3.1 Nobilitace a rodový erb
Rakouský stav svobodných pánů na základě nejvyššího osobního listu císaře Karla I. daného v Reichenau dne 17. srpna 1917 pro Gottfrieda Banfielda c. a k. řadového námořního poručíka a velitele námořního letectva a držitele rytířského kříže Vojenského řádu Marie Terezie (14. srpna 1917, 180. promoce dne 17. srpna 1917), diplom nebyl vydán.
Rakouský šlechtický stav spolu s povolením spojit své jméno se jménem po meči vymřelého rodu svobodných pánů Mumbů von Mühlheim na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. dne 29. srpna 1918 pro bratry Ferdinanda a Karla Banfieldy. Diplom nebyl vydán (1).
Protože Richard Mitis Banfield nikdy o uznání zahraničního šlechtictví nepožádal, byli v Rakousku nobilitováni až jeho synové. A protože ani bratři Banfieldové nepodnikli žádné kroky, které by následně vedly ke zhotovení erbovních listin, nebyl nikomu z rodiny v Rakousku-Uhersku udělen erb.
Samozřejmě, že sourozenci užívali úředně neschválený původní rodový erb. Štít s břevnem a hvězdami lze dodnes spatřit v Irském Clonmelu, kde se v místním kostele nacházejí náhrobky předků bratří Banfieldů. V roce 1917 při povýšení do stavu svobodných pánů Gottfried Banfield o majestát nepožádal, stejně jako jeho starší bratři v roce 1918 a proto jim nebyl nový rodový erb v Rakousko-Uhersku udělen, starý irský erb je stanoven takto, popis: Štít zlatý s červeným kosmým břevnem a na něm tři stříbrné pětihroté hvězdy. Nad břevnem je železné dveřní klepadlo. Klenotem, na turnajské zlatě korunované přilbě s modro-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly, je korunovaný zlatý lví krk s červeným jazykem a na hrdle je zavěšeno železné klepadlo na modré šňůře. Heslo na zlaté stuze červeně: ETERNAL FIDELITY (stále věrný).
Pro zajímavost uvádím popis erbu Bampfylde, držící titul Lorda Poltimore, popis: Štít zlatý s červeným kosmým břevnem a na něm tři stříbrné pětihroté hvězdy (mullets). Klenotem, na turnajské přilbě s červenozlatou točenicí a červeno-zlatými přikrývadly, je černá zlatě korunovaná utržená lví hlava s červeným jazykem. Štítonoši jsou dva černí, zpět hledící, zlatě korunovaní lvi mající na krku obojek tvořený dvěma zlatými kroužky, na kterých jsou zavěšeny štítky s rodovým erbem (2).
Obrázek 3.1: Erb barona Gottfrieda Banfielda.
3.2 Historie
Mezi rakouské c. a k. důstojníky, kteří byli v době I. světové války dekorováni rytířským křížem řádu Marie Terezie, patří i Gottfried svobodný pán Banfield. Banfieldové jsou v našem prostředí méně známá rodina původem z irského hrabství Cork na jihu ostrova. Jméno samo napovídá na normandské předky (3), rodina sama byla evangelického vyznání resp. byla součástí náboženského hnutí zvaného Kvakeři (4), i když v posledních generacích někteří jedinci přestoupili ke katolictví.
Prvním bezpečně doloženým předkem našeho hrdiny byl jistý William Banfield, který koncem 17. století vlastnil drobný statek v městečku Clonmel v hrabství Cork a patřil mezi místní drobnou pozemkovou šlechtu. Oženil se s Ruth Baynton, se kterou měl bohatou rodinu. Pro naše potřeby je nejdůležitější Peter Banfiled, který se narodil jako šesté dítě svým rodičům 5. srpna 1737 v Clonmelu a zemřel 7. července 1794 ve Fort William nedaleko Clonmelu.
V tehdejších soupisech pozemkových vlastníků je uváděn jako místní statkář (194 acrů, anglo-americká plošná jednotka o velikosti přibližně 0,4 ha) a podnikatel (vlastnil mlýny a koželužny, podílel se na místním bankovnictví). Oženil se s Annou Fearis (*? +30. července 1810 Clonmel), dcerou jiného clonmelského vlastníka půdy Johna Fearise a měli spolu celkem pět synů a dvanáct děvčat. Dědicem majetku se stal nejstarší ze synů John Francis Banfield. Narodil se v městečku Castle-Lyons 5. října 1768 (+12. prosince 1830 Castle-Lyons) a stal se pánem na statku Bachelors Hall. Za manželku pojal Elizabeth Collins, společně splodili tři děti, z nichž nejstarší syn byl Thomas Collins.
