25.1 Nobilitace a rodový erb
Rodový erb Magennisů je vcelku velmi známý a skládá se ze dvou základních figur, lva a ut’até dlaně (1). Náčelníci klanu a později i držitelé titulu Vikomt Magennis z Iveagh užívali tento erb, popis: Štít zelený, stříbrná hlava štítu a v ní červená pravá ut’atá dlaň, v hlavním poli zlatý lev s červenou zbrojí.
Lev zde symbolizuje vládnoucí postavení Magennisů v oblasti Iveagh a ut’atá dlaň je symbol, který je vysvětlován nejméně třemi různými způsoby. Jedna teorie uvádí, že symbol červené dlaně je znamením slunečního boha Keltů od něhož Magennisové odvozují svůj původ. Nejromantičtější je příběh však vypráví o vojenské výpravě sedmi synů španělského krále Milese do Irska. Král stanovil podmínku, že vládcem nového území se stane ten ze synů, který se první dotkne půdy ostrova. Jak se flotila blížila k pobřeží, jeden z bratří vytáhl meč a usekl si pravou dlaň a vrhl ji na zem a protože se první dotkl pobřeží stal se i vládcem ostrova, později zvaného Irsko. Pokud by alespoň část příběhu měla pravdivý základ muselo by se jednat o Erimhona, údajně prvního keltského vládce severní části ostrova. Ebher jeho bratr vládl v jižní polovině, oni dva byli totiž jediní ze sedmi bratří, kteří dobývání Irska přežili.
Roku 1623, kdy byl Sir Arthur Magennis z Rathfrilandu povýšen na Vikomta Magennise z Iveagh byl zaregistrován tento erb, popis: Štít zelený se zlatým lvem s červenou zbrojí, ve stříbrné hlavě štítu je červená ut’atá pravá dlaň. Klenotem, na přilbě se zlato-zelenou točenicí a zeleno-zlatými přikrývadly, je běžící kanec přirozených tinktur s červeným jazykem a zlatou zbrojí a chlupy. Štítonoši jsou dva červení jeleni s modrými jazyky a zlatou zbrojí a parožím, na krku zlaté obojky. Heslo: SOLA SALUS SERVIRE DEO (Služba bohu je jediná záchrana).
Erb užívaný českou linií rodu vychází jednoznačně z erbu Vikomta Magennise jako náčelníka klanu. Podíváme-li se na náhrobek Liberaty Marie Enisové v Pičíně, vidíme verzi rodového erbu před povýšením do stavu svobodných pánů. Je prakticky stejný, se štítonoši, ale pouze s jednou přilbou s kancem nesoucím na hřbetě pohanskou korunu.
Obrázek 25.1: Náhrobek Liberaty Enisové v Pičíně.
Roku 1784 při přijetí Josefa Tadeáše Arnošta Enise do stavu českých svobodných pánů byl jeho původní erb se lvem, dlaní a kancem v klenotu upraven podle tehdy platných předpisů, aby odpovídal ostatním erbům příslušníků stavu svobodných pánů, popis: Štít stříbrný s červeným dvouocasým lvem ve skoku s modrou zbrojí a nad ním je červená ut’atá pravá dlaň. Na štít byla posazena koruna svobodných pánů (starší typ) se třemi korunovanými přilbami s červeno-stříbrnými přikrývadly. 1. Kanec přirozených tinktur a na zádech nese zlatou sedmihrotou pohanskou korunu. 2. složená orlí křídla, přední červené a zadní stříbrné, 3. tři pštrosí pera stříbrné-červené-stříbrné. Štítonoši dva desateráci přir. tinktur. Heslo: SOLA SALUS SERVIRE DEO (Služba bohu je jediná záchrana).
Obrázek 25.2: Erb barona Enise uložený v České dvorské kanceláři.
25.2 Historie
Mezi příslušníky 11. generace potomků českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad nalezneme potomky jedné z mála irských rodin, která se v Čechách trvale usadila a dokonce přežila rozpad monarchie v roce 1918. Byli to Enisové resp. MacEnisové z Atteru a Iveagh, jak je někdy psáno.
Všechny staré irské genealogické publikace uvádějí původ rodu od legendárního španělského krále Milesia, jehož synové se kolem roku 558 před Kristem vylodili v Irsku a stali se předky všech významných irských klanů a mnoha rodů ve Skotsku (2).
Dnes je na Britských ostrovech známo celkem 16 variant rodového jména: MacGuinness, Maguiness, Maguinness, Magenis, Magennis, Maginness, Maginnis, Genis, McGenis, MacGennis, McGenniss, McGinnes, McGinness, McGiniss, McGinnis, McGinniss, Meginniss, McGuiness, McGuinnes, Guinness, McGuinness a McGuinnessy a v Čechách se jméno rodu psalo původně MacEnis, MacEnnis a v moderní době ve zkrácené formě Enis.
Staroirská varianta jména MagAonghusa resp. MagAonguis znamená “syn Adam°uv”. Skutečně hodnověrná rodová genealogie začíná mužem, který se jmenoval Saraan a žijícím v době působení irského národního světce sv. Patricka. Františkánský historik Michael O’Clerigh ve své knize Annals of the Four Masters, počátkem sedmnáctého století píše, že Saraan byl vládce Ulsteru. Roku 332 byl napaden klanem O’Neillů a po sedmidenní bitvě jeho sídlo Emania lehlo popelem a král byl vetřelci donucen se svými lidmi odejít z Ulsteru a usadit se v severovýchodních oblastech dnešních hrabství Down a Antrim. Zde založil novou říši zvanou Dal Araidhe resp. Uladh. Část království Dal Araidhe ležící v dnešním hrabství Down dostala v pozdějších dobách jméno Iveagh a proto se můžeme dočíst, že McGinnisové byli vládci Ulsteru, Dal Araidhe, Iveaghu nebo klanu Aogha.
