Banfield - Rodinný erb

svobodný pán Banfield

- rodina irského původu,

- rakouský stav svobodných pánů na základě nejvyššího osobního listu císaře Karla I. daného v Reichenau dne 17. srpna 1917 pro Gottfrieda Aloise Banfielda, c. a k.řadového námořního poručíka a velitele námořního letectva a držitele rytířského kříže Vojenského řádu Marie Terezie (14. srpna 1917, 180. promoce dne 17. srpna 1917), diplom nebyl vydán.

Biografie

- Gottfried Alois svobodný pán Banfield se narodil 6. února 1890 v Castelnuovo, dnes Herceg-novi v Dalmácii jako nejmladší dítě Richardu Mitisovi Banfieldovi, námořnímu kapitánovi a jeho manželce Natálii svobodné paní Mumb von Mühlheim

- nejprve vystudoval kadetní školu v St. Pöltenu a poté se stal posluchčem námořní akademie ve Fiume, dnes Rijeka, Chorvatsko. 1. července 1909 po složení zkoušek byl vyřazen jako námořní kadet, 1. července 1911 byl povýšen na námořního praporčíka,

- 1. května 1912 byl povýšen do hodnosti fragatního poručíka, ještě v létě téhož roku úspěšně absolvovat pilotní výcvik v letecké škole ve Vídeňském Novém Městě, sloužil na námořní základně v Pule, kde na ostrově Svatá Kateřina byl přeškolen na pilota hydroplánů.

- počátek světové války zastihl fregatního poručíka Banfielda jako pilota hydroplánu Lohner E.21 na bitevní lodi SMS Zrinyi, roku 1915 byl jmenován velitelem námořní letecké základny poblíž Terstu, která byla vybudována po vstupu Italů do války. Za dobu se aktivní služby provedl celkem 400 bojových vzletů, dosáhl 9 uznaných sestřelů letadel a balonů a dalších 11-15 sestřelů nepotvrzených.

- po skončení války a rozpadu monarchie byl baron Banfield zpočátku zaměstnán u firmy Austro-Daimler ve Vídeňském Novém Městě, poté se přestěhoval do Prahy, kde se živil jako technik ve smíchovské továrně firmy Škoda.

- v roce 1920 odejel Gottfried Banfield jako obchodní zástupce do Anglie, kde se v Londýně oženil s hraběnkou Marií Tripcovich, v roce 1925 se vrátil zpět do Terstu, získal italské občanství a začal se podílet na řízení tchánova rejdařství, firmu se mu podařilo zmodernizovat a rozšířit.

- v letech 1970-79 zastával baron Banfield funkci honorárního konzula Francouzské republiky se sídlem v Terstu. Zemřel 23. září 1986 ve věku 97 let a byl pochován do rodinné hrobky v Terstu, byl posledním žijícím rytířem Vojenského řádu Marie Terezie a jeho smrtí definitivně tento významný řád zanikl.

Vyznamenání

-1914 Bronzová vojensjká záslužná medaile na válečné stuze a s meči,

- 1915 Vojenský záslužný kříž III. třídy s meči,

- 1915 řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a meči,

- 1916 Stříbrnou vojenskou záslužnou medaili na válečné stuze s meči,

- 1916 rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací a meči,

- 1916 Velkou vojenskou záslužnou medaili na válečné stuze s meči,

- 1917 Stříbrnou vojenskou záslužnou medaili na válečné stuze s meči,

- 1917 rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (udělen při 180. promoci dne 18. srpna 1917 jako jedinému letci),

- 1917 Stříbrnou medaili za statečnost I. třídy pro důstojníky,

- 1918 Zlatou medaili za statečnost pro důstojníky

- kromě rakouských vyznamenání byl nositelem Karlova vojenského kříže a pruského Železného kříže I. a II. třídy, kromě vojenských vyznamenání dostal i ocenění za zásluhy v civilním životě v Itálii, Francii a byl magistrálním rytířem Suverénního řádu Maltézských rytířů.

Erb (původní)

- štít zlatý s červeným kosmým břevnem a na něm tři stříbrné pětihroté hvězdy. Nad břevnem je modré dveřní klepadlo.

- klenotem, na turnajské korunované přilbě s modro-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly, je zlatě korunovaný zlatý lví krk s červeným jazykem a na hrdle má zavěšeno modré klepadlo na modré šňůře.

- heslo: ETERNAL FIDELITY (neustále věrný).