.jpg)
von Frank
- česká novoštítná rodina římsko-katolického vyznání pocházející z Nymburka resp. ze Žlutic, kde měl domovskou příslušnost,
- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 11. prosince 1916, diplom po zemřelém manželovi vydán ve Vídni dne 30. března 1917 pro vdovu Ludoviku roz. Steinhaussen a dceru Marii Annu Viktorii.
- Frank, Otto (*13. 3. 1854 Nymburk +17. 12. 1916 Vídeň), 1. 11. 1903 (6. 11. 1903) generálmajor, 1. 11. 1907 (7. 11. 1907) polní podmaršálek, 17. 4. 1913 titulární polní zbrojmistr.
Biografie
- Otto Maximilian Frank se narodil 13. března 1854 v Nymburku s rodině místního lékaře Josefa Franka a jeho paní Anny, roz. Müller. Mladý Otto se rozhodl pro vojenskou kariéru, vstoupil do vojska a jako příslušník 9. moravského pluku polního dělostřelectva ve Vídni byl 1. září 1876 povýšen na poručíka,
- v letech 1879-1881 absolvoval vyšší kurs pro dělostřelce, 31. října 1881 byl povýšen na nadporučíka, v listopadu roku 1881 byl přidělen ke generálnímu štábu a v následujícím roce se stěhoval do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku, 1. května 1885 byl povýšen na hejtmana a stal se členem Vojenského geografického institutu,
- 1. listopadu 1891 byl povýšen do hodnosti majora a stal se pedagogem na vídeňské Válečné škole, kde učil čtení terénu a vojenskou geografii, 1. listopadu 1894 se stal podplukovníkem, roku 1896 byl převeden k 8. diviznímu dělostřeleckému pluku,
- 11. června 1897 byl povýšen na plukovnika a byl jmenován velitelem 18. divizního dělostřeleckého pluku v Prešově, roku 1900 se stal zastupujícím velitelem Vojenského geografického institutu ve Vídni a následně roku 1903 byl jmenován skutečným velitelem,
- 6. listopadu 1903 byl povýšen na generálmajora, 7. listopadu 1907 na polního podmaršálka a 17. dubna 1913 získal hodnost titulárního polního zbrojmistra, několik dní před smrtí byl císařem Karlem I. povýšen do šlechtického stavu.
Vyznamenání
- 1895 Vojenský záslužný kříž
- 1900 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1903 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,
- 1903 rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy,
- 1908 rytířský kříž Leopoldova řádu,
- 1908 Vojenský jubilejní kříž,
- v době I. světové války získal rytířský kříž Řádu Železné koruny I. a II. třídy s válečnou dekorací, Vojenský záslužný kříž III. třídy a Vojenský služební odznak II. třídy pro důstojníky.
Erb (1917)
- štít polcený. Pravé pole zlato-černě polcené. Levé pole zlaté se dvěma šikmými černými břevny.
- klenotem, na korunované turnajské přilbě s černo-zlatými přikrývadly, je rostoucí zlatý lev s červenou zbrojí a červeným jazykem držící v pravé přední tlapě černou kouřící bombu.
Literatura
- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2028, s. 195.
- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv, 2007, s. 49.
- Županič Jan, Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. (IV.), Praha, s. 45.