36.1 Nobilitace a rodový erb
Herbert von Rathkeal – rodina velšského původu, jejíž zakladatel Edmond Herbert z Cahirmochillu se kolem roku 1550 odstěhoval do Irska, kde jeho potomci získali panství Rathkeal v hrabství Limerick. Stav svobodných pánů dědičných zemí spolu s čestným oslovením „Wohlgeboren“ získali na základě majestátu císařovny Marie Terezie daného ve Vídni dne 2. července 1779 bratři Peter Philipp, c.k. skutečný dvorní rada a vyslanec (Internuntius) u Osmanské říše a Johann Herbert, c.k. vrchní strážmistr (Oberwachmeister) u sedmihradského pěšího pluku (Szekler Infanterie Regiment) (1).
Erb (1779): Štít červeno-modře polcený se třemi stříbrnými lvy v postavení 2,1. Na štítě koruna svobodných pánů. Klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-stříbrnými a červeno-stříbrnými přikrývadly, je přirozená dvounohá saň držící v tlamě červenou levou dlaň. štítonoši, vpravo stříbrný leopard a vlevo stříbrný lev. Heslo: UNG JE SERVIRAY (Budu sloužit).
Obrázek 36.1: Erb Herbert svob. pán von Rathkeal.
36.2 Historie
Herbert Freiherr von Rathkeal, Peter Philipp (Diplomat, narodil se v Konstantinopoli v roce 1735, + 23 února 1802 tamtéž). Herbert pocházel z irské rodiny (původně velšské), která se v důsledku odchodu anglického krále Jakuba II. do exilu, odstěhovala spolu s králem do St. Germain en Laye.
Edmond Herbert z Cahirmochillu, mladší bratr sira Williama Herberta, který byl roku 1552 povýšen na hraběte z Pembroke, se usadil v Irsku, kde získal do vlastnictví pozemky nacházející se v blízkosti města Rathkeal (hrabství Limerick), jehož jméno přijal jako predikát.
36.2.1 Rodokmen 1.
Sir Thomas ap Gwyllym z Perth Hiru, +1438, oo Maud Morley, dcera a spoludědička Sira Johna Morleye z Llansantffraed,
1. Sir William ap Thomas,+1445, byl velšský šlechtic, politik, rytíř, a dvořan, I. oo 1406 Elizabeth (Isabel) Bluet (též Bloet), +1420, dcera Sira Johna Blueta of Raglan manor a vdova po Siru Jamesi Berkeleyovi, bez potomků, II. oo Gwladys ferch Dafydd Gam, dcera Sira Dafydda Gam a vdova po Sir Rogeru Vaughanovi z Bredwardine,
(2)
1.1 William Herbert, 1. hrabě z Pembroke (8. udělení), *cca 1423 +27. července 1469, KG (2), oo 1449 Anne Devereux, dcera Sira Waltera Devereuxe,
1.1.1 William Herbert, 2. hrabě z Pembroke, *5. března 1451 +16. července 1491, I.oo Mary Woodville, sestra anglické královny Elizabeth Woodville, II.oo 1484 Katherine, *? +cca 1487, nelegitimní dcera krále Richarda III., bez potomků,
(1)
1.1.1.1 Elizabeth Herbert, 3. Baroness Herbert, *cca 1476 +27. srpna 1507, oo Charles Somerset, 1. hrabě z Worcesteru – potomci,
1.1.2 Sir Walter Herbert, *cca 1452 +16. září 1507, oo Lady Anne Stafford, sestra vévody z Buckinghamu,
1.1.3 Sir George Herbert ze St. Julians,
1.1.4 Philip Herbert z Lanyhangelu,
1.1.5 Cecilie Herbert,
1.1.6 Maud Herbert, oo Henry Percy, 4. hrabě z Northumberlandu,
1.1.7 Katherine Herbert, oo George Grey, 2. hrabě z Kentu,
1.1.8 Anne Herbert, oo John Grey, 1. Baron Grey z Powisu, 9. Lord z Powysu,+ 1497,
1.1.9 Isabel Herbert, oo Sir Thomas Cokesey,
1.1.10 Margaret Herbert, I.oo Thomas Talbot, 2. viscount Lisle, II.oo Sir Henry Bodringham,