Klan MacGennisů disponoval několika významnými pevnostmi, ze kterých v průběhu 12.-16. století ovládal své území, např. ve 13. století postavený hrad Greencastle nebo dnes již zaniklé hrady Loughbrickland či Rathfryland (3).
25.2.1 MacEnisové z Atter a Iveaghu.
Na přelomu 16. a 17. století, v době povstání irských náčelníků proti anglické zvůli, žil Sir Arthur Magennis z Rathfrilandu, který byl 18. července 1623 povýšen králem Jakubem I. na Vikomta Magennise z Iveagh (4).
Oženil se se Sarah O’Neillovou, dcerou Hugha O’Neilla, velkého hraběte z Tyrone, se kterou měl celkem pět synů. Synové Sira Arthura Magennise, 1. Vikomta z Iveagh se velmi intenzivně zapojili do boje Irů proti anglické nadvládě v první polovině 17. století.
Nejstarší syn Hugh Magennis, 2. Vikomt z Iveagh zemřel již krátce po svém otci roku 1630. Oženil se Marií Bellew, dcerou Sira Johna Bellewa z Castletonu s níž měl tři syny a dceru později provdanou za generála Lee. Titul Vikomta postupně zdědili všichni bratři, nejstarší Art Magennis zemřel roku 1683 a byl pohřben 1. května v kostele sv. Kateřiny v Dublinu. Po něm se ujal dědictví prostřední z bratří Hugh, který zemřel následují rok a byl pohřben ve stejném kostele 5. prosince 1684.
Nejmladší z bratří Bryan Magennis, 5. Vikomt Iveagh odešel po prohrané bitvě u řeky Boyne z Irska a bojoval jako plukovník v čele svého regimentu ve službách císařské armády, v září roku 1692 byl zabit v akci. Ač byl ženat s Lady Margaret Burke, dcerou 7. hraběte z Clanricarde nezanechal po sobě žádné potomky a jeho smrtí titul Vikomta Magennise z Iveagh formálně zanikl.
Obrázek 25.3: Ruiny rodového sídla Rathfriland Castle.
zdroj: http://www.stonedatabase.com//images/building//DN-203A.jpg
25.2.2 Rodokmen 1.
Sir Arthur Magennis z Rathfrilandu, 1. Vikomt Magennis z Iveagh, * ? +7. května 16295, 18. července 1623 Viscount Magennis of Iveagh, oo Sarah O’Neill, dcera Hugha O’Neilla, Earla of Tyrone,
1. Hugh, 2. Vikomt Magennis z Iveagh, *1599 +duben 1639, bez závěti, oo před rokem 1628, Mary Bellew, dcera Sira Johna Bellewa z Castletonu,
1.1 syn Magennis,
1.2 Arthur, 3. Vikomt Magennis z Iveagh, +30. dubnan 1683, oo Margaret O’Reilly, dcera Philipa McHugha O’Reillyho,
1.3 Hugh, 4. Vikomt Magennis z Iveagh, +před 5. prosinec 1684, oo Rose O’Neill,
1.3.1 Bryan, 5. Vikomt Magennis z Iveagh, +září 1692 v císařských službách, oo Margaret de Burgh, dcera Williama de Burgh, 7. hraběte z Clanricarde a Ellen McCarthy,
1.3.2 Phelim Magennis,
1.3.3 Roger Magennis,
2. Con Magennis, oo Evelyn Magennis z Castle-Wellan,
3. Arthur Magennis,
4. Daniel Magennis,
5. Rory-Roger Magennis z Atter, oo Rose Mac Artan, dcera Dennyse Mac Artana z Kinglerth a Rose OCahan z Iveagh-Cahan - pokračování,
6. Rose Magennis,
7. Evelin Magennis,
8. Elizabeth Magennis,
Obrázek 25.4: Farní kostel v Drumballyroney, pohřebiště Magennisů z Rathfrilandu.
zdroj: https://www.findagrave.com/cemetery/2653435/drumballyroney-cemetery#view-photo=162085797
Nejmladší Arthurův syn Roger se psal po statku Atter a oženil se s Rosou MacArton. Není známo kolik měli spolu přesně dětí, ale syn John (Johann) Adalbert MacEnis se rozhodl přestěhovat za lepší existencí na kontinent do Německa, kde se oženil s dívkou z rodu von Rantzenhofen a sloužil v císařské armádě. Syn narozený z tohoto manželství se jmenoval Mikuláš Leopold MacEnis. Stejně jako otec vstoupil do císařské armády s níž se dostal do Čech. V průběhu tzv. Třicetileté války se vyznamenal jako rytmistr kyrysnického pluku, především koncem války v Pomořanech v bojích proti Švédům.
Mikuláš Leopold MacEnis se oženil celkem dvakrát, první sňatek uzavřel v Německu, kde si vzal dívku neznámého jména z prostředí švábské šlechty. Z tohoto manželství zůstala dcera Alžběta Polyxena, která se usadila v Čechách a byla rovněž dvakrát provdána (6).
