster Theil, Frankfurt am Main 1777, s. 222, 1778,s. 281, J. F. Gauhe, Des Heil. Röm. Reichs Genealogisch-Historischen Adels-Lexici, Zweyter znd letzter Theil, Leipzig 1747, s. 1494-97, heslo Gordon, L. Freiherrn von Zedlitz-Neukirch, Neues preussisches Adels-Lexicon..., Zweiter Band, Leipzig 1836, s. 267, J. M. Bulloch, The Gordons in Poland "Marquises of Huntly"with a Line on Saxony, Peterhead 1932.
28. K.K. Innerösterreichischer Schematismus auf der Jahr 1771, Graz.
29. Innerösterreichescher Instanzkalender für jahr 1780, Graz.
30. 18. srpna 1801 na 66. promoci, J. Hirtenfeld, Der Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder, Wien 1857, s. 656 a 1743, C. von Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich, Fünfter Theil, Wien 1859, s. 271.
31. A. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 71, J. G. Megerle von Mühlfeld, Osterreichisches Adels-Lexikon, Wien 1822, s. 53.
32. Harcíř byl původně jízdní lučištník, od roku 1669 člen tělesné stráže bavorských knížat a králů, roku 1760 byla vytvořena rakouská císařská tělesná stráž, která však nebyla nikdy bojovým tělesem, ale podílela se na zvyšování prestiže panovníka. Byla rozdělena do pěti oddílů z nichž jeden se nazýval k. u. k. Erste Arcieren-Leibgarde.
33. Steiermärkische Zeitschrift, Neue Folge, Siebenter Jahrgang, 1. Heft, kap. CXXI., Grätz 1842, s. 75.