von Zdeněk
- česká novoštítná, původně selská rodina římsko-katolického vyznání, pocházející z Vlásenice (dnes součást Jistebnice).
- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 22. června 1916, diplom vydán ve Vídni 15. ledna 1917, pro Jakuba Zdeňka, c. a k. podplukovníka, rytíře Řádu železné koruny II. třídy s válečnou dekorací.
Biografie
- Jakub Zdeněk se narodil 14. července 1865 ve Vlásenici 14 v rodině gruntovníka Jana Zdeňka a jeho manželky Marie, roz. Rosolové. Po studiu na kadetní škole v Praze (srpen 1881-srpen 1885) nastoupil c. a k armády (jméno je zaznamenáno jako Zdeněk Jakob) 1. září 1885 v hodnosti kadeta k 58. haličskému pěšímu pluku se sídlem v Kolomei, kde se stal velitelem čety, následujícím roce byl veden jako důstojnický čekatel u haličského zeměbraneckého praporu č. 70,
- 1. listopadu 1888 byl povýšen na poručíka a převelen k 67. haličskému zeměbraneckému praporu do Zloczówa, kde byl velitelem čety (prosinec 1888-květen 1890), v období květen 1890 až říjen 1892 zastával funkci adjutanta velitele praporu, 1. května 1893 byl povýšen na nadporučíka a velel rotě, v následujícím roce se stěhoval do Lembergu (dnes Lwow, Ukrajina) k 19. pěšímu zeměbraneckému pluku, kde rovněž velel rotě, roku 1895 byl pověřen funkcí adjutanta velitele pluku, kterou zastával až do roku 1901,
- 1. května 1900 byl povýšen na hejtmana II. třídy a byl převelen ke 30. pěšímu zeměbraneckému pluku do Vysokého Mýta, od května 1901 velel rotě do října 1904, roku 1904 v říjnu zahájil studium kurzu pro štábní důstojníky, který ukončil v říjnu následujícího roku, roku 1902 byl již hejtmanem I. třídy, v říjnu 1905 byl jmenován adjutantem velitele záložního praporu 30. zeměbraneckého pěšího pluku, funkci zastával až do roku 1912, kdy byl v květnu převelen k 8. zeměbraneckému pešímu pluku do Prahy, kde se stal velitelem praporu,
- 1. května 1912 byl povýšen na majora, počátek I. světové války jej zastihl ve funkci velitele 1. praporu a se svou jednotkou se přesunul na balkánské válčiště, v říjnu 1914 byl převelen k 28. zeměbraneckému pěšímu pluku, kde se ujal velení praporu, v listopadu 1914 byl zraněn na bojišti a do března 1915 byl v nemocničním ošetřování, po propuštění do činné služby byl jmenován velitelem 6. zeměbraneckého pěšího pluku na bojišti proti Rusku v Haliči, v květnu převzal velení 7. zeměbraneckého pěšího pluku v jehož řadách byl v září 1915 opět těžce zraněn,
- 1. března 1915 byl povýšen na podplukovníka a po návratu z rekonvalescence byl červnu 1916 ustanoven velitelem záložního praporu střeleckého pluku č. 8 v Praze, v březnu 1917 převzal velitelskou funkci u 8. střeleckého pluku, se kterým se účastnil bojů na italské frontě, 1. srpna 1917 byl povýšen na plukovníka, v listopadu 1917 opět utrpěl zranění a v nemocničním ošatřování strávil čtyři měsíce, v únoru 1918 se stal důstojníkem velitelství VIII. sborové oblasti v Praze, v dubnu byl povolán na ministerstvo zeměbrany, kde jako přednosta oddělení setrval až do konce války a do rozpadu monarchie,
- po vzniku Československé republiky se přihlásil do nově vznikající armády, kde jako plukovník působil jako přednosta oddělení u Vrchního velitelství, od prosince 1918 do října 1919 byl přednostou ministerského 9b. oddělení, a poté do ledna 1923 zastával funkci přednosty Politicko-právního odboru, 29. prosince 1922 byl povýšen na generála V. hodnostní třídy a 1. února 1923 odešel do výslužby.
Vyznamenání
- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1907 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,
- 1908 Vojenský jubilejní kříž,
- 1908 Bronzová vojenská záslužná medaile na červené stuze,
- v době I. světové války získal rytířský kříž rytířský kříž řádu Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), bronzová záslužná medaile na stuze Voj. záslužného kříže s meči, Karlův vojenský kříž a další.
Erb (1917)
- štít červeno-stříbrně dělený, v horním poli z dělící linie rostoucí stříbrné obrněné rameno držící v rukavici meč se zlatým jílcem kosmo dolů hrotem.
- klenotem, na korunované přilbě s červeno-stříbrnými a červeno-zlatými přikrývadly, je rostoucí rameno ze štítu.
Literatura
- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2019, s. 485.