Úspěšný voják, pravděpodobně ovdovělý, si po skončení bojů našel v Čechách svou druhou vlast, protože již od roku 1644 se připomíná jako pán na statku Neměřice. Za své úspěchy byl 27. října 1680, spolu se svým synem z druhého manželství Arnoštem Jindřichem přijat za obyvatele Království českého v rytířském stavu.
Protože Mikuláš Leopold MacEnis neměl ze svého prvého manželství syna a dědice rozhodl se podruhé oženit. Hmotně zajištěn vstoupil do manželství s dívkou ze starobylého (na pokraji vymření) českého rodu, Kateřinou Vitanovskou z Vlčkovic (+26. března 1689), paní na Čekanicích (7).
Obrázek 25.5: Zámek Čekanice u Blatné.
#/media/File:%C4%8Cekanice_castle_near_Blatn%C3%A1.jpg){kind=link}
Z manželství se narodilo celkem sedm dětí, čtyři synové a tři dcery. Nejstarší dcera Ludmila se provdala za Jiřího Jindřicha Hofera z Lobensteinu, prostřední Anna Ernestýna (+7. 6. 1729) uzavřela 24. 8. 1682 sňatek s Petrem Divišem svobodným pánem Kyšperským z Vřesovic a na Dražicích a Vranově (+1718 Písek) (8). Nejmladší z dcer Kateřina (*1658 +28. 7. 1738) zemřela svobodná.
Nejstarší syn Johann vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a sám se tak vyřadil z možností mít legitimní potomky. Jeho dva mladší bratři vstoupili stejně jako jejich předkové do armády a padli v boji. Jediný syn, který založil rodinu a stal se tak předkem všech ostatním (Mac)Enisů žijících v Čechách byl Arnošt Jindřich Enis.
Narodil se jako druhorozený, ale díku tomu, že se starší bratr stal řádovým knězem nakonec převzal majetek a byl spolu se svým otcem roku 1680 přijat mezi obyvatele Království českého a byl mu potvrzen rytířský stav (9). Arnošt Jindřich byl stejně jako jeho otec dvakrát ženat, poprvé s Marií Kateřinou Častolárovou z Dlouhé Vsi (+27. 8. 1676), dcerou Jana Václava Častolára z Dlouhé Vsi (Langendorfu) a Zuzany Kateřiny Malovcové z Chýnova.
Marie Kateřina Enisová z Dlouhé Vsi roku 1673 koupila samotné Lažany od své tchýně a ty po její smrti zdědil manžel Arnošt Jindřich, který se poté psal jako pán na Čekanicích a Lažanech. Z prvního manželství se narodil syn František Václav Jakub Enis z Atteru (*29. července 1676), o jeho osudech není mnoho známo, snad jen, že se účastnil válek proti Turkům na konci 17. století a měl také syna Johanna Josefa Enise z Atteru, který byl od roku 1702 knězem v konviktu u sv. Bartoloměje a zemřel roku 1756 svobodný.
Podruhé se Arnošt Jindřich Enis z Atteru oženil po roce 1676 s Marií Annou Cecílií Ježovskou z Lub (+31. 5. 1699). Toto druhé manželství bylo požehnáno třemi syny a dvěma dcerami. Starší z děvčat Františka Dorota (*9. 2. 1689 +14. 5. 1705) zemřela svobodná a mladší Barbora Kateřina se 2. března 1710 provdala za Viléma Františka Borynie ze Lhoty, pána na Bergfriedu. Nejmladší ze synů Vojtěch (Adalbert) Enis zemřel již velmi mladý (+8. 5. 1696), oba starší synové založili rodiny a stali se předky dvou samostatných větví, Johann Josef Enis založil starší větev sedící na Čekanicích a mladší František Arnošt Matyáš Enis větev mladší držící statky Lažany a Milčice.
25.2.3 Rodokmen 2.
Mikuláš Leopold Enis z Atteru, 27. října 1680 český inkolát a český starožitný rytířský stav, I. oo N.N., II.oo Kateřina Vitanovská z Vlčkovic, paní na Čekanicích a Lažanech, +26. března 1689, dcera Petra Ctibora Vitanovského z Vlčkovic a Anny Kotzové z Dobrše,
(1)
1. Alžběta Polyxena Enis z Atteru, I. oo Karel Rossau de Pallesano - potomci, II. oo Vilém Václav svobodný pán František Michna zu Weitzenau, syn Martina Jaroslava Michny a Ludmily von Neu-Bilau u. Rossfeld - potomci,
(2)
2. Johann Enis z Atteru, člen Tovaryšstva Ježíšova,
3. Arnošt Jindřich Enis z Atteru a Iveagh, +5. září 1694, 27. října 1680 český inkolát a český starožitný rytířský stav, I.oo Marie Kateřina Častolárová z Dlouhé Vsi, +27. srpna 1676, dcera Jana Václava Častolára z Dlouhé Vsi a Zuzany Kateřiny Malovcové z Chýnova, II.oo Marie Anna Ježovská z Lub, +31. května 1699,
(1)
3.1 František Václav Jakub Enis z Atteru a Iveagh, Zámek Lažany (Enisovy) *29. července 1676 +?,
3.1.1 Johann Josef Enis z Atteru a Iveagh, +1756,
(2)
3.2 Johann Josef Enis z Atteru a Iveagh, *1683 - starší větev na Čekanicích,
3.3 František Arnošt Matyáš Enis z Atteru a Iveagh, *16. února 1688 - mladší větev na Lažanech a Milčicích,
3.4 Františka Dorota Enis z Atteru a Iveagh, *9. února 1689 +14. května 1705,
3.5 Barbora Kateřina Enis z Atteru a Iveagh, oo 2. 3. 1710, Vilém František Borynie ze Lhoty, +5. března 1735,
3.6 Vojtěch Enis z Atteru a Iveagh, +8. května 1696,
4. Ludmila Enis z Atteru, oo Jiří Jindřich Hofer z Lobensteinu,
5. Anna Ernestina Enis z Atteru, +7. června 1729, oo 24. 8. 1682, Petr Diviš svobodný pán Kissperský z Wržesowic, +1718 - potomci,
6. František Enis z Atteru, +1664 padl v bitvě u sv. Gotthardu v Uhrách,
7. Mikuláš Enis z Atteru, +1672 padl v Německu v boji proti Francouzům,
8. Kateřina Enis z Atteru, *1658 +28. července 1738,
Starší větev.