3.2.1 Rodokmen 1.
William Banfield, *? +?, oo Ruth Baynton, dcera Benjamina Baytona z Bristolu,
1. Mary Banfield, *18. ledna 1722 Clonmel +?,
2. Susanna Banfield, *7. listopadu 1723 Clonmel +?, oo 23. 4. 1752 William Taylor,
3. Ruth Banfield, *15. kvˇetna 1726 Clonmel +?,
4. William Banfield, *18. dubna 1728 Clonmel +?,
5. Flora Banfield, *5. září 1729 Clonmel +?,
6. Peter Banfield, *5. srpna 1737 Clonmel +7. července 1794 Fort William u Clonmelu, oo Anna Fearis, *? +30. července 1810 Clonmel, dcera Johna Fearise,
6.1 Hannah Banfield, *18. března 1751 Clonmel +?, oo Clonmel, Thomas Grubb,
6.2 Ruth Banfield, *18. dubna 1752 Clonmel +?,
6.3 Elizabeth Banfield, *18. ledna 1754 Clonmel +17. prosince 1810 Clonmel,
6.4 Mary Banfield, *18. září 1755 Clonmel +?,
6.5 Anne Banfield, *3. února 1757 Clonmel +?,
6.6 John James Banfield, *28. března 1765 Clonmel +?,
6.7 John Francis Banfield, *5. října 1768 Castle-Lyons +12. prosince 1830 Castle-Lyon, pán na Bachelors Hall, oo Elizabeth Collins,
6.7.1 Thomas Collins Banfield, *3. dubna 1802 Castle-Lyons - pokračování,
6.8 Ruth Banfield,*12. května 1770 Clonmel +?,
6.9 William Banfield,*29. září 1771 Clonmel +19. března 1786 Clonmel,
6.10 Mary Banfield,*14. července 1772 Clonmel +?,
6.11 Susanna Banfield,*1. ledna 1775 Clonmel +?, oo 10. 7. 1800 Clonmel, Abraham Grubb, syn Abrahama a Margaret Grubbových,
6.12 Robert Banfield, *23. listopadu 1774 Clonmel +4. dubna 1832 Clonmel, oo Rebecca N. *1778 Clonmel +20. prosince 1853 Clonmel,
6.13 Lydia Banfield, *25. srpna 1776 Clonmel +?,
6.14 Peter Banfield, *25. května 1779 Clonmel +?,
6.15 Dorcas Banfield, *26. září 1780 Clonmel +?,
6.16 Doren Banfield, *1781 Clonmel +19. ledna 1848 Clonmel,
6.17 Hannah Banfield, 17. ledna 1782 Clonmel +?,
Thomas Collins Banfield se narodil stejně jako otec v městečku Castle-Lyons, 3. dubna 1802. Nepřevzal však rodinný statek, ale nastoupil vojenskou dráhu jako účetní v rámci britských ozbrojených sil. O jeho dětství a dospívání není nic zásadního známo, od roku 1828 jej můžeme zastihnout na bavorském dvoře v Mnichově, kde působil jako osobní knihovník korunního prince Maximiliána II. Josefa Bavorského a též jako učitel anglického jazyka. Během roku 1828 se objevil v Braunschweigu, kde pracoval jako profesor angličtiny a anglické literatury na Collegiu Carolinu, 12. října 1828 byl propuštěn pro neposlušnost (5). V létě 1829 se stal lektorem anglického jazyka na univerzitě Georga-Augusta v Göttingenu a své místo zastával až do letního semestru roku 1831 (6). V polovině roku 1831 se Thomas Collins Banfield přestěhoval do Vídně, kde se zpočátku živil soukromými hodinami angličtiny a přednáškami o anglické literatuře, roku 1832 vydal dvě publikace o anglické gramatice. V následujících letech byl externím pedagogem na univerzitě ve Vídni.
