Böttner von Karstboden

Böttner šlechtic z Karstbodenu

- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 7. ledna 1917, diplom spolu s predikátem a čestným titulem “Edler von Karstboden” vydán ve Vídni dne 29. 3. 1917, pro Karla Böttnera, c. a k. plukovníka a velitele pluku zeměbrany č. 23.

Biografie

- Karl Böttner se narodil 12. července 1864 v Makarské, Dalmácie (dnes Chorvatsko) v rodině c. k. celního úředníka v Makarské Jakuba Böttnera a jeho manželky Terezie de Denaro. V září 1874 zahájil studium na státním gymnáziu v Dubrovníku a dokončil jej maturitní zkouškou v červenci 1879.

- V říjnu 1881 vstoupil jako jednoroční dobrovolník do svazku 81. pěšího zemebraneckého praporu v Dubrovníku, v období listopad 1881 - říjen 1883 byl studentem Kadetní školy zeměbrany ve Vídni, 1. listopadu 1883 se stal kadetem-důstojnickým čekatelem u 46. českého zeměbraneckého praporu v Táboře,

- 1. listopadu 1886 byl povýšen na poručíka a převelen k 33. pěšímu zemebraneckému praporu do Prahy, od ledna 1888 sloužil u píseckého 47. pěšího zeměbraneckého praporu do dubna 1892, kdy byl převelen do Plzně, kdy byl od dubna 1892 do listopadu 1895 u 35. pěšího zeměbraneckého praporu, 1. listopadu 1890 byl povýšen na nadporučíka,

- v období listopad 1895 až říjen 1899 byl velitele roty pěšího zeměbraneckého pluku č. 23 v Zadaru, 1. května 1898 byl povýšen do hodnosti hejtmana, roku 1899 se vrátil opět do Prahy a byl pověřen funkcí velitele roty 8. pěšího zeměbraneckého pluku (říjen 1899-listopad 1903),

- od listopadu 1903 do června 1904 absolvoval střelecký kurz v Brucku nad Litavou, od října 1905 do října 1908 sloužil jako velitel roty u 25. pěšího zeměbraneckého pluku v Kroměříži, v říjnu 1908 byl jmenován velitelem zeměbranecké školy jednoročních dobrovolníků, ve funkci vydržel do října 1910,

- 1. května 1910 byl povýšen na majora a v říjnu téhož roku byl přeložen opět k 25. pěšímu zeměbraneckému pluku v Kroměříži, kde se stal velitelem praporu, v období říjen 1911 až listopad 1913 sloužil jako velitel praporu 23. pěšího zeměbraneckého pluku v Šibeniku,

- 1. listopad 1913 byl povýšen na podplukovníka a zároveň byl jmenován velitelem Doplňovacího okresního zeměbraneckého velitelství v Šibeniku, začátkem I. světové války byl pověřen velením praporu zeměbraneckého pluku č. 23 s nímž prošel bankánským válčištěm, v únoru 1915 postoupil na velitelský post celého pluku, kde vydržel do listopadu 1917,

- 1. září 1915 se stal plukovníkem, od listopadu 1917 do října 1918 byl zástupcem velitele pevnosti Kotor, v následujícím období byl postaven mimo služby (říjen 1918-červen 1919)

- po konci války a rozpadu monarchie se přihlásil do nově vznikající československé armády, kde byl od 30. června 1919 jmenován plukovníkem, 27. ledna 1921 byl povýšen na generála V. hodnostní třídy, v roce 1920 velel 8. pěší brigádě ve Vysoké Mýtě a od prosince 1920 do ledna 1923 velel 4. divizi v Hradci králové,

- 1. února 1923 byl penzionován, usadil se v Praze, kde 23. července 1933 zemřel.

Vyznamenání

- 1899 bronzová Jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,

- 1906 Vojenský služební odznak III. třídy,

- 1908 Vojenský záslužný kříž,

- 1908 Vojenský jubilejní kříž,

- 1913 rytířský kříž Řádu Františka Josefa,

- v době I. světové války získal další vyznamenání: Řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací a meči,

Erb (1917)

- štít zlato-modře dělený. V horním poli dva zkřížené železné meče. V dolním poli v patě štítu přirozená voda, z vody vyrůstají tři skalnaté hory přirozené barvy a nad nimi stříbrná lilie mezi dvěma zlatými hvězdami,

- klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými přikrývadly, je zlatý lví krk s červeným jazykem mezi rozloženými zlato-modře dělenými orlími křídly.