Zakladatel starší větve Johann Josef Enis z Atteru a Iveagh, pán na Čekanicích se narodil roku 1683. Roku 1708 si s bratrem Františkem rozdělili majetek, tak že starší Johann získal panství Čekanice a mladší panství Lažany-Milčice. Roku 1713 se Johan Josef Enis oženil s Josefou Běšínovou z Běšin a na Střezovicích (*1697 +9. listopadu 1729). Z manželství se narodilo celkem deset dětí, osm synů a dvě dcery.
Starší z dcer Marie Anna Barbora (*6. února 1716 +5. června 1716) zamřela ještě jako malé dítě. Mladší z dcer Marie Alžběta Enis z Atteru (*14. února 1721 +?) se provdala 7. 7. 1752 za Josefa rytíře Ungara von Raab. Nejstarší syn Tadeáš Xaver Enis (*31. července 1714 +1769) vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a stal se křest’anským misionářem v Paraguai. Dalších šest synů Vojtěch (*6 dubna 1717 +5. března 1740), Josef Johann (*9 dubna 1719 +19. června 1719), Johann Adam (*12. srpna 1720 +28. března 1721), Jindřich (*1. dubna 1723 +3. října 1723), Johann Karel (*21. října 1725 +?) a Jindřich Tadeáš (*29. dubna 1729 +?) se neoženilo a zemřeli velmi mladí. Nejmladší z dětí byl poslední syn Vilém Zikmund Enis (*? +před rokem 1748), jako jediný se oženil a založil rodinu, po svém otci převzal statek Čekanice. 29. 9. 1743 se oženil s Polyxenou Strojetickou ze Strojetic a měl s ní dva syny, první Ignác Antonín (*22. července 1744 +11. srpna 1744) zemřel v dětství a druhý syn Kryštof Antonín Matyáš (*26. října 1745 +?) také zemřel svobodný a jeho osobou starší rodová větev zanikla.
Mladší větev.
Mladší rodovou větev se sídlem na Lažanech-Milčicích založil mladší bratr Johanna Josefa Enise, František Arnošt Matyáš rytíř Enis z Atteru a Iveagh (*16. února 1688 +1767), od roku 1708 pán na Lažanech-Milčicích. František Enis se oženil s Marií Viktorií Khek von Schwarzbach (*1702 +?), dcerou Františka Leopolda Kheka von Schwarzbach a Markéty Jakardovské ze Sudic. Z manželství se narodilo celkem deset dětí, sedm synů a tři dcery. Prvním dítětem byla dcera Marie Liberata (*24. dubna 1719 +14. září 1779), paní na Bukové a Kotenčicích, která zemřela svobodná. Následovali dva chlapci Josef a Ferdinand, kteří se nedožili ani dospělosti.
Čtvrtým dítětem byla opět dcera Marie Anna Kateřina Antonie (*9. června 1723 +27. června 1763), která se 19. října 1745 provdala za Ferdinanda Johanna svobodného pána Zádubského ze Schönthalu (*1722 +22. března 1768, Ferdinand Johann Zádubský a Marie Anna Kateřina spolu měli čtyři syny z nichž pouze Joachim Gottfried se oženil s Barborou Dlouhoveskou z Dlouhé Vsi a měl syna Josefa Adalberta svobodného pána Zádubského ze Schönthalu (*1785 +1869), který roku 1869 zemřel svobodný jako poslední svého rodu po meči).
Po Marii Anně Kateřině Antonii následoval syn Johann Karel (*1725 +11. února 1731), který však, zemřel jako dítě a další syn Arnošt, který se roku 1753 připomíná jako majitel panství Lažany, více zpráv o něm není.
Dalším synem byl Václav Enis (*1732 +23. dubna 1796), pozdější pán na Boříkově a Malonicích, byl dvakrát ženat, poprvé se oženil s Eugenií Haugwitzovou z Biskupic (+7. června 1784), podruhé pojal za manželku Annu Antonii von Millaich (*1753 +14. února 1816). Z obou manželství měl tři děti, dvě dcery a syna Kryštofa, který zemřel před svým otcem. Starší dcera Liberata (*1774 +?) se provdala za Moritze svobodného pána von Trauttenberg a mladší Marie Anna (*1776 +27. května 1819) uzavřela snatek 21. ledna 1802 s Johannem Wilhelmem hrabětem von Klebelsberg (+18. května 1852).