Roku 1840 se Banfield s rodinou přestěhoval do Augsburgu a koncem roku 1843 se usadil ve Wiesbadenu. Roku 1846 byl na přímluvu britského ministerského předsedy Sira Roberta Peela přijat jako sekretář (Privy Council) korunní rady. Thomas Collins Banfield byl filolog a ekonom. Jako ekonom, navzdory svým značným ambicím nesestavil žádný originální a ucelený systém a brzy upadl v zapomnění, byl důsledným zastáncem tržního hospodářství. Zabýval se zde otázkami modernizace hornictví (7). Jeho posledním úkolem bylo roku 1855 dohlížet na materiální a finanční zásobování britského pozemního transportního sboru během Krymské války, po dobu kampaně byl jmenován plukovníkem. Při návratu z bojiště, vysílen na duchu i těle, krátce po záchvatu mrtvice v Bukurešti 22. listopadu 1855 zemřel a byl pohřben na bukurešt’ském evangelickém hřbitově.
2. května 1835 se Thomas Collins Banfield ve Vídni (sv. Štěpán) oženil s Josephou Frech, dcerou císařsko-královského lesmistra, Josepha Franze Frecha, bývalého bádenského důstojníka, který v době Vídeňského kongresu vedl delegaci hrabství Breisgau (8).
3.2.2 Rodokmen 2.
Thomas Collins Banfield, *3. dubna 1802 Castle-Lyons +22. listopadu 1855 Bukurešt’, oo 2. 5. 1835 Wien (sv. Štepán), Josepha Frech, *24. března 1808 Wien +15. ledna 1882 München, dcera Josepha Frecha, c.k. majora a Teresie von Öhlmayr,
1. Richard Mitis Banfield – pokračování,
2. Elisabeth Josepha Amalia Theodora Banfield, *5. srpna 1837 Achern, Baden +23. února 1878, oo 9. 11. 1870 Clonmel, John Jameson ml. (9),
3. Helene Banfield, *12. října 1838 München +24. listopadu 1838 München,
4. Rosa Banfield, *25. dubna 1840 München +Wien, oo 25. 7. 1878 München, Dr. Franz Vok, c. a k. notář v Lubljani,
4.1 Ellinor Vok, *3. srpna 1883 Wippach +21. června 1963, oo 12. 2. 1917, Sebastian hrabě Giovanelli von Gerstburg, *7. prosince 1871 Merano +Wien,
4.2 Melitta Sophia Johanna Vok, *3. dubna 1884 Lubljana +19. května 1913 Altaussee, oo 7. 1. 1906 Lubljana, August Paul svobodný pán von Binzer, *5. dubna 1865 Linz +21. prosince 1927 München,
5. Flora Banfield, *26. ˇcervence 1841 Stadt-Bergen +3. března 1917 Hawries am Ammersee,
6. John Banfield, *3. dubna 1843 Wiesbaden +6. prosince 1845 Wiesbaden,
7. Frederic Banfield, *27. září 1844 Wiesbaden +16. května 1845 Wiesbaden,
8. Karl Banfield, *28. března 1847 Wiesbaden +17. června 1848 Wiesbaden,
9. Thomas Banfield, *14. září 1849 Ems +20. listopadu 1898 München, oo 29. 5. 1884 Starnberg, Luise Buchner, *2. března 1855 Ebermannstadt +20. května 1922 Breitbrunn am Chiemsee, dcera Ludwiga Buchnera a Therese Zimmerové – potomci bavorská větev,
10. Robert Banfield, *20. ledna 1854 Bonn +únor 1939 Sidcap, Kent, oo 22. 8. 1888, Lucy Rogers, *21. srpna 1851 +1828,
10.1 Dorothy Banfield, *1. ˇcervence 1890 London +Isle of Wright,
10.2 Marjory Muriel Banfield, *17. prosince 1891 Wiesbaden +14. února 1968 London, učitelka.
3.2.3 RICHARD MITIS BANFIELD.
Po smrti Thomase Collinse Banfielda nastaly pro pozůstalou rodinu ekonomicky svízelné časy. Britská vláda vdově nepřiznala penzi, nebot’ zesnulý nebyl vojákem z povolání. V nouzi nejvyšší rodinu hmotně zajistil bavorský král Maximilián II., bývalý Banfieldův žák a svěřenec.
