svobodný pán Chiari
- rodina římsko-katolického vyznání původem z Itálie od 18. století usazená v Salzburgu, později i Čechách a na Moravě,
- rakouský stav svobodných pánů na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 30. listopadu 1908, diplom vydán ve Vídni 12. března 1909, pro Dr. Carla Chiariho, statkáře na Šumpersku a člena panské sněmovny,
- přenesení stavu svobodných pánů a erbu na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 14. března 1917, diplom vydán ve Vídni dne 30. dubna 1917 na synovce předešlého, MUDr. Ottakara Chiariho, c. a k. dvorního radu a řádného profesora na univerzitě ve Vídni,
- rakouský stav svobodných pánů na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 19. září 1917 daného v Reichenau, diplom vydán Wien 18. října 1917 pro Arthura Chiariho, c. a k. viceadmirála,
- Chiari, Arthur Freiherr von (*22. října.1851 Galati +18. ledna 1919 Wien), 1. 5. 1905 (6. 6. 1905) kontraadmirál, 1. 11. 1906 penzionován, 3. 1. 1910 titulární viceadmirál, 1. 5. 1916 skutečný viceadmirál na odpočinku, 1. 9. 1917 opět penzionován.
Biografie Arthura Chiariho
- Arthur Chiari, člen jedné z vedlejších rodových větví (synovec Johanna Baptisty Chiariho) se narodil 22. října 1851 v Galati (dnes Rumunsko), v rodině c. k. konzula Alberta Chiariho (c.k. konzul v Galati 1849-1855 a Constanza 1855-60). Mladý Arthur se rozhodl pro vojenskou resp. námořní kariéru, 9. července 1869 se stal námořním kadetem,
- po více než třech letech služby byl povýšen 1. května 1873 na námořního praporčíka, od 1. května 1881 byl poručíkem řadové lodi II. třídy a v roce 1884 je veden jako poručík řadové lodi I. třídy,
- po deseti letech následovalo další povýšení, 1. května 1893 se stal korvetním kapitánem, díky kvalitní službě byl Arthur Chiari 1. května 1897 povýšen na fregatního kapitána,
- roku 1900 byl v rámci Námořního kontrolního úřadu jmenován šéfem námořního sborového velitelství, v úřadu zústal až do roku 1906, kdy byl 1. listopadu penzionován, 6. června 1906 byl povýšena na kontraadmirála,
- v lednu 1910 se stal titulárním viceadmirálem, v době I. světové války se stal skutečným viceadmirálem, krátce byl znovu povolán do služby, ale od 1. září 1917 odešel do důchodu s konečnou platností,
- po rozpadu monarchie zústal ve Vídni, kde 18. ledna 1919 skonal.
Vyznamenání
- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1899 Válečná medaile,
- 1899 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,,
- 1903 rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy,
- 1906 Vojenský záslužný kříž,
- 1908 Vojenský jubilejní kříž,
Erb (1909, 1917)
- štít dělený zúženým zlatým břevnem. V horním modrém poli zlaté slunce. V dolním zeleném poli stříbrné kosmé břevno a nad ním stříbrná lilie,
- klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými a zeleno-stříbrnými přikrývadly, jsou rozložená orlí křídla, vpravo zlato-modře dělené, vlevo zeleno-stříbrně dělené. Mezi křídly stříbrná lilie,
- štítonoši: dva zlatí gryfové s červenými jazyky.
Literatura
- Frank-Döfering, Peter, Adelslexikon des Österreichischen Kaisertums 1804 - 1918, Herden, Wien 1989, s. 263 (Rz. 1232, 1233, 1234),
- GHdA-Adelslexikon Band 2 (58), 1974, s. 279,
- Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1911 bzw. 1919 bis 1939,
- Jan Županič, Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. (IV.), Praha, s. 57.
Další články nobilitace 1917
Amann von Ghellersberg, Augustin von Zaluže , Banfield , Berndt , Böhm-Ermolli , Böltz , Böttner von Karstboden , Dankl von Kraśnik , Ellison von Nidlef , Fasser von Karstwall , Gasiecki von Wlostowiec , Glässer von Järten 1917 , Goldbach von Sulittaborn , Holub , Hospodarž , Chiari , Kletter von Gromnik , Lukachich, Novak von Arienti , Petersilka von Hochbergen , Reutter von Vallone , Schemua , Správka von Grimmingfels , Stuchlý von Marsfelsen , Toula , Vogel von Franzensberg , Zwierzina