Po Václavovi přišel na svět Johann (*1738 +22. října 1763), který sloužil v císařském vojsku jako poručík. Další syn František (*1740 +18. prosince 1814) spojil ve svých rukou veškerý rodový majetek a psal se pánem na Boříkově, Lažanech a Milčicích. Oženil se s Walburgou Chanovskou z Dlouhé vsi (Langendorfu, +24. ledna 1842), ale manželství zůstalo bezdětné. Za jeho vlády na Lažanech došlo roku 1760 k přístavbě severního křídla zámku v pozdně barokním slohu. Spolu se svým mladším bratrem Josefem byl roku 1784 přijat do českého panského stavu.
Další biologickou existenci rodiny zajistil až nejmladší ze synů Františka Arnošta Matyáše, Josef Tadeáš Arnošt svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh. Narodil se 25. října 1741 a za života svých starších bratří představoval mladší linii lažanské větve, postupně sídlil na Lažanech-Milčicích (1752-1818), na Bukovanech a Kotusicích (od roku 1777) a Dlouhé Vsi (od roku 1788, kdy statek získal v dražbě). Sloužil v císařské armádě a 6. února 1784 byl spolu se svým starším bratrem Františkem povýšen do českého a říšského panského stavu s titulem Wohlgeboren - „Freiherr Enis von Atter und Iveagh“ (DZ-V 568, fol. S 05’, zápis 1784, vymalování erbu 1784 (10).
Obrázek 25.6: Zámek Lažany (Enisovy) jižně od Blatné.
zdroj: https://www.turistika.cz/mista/zamek-v-lazanech/detail
Baron Josef Tadeáš Arnošt byl celkem dvakrát ženat, poprvé se 20. září 1767 oženil s Marií Barborou Zádubskou ze Schönthalu (*28. července 1747 +12. února 1776), se kterou měl celkem pět dětí, ty však kromě dcery Apolonie (*19. února 1771 +7. února 1853) všechny zemřely před rokem 1776. Apolonie Enisová se dožila dospělosti, zemřela však svobodná bez potomků. Druhý sňatek uzavřel baron Josef 9. ledna 1780 s Antonií Annou Dlouhoveskou z Dlouhé Vsi (Langendorfu, *12. června 1761 +16. prosince 1808), z druhého manželství se narodilo dalších dvanáct dětí.
25.2.4 Rodokmen 3.
Josef Tadeáš Arnošt svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *25. října 1741 Praha +14. října 1824 Lažany, pán na Bukové a Kotenčicích, Lažanech-Milčicích a Dlouhé Vsi, I.oo 28. 9. 1767 Černětice, Barbora Zádubská ze Schönthalu, *28. července 1747 Předslavice +12. února 1776, dcera Ferdinanda Jana Zádubského ze Schönthalu a Marie Anny Enis z Atteru a Iveagh, II.oo 9. 1. 1780, Antonie Dlauhoweská z Dlouhé vsi, *12. června 1762 Hořejší Krušec +16. prosince 1808 Pičín, dcera Josefa Dlauhoweského z Dlouhé vsi a Anny Kotz z Dobrše,
(1)
1. Jan Václav Enis z Atteru a Iveagh, *19. prosince 1768 Pičín +?,
2. Liberate Maria Enis z Atteru a Ivaegh, *18. prosince 1768 Pičín +?,
3. Marie Apollonia Enis z Atteru a Iveagh, *19. února 1772 +7. listopadu 1853 Záhoří,
4. Marie Karolina Enis z Atteru a Iveagh, *27. března 1775 Pičín + v mládí,
(2)
5. Anna Marie Enis z Atteru a Iveagh, *18. srpna 1781 +před r. 1848, oo 12. 12. 1803, Alois von Wolf, *17.. +1. května 1814,
6. Antonie Enis z Atteru a Iveagh, *28. února 1783 Praha +29. července 1840, oo 16. 5. 1804 Praha, František Karel rytíř von Frankenbusch, *1771 +8. dubna 1831,
7. Josef František svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *22. března 1784 Pičín +6. prosince 1852 Dolní Počernice, pán na Dolních Počernicích-potomci starší větev,
8. Arnošt svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *16. února 1785 +1805 v bitvě u Elchingen,
9. Johanna Nepomucena Marie Anna Enis z Atteru a Iveagh, *11. května 1788 Dlouhá Ves +před r. 1808,
10. Alžbˇeta Josefa Enis z Atteru a Iveagh, *6. června 1789 +1. června 1877 Bělč, oo 9. 1. 1813 Praha, František rytíř Biesin z Biesin, +1850,
11. Karel Alexander svobodný pán Enis z Atter a Iveagh, *28. prosince 1790 Pičín +15. srpna 1871, pán na Lažanech-Milčicích-potomci mladší větev,
12. Barbora Monika Enis z Atter a Iveagh, *5. května 1791 Pičín +v mládí,
13. Barbora Johanna Nepomucena Enis z Atteru a Iveagh, *1. července 1793 Pičín +v mládí,
14. Eleonora Viktorie Enis z Atteru a Iveagh, *12. února 1795 Pičín +1. srpna 1866, oo 4. 10. 1815 Praha, František Adam hrabě z Bubna a Litic, pán na Doudlebech a Jelení, *22. března 1792 +12. dubna 1863,
15. František Serafínský Vincent svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *28. března 1796 Dlouhá Ves +před r. 1861,
16. Johann Nepomuk Antonín svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *26. května 1797 +13. června 1869 Praha, svobodný,
17. Barbora Enis z Atteru a Iveagh, *26. listopadu 1799 +27. listopadu 1799 Dlouhá Ves,
18. Karolína Emanuela Enis z Atteru a Iveagh, *13. prosince 1800 +červen 1882, dáma Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze,
Bratři Josef František a Karel Alexander založili rodiny a jejich potomci vytvořili dvě větve. Dnes můžeme říci již se stoprocentní jistotou, že rod Enisů z Atteru a Iveagh vymřel po meči. Mladší z bratří
baron Karel Alexander Enis držel tradiční rodový majetek Lažany-Milčice. Narodil se v Pičíně 28. prosince 1780. Stejně jako většina jeho předků sloužil v rakouské armádě jako poručík a zapojil se v letech 1813-14 do osobní gardy císaře Františka I, známé později pod názvem “Noblegarde” (11).