Nejstarší syn Richard Mitis se narodil 31. března 1836 ve Vídni. Mladík vystudoval reálku ve Wiesbadenu a gymnazium v Křemži. V říjnu 1852 nastoupil jako student do námořní akademie v Benátkách a přestože se nevzdal svého britského občanství, byl přijat roku 1856 jako kadet námořní pěchoty k císařskému válečnému námořnictvu. Nejprve sloužil na fregatě Curtatone, se kterou 1859 prodělal dělostřelecký souboj s francouzskou lodí Impétueuse. Roku 1861 byl fenrichem řadové lodi (nadporučíkem). Ve válce s Itálií roku 1866 byl důstojníkem (linien-Schiff-Lieutenant II. cl., hejtman II. třídy) na vlajkové lodi Erzherzog Ferdinand Max a za prokázanou statečnost v boji byl odměněn nejvyšším uznáním.
17. června 1866 se stal poručíkem řadové lodi I. třídy, roku 1871 byl zařazen mezi štábní důstojníky v Pule. 1. listopadu 1880 byl povýšen na korvetního kapitána, roku 1882 se stal velitelem dělového člunu Albatros, v roce 1884 byl Richard Banfield povolán na ministerstvo války do námořní sekce a 1. května 1884 byl povýšen na fregatního kapitána a byl pověřen vedením Takel-Direction v námořním Arsenalu v Pule, následujícího roku se stal vedoucím výstrojního skladu pulského Arsenalu.
V roce 1886 byl převelen do Castelnuovo, kde se stal místním velitelem. 2. května 1888 byl Richard Banfield povýšen na kapitána řadové lodi. Roku 1890 byla oceněna služba kapitána Banfielda vojenskou záslužnou medailí na stuze vojenského záslužného kříže, v následujícím roce odešel do výslužby a při této příležitosti byl odměněn Vojenským záslužným křížem. Usadil se s rodinou v Pule, kde roku 1892 postavil rodinnou vilu v zátoce Veruda.
9. září 1876 se v St. Portolo u Terstu oženil s Natalií Mumb von Mühlhaim, se kterou měl celkem pět dětí. Kapitán Banfield zemřel v Pule 21. dubna 1906 a byl pohřben na místním námořnickém hřbitově (10).
Obrázek 3.2: Náhrobek Richarda Mitise Banfielda v Pule.
zdroj:http://www.kuk-kriegsmarine.at/polafriedhof.htm
3.2.4 Rodokmen 3.
Richard Mitis Banfield, *31. března 1836 Wien +21. dubna 1906 Pula, kapitán, oo 9. 9. 1876 St. Portolo bei Triest, Nathalie Adelheid Louise Theresia svobodná paní Mumb von Mühlhaim (11), *25. listopadu 1853 Wien +23. června 1943 Wien, dcera Ferdinanda Mumba von Mühlhaim a Marie Theresie Stöhr,
1. Richard Banfield, *1877 +1877,
2. Elisabeth Banfield, *26. října 1878 Pula +5. září 1969 Wien, oo 5. 6. 1902 Pula, Ferdinand Reder rytíř von Schellmann, *29. května 1868 Wien +3. září 1924 Budapest, c. a k. plukovník a velitel pevnostního dělostřelectva,
2.1 Ida Reder von Schellmann, *26. dubna 1903 Wien, majitelka velkoobchodu se dřevem ve Vídni,
3. Ferdinand Heinrich Richard Banfield-Mumb von Mühlhaim (12), *1. prosince 1881 Pula +duben 1945 Weidling, Klosterneuburg, oo 25. 7. 1916 Klagenfurt, o/o 8. 8. 1922 Klagenfurt, Amalia Justina Bartel, *30. června 1891 Klagenfurt +10. ledna 1979 Klagenfurt, dcera Eduarda Bartela a Amalie Holzmüllner,
3.1 Richard Ferdinand Banfield-Mumb von Mühlhaim, *10. října 1917 Klagenfurt +září 2010, oo 13. 4. 1946 Klagenfurt, Maria Elisabeth Schwerdtner von Schwerdburg, *12. března 1924 Klagenfurt +2009, dcera Julia Františka rytíře Schwerdtnera von Schwerdtburg a Herty Adely von Banniza,