William Herbert měl tři nelegitimní syny, jména jejich matek však nejsou jistá:
1.1.11 Sir Richard Herbert z Ewyas, otec Williama Herberta, 1. hraběte z Pembroke (10. udělení). Snad syn Maud, dcery Adama ap Howell Graunt (Gwynn) – potomci rodokmen 2.,
1.1.12 Sir George Herbert. Syn Frondy verch Hoesgyn, oženil se s Sybil Croft,
1.1.13 Sir William Herbert z Troye. Syn Frondy verch Hoesgyn. I.oo ?, II.oo Blanche Whitney (roz. Milborne), z manželství vzešli dva synové,
1.2 Sir Richard Herbert z Coldbrooku, poblíž Abergavenny, zemřel v bitvě u Danesmooru,
1.3 Elizabeth Herbert, oo Sir Henry Stradling (1423–1476), syn Sira Edwarda Stradlinga (d. c.1394) a Gwenllian Berkerolles, sestry a spoludědičky Sira Lawrence Berkerollese,
1.4 Margaret Herbert, oo Sir Henry Wogan, komoří a správce pokladny hrabství Pembroke,
1.5 Maud Herbert,
1.6 Olivia Herbert,
1.7 Elizabeth Herbert, oo John ab Gwilym,
1.8 Thomas Herbert,
Edmondův potomek John (Johann) Herbert z Rathkealu roku 1688 doprovázel právoplatného anglického krále Jakuba II. do exilu a společně se odstěhovali do St. Germain en Laye ve Francie. Herbertův otec několik let přebýval ve Francii, až se po smrti svého panovníka vypravil na cestu do Konstantinopole, kde se usadil a oženil se s dcerou slavného Řeka Scanderbega.
36.2.2 Rodokmen 2.
Sir Richard Herbert z Ewyasu, *? +1510, oo Margaret Cradock, dcera Sira Matthewa Cradocka ze Swansea a Alice (Jane) Mancell, vdova po Johnu Malefantovi,
1. William Herbert, 1. hrabě z Pembroke, 1. baron Herbert z Cardiffu KG, *cca 1501 +17. března 1570, tudorovský politik, dvořan a rytíř řádu Podvazku, I.oo Anna Parr, * 15. června 1515 +20. února 1552, mladší sestra Kateřiny Parrové, poslední manželky krále Jindřicha VIII., II.oo Anne Talbot, dcera George Talbota, 4. hrabě z Shrewsbury a vdova po Petru Comptonovi,
(1)
1.1 Henry Herbert, 2. hrabě z Pembroke, *cca1539 +19. ledna 1601, potomci žíjí dodnes,
1.2 Sir Edward Herbert z Pool Castle, rytíř, *cca 1542 +23. března 1595, poslanec anglického parlamentu za Old Sarum, oo Mary Stanley, dcera Sira Thomase Stanleye ze Shandonu,
1.2.1 William Herbert, 1st Baron Powis, *cca 1573 +7. března 1655 – potomci,
1.2.2 Edmond Herbert z Cahirmochillu, odstěhoval se do Irska, hrabství Limerick – potomci rodokmen 3.
1.3 Lady Anne Herbert (1550–1592), oo únor 1562, Francis, Lord Talbot, nejstarší syn a dědic George Talbota, 6 hraběte ze Shrewsbury,
2. Sir George Herbert ze Swansea – potomci Herbertové ze Swansea, Cogan, Cookham a White Friars, vymřeli roku 1739,
3. N.N. – nelegitimní potomci Herbertové z Dinas Powisu a Hengastellu,
V Konstantinopoli Johann Herbert zemřel a zanechal po sobě pět dětí, a to tři syny a dvě dcery. Někteří příslušníci císařské diplomatické služby doporučili sirotky ke dvoru císařovny Marie Terezie. Panovnice stanovila k výchově bratrů Thomase a Petera důchod a jako vychovatel byl ustanoven P. Franz z Tovaryšstva Ježíšova, první ředitel Orientální akademie ve Vídni (později c. a k. Consulární akademie), který doprovázel hraběte Uhlefelda do Konstantinopole, kde převzal dohled nad studiem obou chlapců.