7. června 1856 se v Praze oženil s Henriettou svobodnou paní von Schönau (*9. května 1832 České Budějovice +3. listopadu 1897 Bratronice), dcerou Františka svobodného pána von Schönau a Henrietty svobodné paní Vernier de Rougemont. Z manželství se narodily tři děti, dva synové Jindřich Julius a Vilém Karel Alexander a dcera Karola Emanuela Matilda. Karola (*24. července 1863 Lažany +20. dubna 1944 Kunratice) se 10. 10. 1896 v Praze provdala za Ludwiga svobodného pána Korba z Weidenheimu (*14. listopadu 1853 +20. října 1922 Kunratice).
Mladší z bratří Vilém Karel Alexander (4. března 1860 Lažany +27. září 1944 Wagscheid) vstoupil do manželství s Alicí von Lanna (*27. října 1868 Praha +26. prosince 1953 St. Ulrich am Pilersee), dcerou známého pražského podnikatele a mecenáše umění Vojtěcha svobodného pána Lanny a jeho manželky Františky von Bene. Z manželství se narodili tři chlapci a jedna dívka.
Nejstarší syn Wilhelm Adalbert (*10. května 1896 Praha +14. března 1917) zahynul jako c. a k. poručík v bitvě na řece Isonzo. Druhý bratr Alexius Jindřich (*8. září 1897 Gmunden +25. listopadu 1978 Wien) se stal právníkem a usadil se ve Vídni, kde také ve věku 81 let zemřel svobodný. Dcera Františka (*8. dubna 1899 Praha +30. března 1930 Wien) se rovněž odstěhovala do Vídně, kde zemřela roku 1930 také svobodná.
Poslední z dětí, syn Albert (*4. března 1901 +21. června 1985 Wien) vstoupil do řádu jesuitů a jeho smrtí roku 1985 ve Vídni se uzavřela existence této rodové větve.
Starší z bratří Jindřich Julius svobodný pán Enis (*9. února 1858 Lažany +25. července 1924 Lažany) sloužil v císařské armádě jako nadporučík a byl císařským komořím. Oženil se s hraběnkou Karolínou Waldstein-Wartenbergovou (*15. srpna 1863 Linz +20. srpna 1925 Lažany), dcerou hraběte Františka Salesia z Waldsteina-Wartenbergu a hraběnky Zdeňky Des Fours-Walderode. Z manželství se narodily pouze dvě dcery, Marie Henrietta a Karla Marie. Mladší ze sester Karla (*1. května 1898 Praha +?) se vdala celkem dvakrát, poprvé za jistého pana Zástěru s nímž se roku 1924 rozvedla a podruhé za Reginalda Addenbrooke-Prouta.
Obrázek 25.7: Český šlechtický kříž.
Starší z dcer, dědička statku Lažany-Milčice Marie Henriette (*19. listopadu 1885 Lažany +24. května 1961 Rokytnice) se provdala roku 1906 v Praze za hraběte Vojtěcha Thun-Hohensteina (*6. června 1880 Praha +20. prosince 1957 Vancouver, Canada). Ačkoliv byl sňatek roku 1922 rozveden z manželství se narodily čtyři děti jejichž potomky můžeme sledovat do dnešní doby a jsou pravděpodobně poslední nositelé krve rodu (Mac)Enisů z Atteru a Iveagh.
