Czibulka svobodný pán z Buchlandu
- novoštítká moravská katolická rodina německé národnosti pocházející z Boskovic.
- rakouský stav svobodných pánů na základě nejvyššího osobního listu císaře Karla I. ze dne 10. dubna 1918, diplom spolu s predikátem “von Buchland” vydán 28. července 1918, pro Klaudia Czibulku, c. a k. generála pěchoty.
- Czibulka von Buchland, Claudius Freiherr (*22. 9. 1862 Nový Jíčín +18. 4. 1931 Merano, Itálie), 1. 11. 1910 (10. 11. 1910) generálmajor, 1. 11. 1913 (9. 11. 1913) polní podmaršálek, 1. 8. 1917 (11. 8. 1917) generál pěchoty, 1. 1. 1919 penzionován.
Biografie
- Claudius Victor Czibulka se narodil 22. září 1862 v Novém Jíčíně v rodině adjunkta místního okresního hejtmanství Rudolfa Czibulky a jeho manželky Leopoldiny roz. Fröhlich von Elmbach. Do c. a k armády vstoupil poměrně mlád 1. září 1883 získal hodnost poručíka u 1. slezského pěšího pluku v Opavě, v letech 1885-86 sloužil jako praporní adjutant, a v roce 1886 zahájil studium na válečné škole ve Vídni, které zakončil roku 1887,
- 31. října 1888 byl povýšen na nadporučíka a byl povolán ke generálnímu štábu a v souladu s požadavkem na povinnou rotaci přidělených kádrů po vyšších velitelstvích c. a k armády byl přidělen ke štábu 3. horské brigády v Nevesinje, v letech 1889-90 sloužil na velitelství 16. pěší brigády v Trentu, 1. května 1891 byl povýšen na hejtmana a byl přidělen ke 4. sborovému velitelství do Budapesti a následující rok se stěhoval do Zadaru,
- v roce 1893 byl jmenován pedagogickým pracovníkem na pěší kadetní škole v Terstu, kde přednášel taktiku a organizaci vojska, zároveň se stal zástupcem velitele školy, ve škole sloužil až do roku 1895, kdy byl převelen k 7. pěší divizi v Essegu (dnes Osijek, Chorvatsko). V roce 1896 sloužil u 16. chorvatského pěšího pluku v Belovaru, 1. listopadu 1897 byl povýšen na majora a odešel do Štýrského Hradce ke III. sborovému velitelství, 1899 byl jako major generálního štábu převelen do válečné školy ve Vídni, kde se stal učitelem,
- 1. května 1901 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a v roce 1903 byl převelen k 92. pěšímu pluku do Terezína, kde velel 2. praporu, 9. prosince 1904 se stal plukovníkem a byl jmenován velitelem štábu VI. sborového velitelství v Košicích, tento významný velitelský post zastával více než 4 a půl roku,
- 10. listopadu 1910 byl povýšen do hodnosti generálmajora a pověřen velitelskou funkcí u 20. pěší brigády v Hradci Králové (v rámci 10. pěší divize se sídlen v Josefově), 9. listopadu 1913 byl opět povýšen, tentokrát na polního podmaršálka a stal se velitelem 36. peší divize v Záhřebu, počátkem I. světové války byla Czibulkova divize v sestavě XIII. armádního sboru, který byl určen pro boje na balkánské frontě, generál Czibulka se svými muži bojoval v bitvě u Jadaru (16-19. srpna 1914), kde Srbové donutili VIII. armádní sbor spolu s XIII armádním sborem k ústupu a kde generál Czibulka s pouhými devíti bateriemi 36. pěší divize nepřítele zastavil,
- od ledna 1915 byl generál Czibulka se svou divizí přemístěn na východní frontu, zde se účastnila zimních bojů v Karpatech, v únoru 1915 byl vytvořen tzv. "Korps Czibulka", se kterým se účastnil úspěšné ofensivy VII. armády Karla von Pflanzer-Baltina ve směru na Kolomyji a Nadvornou, následně provedly jednotky vedené generálem Czibulkou vojenské operace na řece Dunajec a v srpnu 1915 byl Czibulkův sbor reorganizhován na XVIII. armádní sbor v jehož čele stál generál až do března 1918, od června 1916 byl generál Czibulka se svou jednotkou zařazen do sestavy I. armády, které velel generál pěchoty Paul Puhallo von Brlog, která byla rozložena u vsi Dubno,
- v průběhu roku 1916 na postavení I. armády směřovala tzv. Brusilovova ofenzíva s takovou silou, že velitelství nařídilo ústup, generál Czibulka obnovil zbytky vojsk a obnovil obrannou linii na břehu řeky Ivky, přestože houževnatě bránili své postavení, byli nepřítelem donuceni k dalšímu ústupu až na pravý břeh řeky Styr, od listopadu 1916 se stal Czibulkův sbor součástí II. armádního sboru v Moldavii,
- 11. srpna 1917 byl povýšen na generála pěchoty, v čele svých bojových jednotek setrval Klaudius Czibulka do března 1918, kdy předal velení armádního sboru polnímu podmaršálkovi Ferdinandu Kosakovi, císař již novými velitelskými úkoly generála Czibulku nepověřil a ten poté sloužil v generálním štábu jako poradce, v roce 1918 byl jmenován tajným radou, 1. ledna 1919 byl penzionován a zažádal o přijetí do nově vznikající československé armády, 1. října 1919 byl jmenován generálem III. třídy ve výslužbě a 16. prosince 1927 se stal armádním generálem ve výslužbě,
- ve dvacátých letech se usadil v Karlových Varech, zemřel 18. dubna 1931 v italských lázních Merano, pohřbel byl na Vídeňském centrálním hřbitově 2. března 1932.
Vyznamenání
- 1900 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1903 Vojenský záslužný kříž
- 1908 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,
- 1908 Vojenská záslužná medaile na červené stuze,
- 1908 rytířský kříž Řádu Železné koruny III. třídy,
- 1913 Pamětní kříž 1912/13
- v době I. světové války získal Vojenský záslužný kříž III. třídy, rytířský kříž Leopoldova řádu I. třídy s válečnou dekorací a meči, rytířský kříž Řádu Železné koruny I. a II. třídy s válečnou dekorací (později s meči), čestný odznak Červeného kříže I. třídy s válečnou dekorací a meči a další.
Erb (1918)
- štít dělený. Horní pole modro-červeně polcené se zlatou obrněnou paží, pokrčenou v lokti a držící v rukavici zlatý meč. Nad loktem a pod paží vpravo a vlevo po jedné zlaté hvězdě. V dolním zlatém poli černá čelně hledící zubří hlava s červeným jazykem. Na štítě koruna svobodných pánů.
- klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými a červeno-zlatými přikrývadly, jsou rozložená orlí křídla, pravo modré se zlatým bukovým listem na stonku a levé červené se zlatým bukovým listem na stonku.
Literatura
- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2027, s. 103.
- Schmidt-Brentano Antonio, Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Österreichisches Staatsarchiv,
2007, s. 31.