Thomas Herbert se převážně věnoval studiu orientálních jazyků a později se stal překladatelem. Pod vedením tohoto vysoce vzdělaného muže Peter Philipp Herbert dokončil studia a na doporučení svých učitelů vstoupil roku 1750 do jezuitského řádu. Po dvouletém noviciátu odešel do Löbenu a později po studiu filozofie do Vídně. Roku 1753 byl jako profesor poslán do Terstu a v následujícím roce byl povolán do Vídně jako prefekt a korepetitor na Orientální akademii.
V letech 1754-59 absolvoval teologická studia ve Štýrském Hradci (Grazu). Po hluboké duševní krizi se rozhodl řád opustit. V červenci 1760 se po přímluvě hraběnky Stürgkh, roz. von Cobenzl, stal knihovníkem jejího bratra, hraběte Johanna Karla von Cobenzl, zplnomocněného ministra pro Nizozemí. Zde získal mnoho cenných zkušeností a zejména obchodních dovedností.
Roku 1763 kníže Kounic na přání generálního guvernéra v Bruselu, hledal vhodného kandidáta na uprázdněné místo v kanceláři pro Nizozemí, který by ovládal finance a účetnictví. Vybrán byl Herbert a nastoupil s titulem Official-Calculateur do nizozemské účetní komory.
Roku 1767 byl jmenován auditorem (Auditeur), 1775 se stal conseiller a la chambre des Comptes a o dva roky později (1777) po čtrnácti letech služby byl poctěn titulem skutečný tajný rada.
Roku 1779 se účastnil jednání Těšínského kongresu a po jeho skončení vstoupil do oddělení vnitřních záležitostí (Departement der inneren Angelegenheiten) a když mu císařovna dala na výběr, zda půjde jako prezident komory (Kammerpräsident) do Bruselu nebo jako vyslanec (Internuncio) do Konstantinopole, bez váhání si vybral druhou variantu a roku 1780 nastoupil do nové funkce.
Až do své smrti, tedy více než 20 let, Herbert vykonával tuto důležitou a náročnou službu. Není úkolem této práce, rozsáhle popisovat státnickou činnost Petera Herberta, lze však říci, že Herbertovu kariéru je možno rozdělit na dvě části. První polovina zahrnuje období od jeho jmenování v roce 1780 až do vypuknutí turecké války v roce 1788 a druhá od jeho jmenování zmocněnce pro mírová jednání v Sistowě 1791 až do své smrti v roce 1802.
Významným způsobem se zasloužil o rozvoj obchodní spolupráce mezi Rakouskem a Tureckem a díky jeho diplomatickým schopnostem se Osmanská říše stala garantem bezpečnosti platby po Středozemním moři (ochrana proti pirátům).