25.2.5 Rodokmen 4.
Karel Alexander svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *28. prosince 1790 Pičín +15. srpna 1871 Lažany-Milčice, oo 7. 6. 1856 Praha, Henriette von Schönau, *9. května 1832 České Budějovice +3. listopadu 1897 Bratronice, dcera Františka de Paula Friedrcha von Schönau a Henriette Vernier de Rougemont,
1. Jindřich Julius svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *9. února 1858 Lažany +25. července 1924 Lažany, oo 9. 2. 1885 Praha, Karolina Františka Marie Olga hraběnka z Waldsteina-Wartenbergu, *15. srpna 1863 Linz +20. srpna 1925 Lažany, dcera Františka Salesia hraběte z Waldsteina-Wartenbergu a Zdenky (Zenona) Franzisky Augusty Josephy Elisabeth Des Fours-Walderode,
1.1 Maria Henriette Karolína Berta Zdenka Alžbˇeta Enis z Atteru a Iveagh, *19. listopadu 1885 Lažany +24. května 1961 Rokytnice, oo 17. 5. 1906 Praha, Adalbert hrabě von Thun-Hohenstein, *6. dubna 1880 Praha +20. prosince 1957 Vancouver - potomci,
1.2 Karla Marie Františka Josefa Adéla Enis z Atteru a Iveagh, *1. května 1898 Praha +?, I.oo N. Zástěra, II.oo 5. 2. 1925 Cantelupe Road, Bexhill, Battle, Sussex, major Reginald Addenbrooke-Prout, *1893 +26. ledna 1927 Bukurešt’,
2. Wilhelm Karel Alexander svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *4. března 1860 Lažany +27. září 1944 Wagscheid, oo 7. 7. 1894 Praha-Bubeneč, Alice Maria Sabina Sára von Lanna, *27. října 1868 Praha +26. prosince 1953 St. Ulrich am Pilersee, dcera Vojtěcha von Lanny a Františky von Bene,
2.1 Wilhelm Adalbert Jindřich František Karel Alexius Hubert svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *10. května 1896 Ptaha +14. března 1917 v akci na řece Isonzo,
2.2 Alexius Jindřich František Maria svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *8. září 1897 Gmunden +25. listopadu 1978 Wien,
2.3 Františka Alberta Karola Maria Huberta Enis z Atteru a Iveagh, *8. dubna 1899 Praha +30. března 1930 Wien,
2.4 Albert svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *4. března 1901 +21. června 1985 Wien, jesuita,
3. Karola (Caroline) Eleonora Matilda Enis z Atteru a Iveagh, *24. července 1863 Lažany +20. ledna 1944 Kunratice, v letech 1884-96 byla dámou ústavu šlechtičen "U sv. Andělů" v Praze, oo 10. 10. 1896 Praha, Ludwig Korb von Weidenheim, *14. listopadu 1853 Praha +20. října 1922 Kunratice.
Starší větev, kterou založil baron Josef František Enis (*22. března 1784 Pičín +6. prosince 1852 Dolní Počernice), císařsko-královský komoří a major v záloze se 12. ledna 1820 v Praze oženil s Reginou svobodnou paní von Notumtt, gen. von Nottheim (*9. ledna 1792 Praha +5. února 1853 Dolní Počernice). Roku 1825 získala baronka Regina dědictvím statek Dolní Počernice se zámkem, ve kterém je dnes dětský domov a rodina jej držela do roku 1856, kdy byl prodán uherským Dercsényiům. Z manželství se narodil syn Maria Václav a tři dcery. Baron Maria Václav Enis z Atteru a Iveagh sloužil v císařské armádě, roku 1878 byl majorem a velitelem vojenského lázeňského ústavu v Karlových Varech, od roku 1882 byl plukovníkem a velitelem v Brně, byl rytířem řádu Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací. V roce 1860 koupil panství Kámen s hradem a statek Eš. Za jeho vlády hrad prošel postupnou náročnou opravou a regotizací, v roce 1870 jej však prodal Rudolfu rytíři Dombrowskému.
Obrázek 25.8: Hrad Kámen.
zdroj: https://www.ck-rekrea.cz/katalogy-data/images/atrakce/463/hrad_kamen.jpg
25.2.6 Rodokmen 5.
Josef František svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *22. března 1784 Pičín +6. prosince 1852 Dolní Počernice, pán na Dolních Počernicích, oo 12. 1. 1820 Praha, Regina svobodná paní von Notumtt, gen. von Nottheim, *9. ledna 1792 Praha +5. února 1853 Dolní Počernice, dcera Leopolda svobodného pána von Notumtt, gen. von Nottheim,
1. Maria Václav svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *30. října 1820 Praha +31. října 1902 Praha, rytíř řádu Železné koruny III. třídy (s válečnou dekorací), oo 6. 2. 1850 Praha, Paulina hraběnka Schliková z Passounu, *30. září 1827 Praha +29. května 1887 Inzendorf, dcera hraběte Františka Jindřicha Schlika a Wilhelminy von Breuer,
1.1 František Josef svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *16. října 1852 Brno +26. února 1917 Wiener Neustadt, oo 15. 1. 1903 Novimarov u Warasdina, Zora von Bogdán, *4. června 1871 Canjovo u Warasdina +po r. 1940,
1.1.1 František Jiˇrí Mikuláš Václav Julius Pavel Alexander svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *24. dubna 1905 Novimarov u Warasdina, +?,
1.2 Karel Johann Wilhelm Maria svobodný pán Enis z Atteru a Iveagh, *31. prosince 1854 Praha +25. dubna 1933 Graz, rytíř řádu Železné koruny III. třídy, důstojník řádu Františka Josefa, oo 15. 4. 1890 Graz, Marie Schindler von Rottenhaag, *24. listopadu 1858 Strass bei Spielfeld +30. srpna 1924 Wegscheid,
1.3 Marie Irena Therese Enis z Atteru a Iveagh, *9. listopadu 1865 hrad Kámen +9. listopadu 1931 Lažany,
2. Marie Anna Enis z Atteru a Iveagh, *5. března 1822 +7. dubna 1904, dáma Tereziánského ústavu šlechtičen na Hradčanech,
3. Marie Leopoldina Enis z Atteru a Iveagh, *19. září 1825 Praha +1910 Praha, oo 3. 7. 1853 Praha, František svobodný pán Fleissner z Wostrowitz, *15. února 1784 +13. dubna 1864 Praha,
4. Marie Rosa Apolonie Enis z Atteru a Iveagh, *19. června 1831 +9. února 1848.
V současnosti je již jasné, že poslední žijící mužský člen rodiny, František Jiří Enis, který se narodil již roku 1905 v dnešním Chorvatsku a není známo, že by se kdy oženil, zemřel jako poslední potomek rodu po meči a tím se uzavřela historie rodu Magennisů, potomků králů z Dal Araidhe v českých zemích.
_____________________________________________________________
1. Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 639, heslo McGenis or Magenis (Viscount Iveagh).
2. J. O’Hart, Irish Pedigrees, or the origin and stem of the Irish Nation, Vol. I., Dublin 1892, s. 311, hesla Guinness or MacGuinness, Lords of Iveagh.
3. Rathfriland je jméno městečka, které bývalo hlavním sídlem vládnoucí větve klanu Magennis. Dodnes je na kopci vidět zřícenina hradu jehož většinu nechal první protestantský vlastník po roce 1641 strhnout. Zdejší území získal Donal Og Magennis, Lord of Iveagh, od krále Jindřicha VIII. při příležitosti svého pasování do rytířského stavu roku 1542, více viz:http://en.wikipedia.org/wiki/Magennis .
4. J O’Donovan, Annals of the Kingdom of Ireland by the Four Masters, Vol. VI., Dublin 1856., Miscellanea Genealogica et Heraldica Volume V., Third Series, London 1904, s. 257 - The Family of Magennis, Viscout Iveagh., Sir B. Burke, A Genealogical History of the Dormant, Abeyant, Forfeited and Extinct Peerages of the British Empire, London 1866, s. 348.
5. Farní kostel Drumballyroney je prostá obdelníková stavba s čtvercovou věží a je umístěný na kopci zv. O’Rooneys ve vesnici Aughnavallog asi dvě míle severovýchodně od Rathfrilandu. Toto území patřilo klanu O’Roney, jehož příslušníci drželi dědičný úřad pěvců klanu Magennis z blízkého Rathfrilandu. Drumballyroneyský hřbitov byl pohřebištěm Rathfrilandských Magennisů. Jejich korunovačním místem byl blízký kopec Knockiveagh. Na zdejším hřbitově je pohřben i Sir Arthur Magennis, Viscount of Iveagh, který zemřel v roce 1629.
6. Alžběta Polyxena MacEnis se poprvé provdala za Karla Rossau de Pallesano (P. R. Pokorný, Příspěvek k soupisu heraldických památek na Litoměřicku in: Litoměřicko, ročník XXIII, Litoměřice 1988, s. 243) s nímž měla syna Františka (+14. prosince 1706) a dceru Leopoldinu Markétu Rossau de Pallesano (+2. července 1720), která se provdala nejdříve za Václava Eusebia Nigroniho z Riesenbachu a poté za Václava Vojtěcha z Klebelsbergu jejichž potomci žijí dodnes. Druhý sňatek Alžběta Polyxena uzavřela s Vilémem Václavem Františkem svobodným pánem Michnou z Vacínova (Michna zu Weitzenau) a stala se tak pramatkou hraběcího rodu Michnů z Vacínova vymřelého koncem 19. století.
7. Kateřina Vitanovská z Vlčkovic koupila statek Čekanice spolu s Lažany, ležící jižně od Blatné roku 1668 a položila tím základ majetku rodu Enisů, kteří Lažany, dříve nazývané Lažany Enisovy drželi až do 20. století. J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen, Achter Band, Prachiner Kreis, Prag 1840, s. 98.
8. Z manželství se narodil jediný syn František svobodný pán Kyšperský z Vřesovic (*1694+1719), zemřel bezdětný a svobodný.
9. A. von Doerr, Der Adel der böhmischen Kronländer..., Prag 1900, s. 164 V. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 54, heslo: Enis, J. A. F. Hyrtl, Die fürstlichen, gräflichen und freiherflichen Familien des österreichischen Kaiserstaates, Wien 1851, s. 49, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, III., Leipzig 1860, s. 121, K. Pilat, Materialien zur diplomatischen Genealogie des Adels der Österreichischen Monarchie, Erster Band, Prag 1812, s. 7.
10. A. von Doerr, Der Adel der böhmischen Kronländer..., Prag 1900, s. 262, V. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 54, heslo: Enis, J. Ch. von Hellbach, Adels Lexikon, Erster Band, Ilmenau 1825, s. 332, Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1848 bis 1941, J. A. F. Hyrtl, Die fürstlichen, gräflichen und freiherrlichen Familien des österreichischen Kaiserstaates, Wien 1851, s. 49, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, III., Leipzig 1860, s. 121, K. Pilat, Materialien zur diplomatischen Genealogie des Adels der Österreichischen Monarchie, Erster Band, Prag 1812, s. 7, A. Schimon, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Böhm. Leipe 1859, s. 35.
11. Česká šlechtická garda (Noblegarde) byla skupina 38 českých šlechticů, kteří doprovázeli a chránili císaře během jeho tažení na Paříž, po porážce Napoleona I. u Lipska. Na památku tohoto tažení byl zřízen a jednorázově udělen Český šlechtický kříž všem 38 gardistům. Jedná se o první oficiální vyznamenání, které bylo uděleno pouze Čechům. Vzhledem k tomu, že bylo vyrobeno pouze 38 kusů, z nichž se jich dochovalo pouze několik, jedná se o jedno z nejvzácnějších českých vyznamenání, in: Václav Měřička, Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, Wien 1974.