36.2.3 Rodokmen 3.
Edmond Herbert z Cahirmochillu, oo Ellen Bourke, dcera Richarda Bourka z Lismolane
1. Maurice Herbert z Rathkealu, oo Margaret Bourke, *? +10. února 1638, dcera Edmonda Bourka z Ballingardu, hr. Limerick,
1.1 Garret Herbert, oo N.N.,
1.1.1 Catherine Herbert, oo Edmond Southwell z Castlewattress – potomci,
1.2 Maurice Herbert Esq., oo Mary Sorpry,
1.2.1 James Herbert, kapitán, oo Catherine Fitzgerald, pocházela z rodiny Fitzgeraldů z Desmondu,
1.2.1.1 Henry Herbert Esq., oo Helen Roche, pocházela z rodiny Roche z Fermoy,
1.2.1.1.1 John (Johann) Herbert oo Franziska Castriota Scanderbeg,
1.2.1.1.1.1 Peter Philip svobodný pán Herbert von Rathkeal, *1735 Konstantinopol +23. února 1802 Sainte Marie Drapéris, Konstantinopol, oo Marie Anna von Collembach,
1.2.1.1.1.1.1 Frances Constantina Philippa Herbert, *1779 +24. května 1853 Gorizia, oo 24. 6. 1801 Trieste, Ernest Ludwig Franz hrabě Attems, *9. března 1773 Gorizia +15. listopadu 1831 Gorizia – potomci,
1.2.1.1.1.1.2 Constance Catherine Herbert, +21. října 1829 Wien, oo 11. 9. 1798 Sainte Marie Drapéris, Konstantinopol, Sir John Spencer Smith – potomci,
1.2.1.1.1.1.3 Heinrich Constantin svobodný pán Herbert von Rathkeal, *15. března 1785 Konstantinopol +16. června 1847 Gorizia, c. k. komoří a polní podmaršálek, majitel pěšího pluku č. 45, oo 30. 12. 1823 Gorizia, Amalia svobodná paní Degrazia von Podgozdam, *15. července 1798 Gorizia +29. srpna 1874 Wien, dcera Anastazia svobodného pána Degrazia von Podgozdam a Clementiny hraběnky Coronini von Cronberg,
1.2.1.1.1.1.3.1 Clementine Herbert von Rathkeal, *11. dubna 1825 Klagenfurt +24. října 1901 Praha, dáma Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze,
1.2.1.1.1.1.3.2 Eduard svobodný pán Herbert von Rathkeal, *20. února 1828 +29. ledna 1881 Wien, polní podmaršálek ad honoram,
1.2.1.1.1.1.3.3 Gabriel svobodný pán Herbert von Rathkeal, *31. prosince 1832 +4. března 1889 Stuttgart, v c. a k. diplomatických službách, oo 8. 11. 1875, Phenarette Stavros, *16. srpna 1840 Athinai, ˇ Recko +? - poslední mužský potomek rodu,
1.2.1.1.1.1.4 Clementina Constantia Herbert von Rathkeal, *22. listopadu 1786 +5. dubna 1860 Baden bei Wien, oo 4. 10. 1804, Karl hrabě von Strassoldo-Villanova, *13. kvˇetna 1775 +16. dubna 1834,
1.2.1.1.1.1.4.1 Sophie von Strassoldo-Villanova oo Wilhelm hrabě Jerningham,
1.2.1.1.1.1.5 Emilia Herbert von Rathkeal, *1791 Konstantinopol +9. prosince 1792 Konstantinopol,
1.2.1.1.1.1.6 Amalia Philippa Eleonora Constantia Herbert von Rathkeal, *12. listopadu 1793 Konstantinopol +7. prosince 1793 Konstantinopol,
1.2.1.1.1.1.7 Edward John svobodný pán Herbert von Rathkeal,
1.2.1.1.1.2 Thomas Herbert von Rathkeal, *cca 1738 +6. března 1775, oo 28. 10. 1770 Konstantinopol, Victoria Pisani, *cca 1735 +1775, bez potomk°u,
1.2.1.1.1.3 Johann svobodný pán Herbert von Rathkeal, major v císařských službách,
1.2.1.1.1.4 dcera,
1.2.1.1.1.5 dcera,
_____________________________________________________________
1. Almanach českých šlechtických rodů 2011, s. 179., Genealogisches Handbuch des Adels, Band V. (84), Has-I, 1984, GGT F 1853-1941.
2. Začal používat příjmení Herbert. Byl prvním rodilým Velšanem, který byl přijat mezi anglické peery a byl pasován na rytíře roku 1452, rytíř řádu Podvazku.