3.1.1 Maria Isabella Banfield-Mumb von Mühlhaim, *26. srpna 1947 Klagenfurt, oo 15. 7. 1972, Magdalensberg, Korutany, Christian hrabě Ségur-Cabanac, *15. listopadu 1948 Wien, důstojník rakouské spolkové armády,
3.1.2 Elisabeth Inez Banfield-Mumb von Mühlhaim, *6. listopadu 1949 Klagenfurt, oo 12. 11. 1970 Klagenfurt, Markus rytíř von Lutterotti zu Gazzolis u. Langenthal, *8. října 1941 Wien, JUDr. a legační rada na spolkovém ministerstvu zahraničních věcí,
3.1.3 Thomas Heinrich Gottfried Banfield-Mumb von Mühlhaim, *22. dubna 1953 Klagenfurt, oo ?,
3.1.3.1 Karoline Elizabeth Banfield-Mumb von Mühlhaim,
3.1.3.2 Patricia Herta Banfield-Mumb von Mühlhaim,
3.1.4 Ferdinand Richard Konrad Banfield-Mumb von Mühlhaim, *22. července 1959 Klagenfurt, oo ?,
3.1.4.1 Alexander Christoph Banfield-Mumb von Mühlmaim,
3.1.4.2 Katharina Margarethe Banfield-Mumb von Mühlhaim,
3.1.4.3 Susanne Maria Banfield-Mumb von Mühlhaim,
4. Arthur Banfield-Mumb von Mühlhaim, *8. července 1884 +4. července 1950,
5. Karl Richard Thomas Banfield-Mumb von Mühlhaim (13), *16. září 1887 Pula +23. prosince 1971 Wien,
6. Gottfried Alois svobodný pán von Banfield, *6. února 1890 Castelnuovo (Hercegnovi) +23. září 1986 Trieste, oo 6. 1. 1920 London, Maria Tripcovich, dei Conti Tripcovich, *29. dubna 1897 Trieste +12. září 1976 Trieste,
6.1 Raffaello-Douglas Maria Diodato svobodný pán von Banfield, *2 června 1922 Newcastle-on-Tyne +2. ledna 2008 Rive dArcano u Terstu, oo 27. 12. 1986 Maria delle Grazie dei Conti Brandolini d’Adda (Baron Raffaello byl podnikatel a významný britsko-italský hudební skladatel, zastával funkci francouzského honorárního konzula),
6.2 Maria Louisa von Banfield, *26. března 1927 Trieste, oo 16. 5. 1953 Trieste, Dr. Ing. Guido Mosters, *9. října 1925 Somma Lombardo,
6.2.1 Giorgio Mosters, *17. února 1950 Somma Lombardo,
6.2.2 Marco Mosters, *22. února 1951 Somma Lombardo,
6.2.3 Sebastiano Mosters, *20. dubna 1960 Somma Lombardo,
7. Maria Theresia Banfield, *1893 +1893.
3.2.5 GOTTFRIED ALOIS svobodný pán von BANFIELD.
Jednoznačně nejvýznamnějším členem rodu byl Gottfried Alois svobodný pán von Banfield. Narodil se, jako nejmladší syn Richarda Mitise Banfielda a jeho manželky Nathalie svobodné paní Mumb von Mühlhaim, 6. února 1890 v Castelnuovo, dnes Herceg-novi v Dalmácii nedaleko Boky Kotorské. Jeho otec Richard se narodil ve Vídni roku 1836 v rodině, která se vystěhovala z Irska a stal se císařským a královským námořním důstojníkem, účastnil se bitvy u Lissy jako jeden z důstojníků vlajkové lodi Erzherzog Ferdinand Max.
Syn Gottfried strávil dětství spolu se svými sourozenci v zátoce Veruda nedaleko válečného námořního přístavu Pula, kde jeho otec vlastnil malý stateček, kde provozoval bažantí farmu. Svou životní dráhu si zvolil po absolvování vojenské nižší sekundární školy v Sankt Pölten stejnou jako otec, nastoupil do námořní akademie ve Fiume (dnes Rijeka, Chorvatsko). 17. června 1909 složil úspěšně důstojnické zkoušky a byl vyřazen jako námořní kadet, 1. května 1912 byl povýšen na fregatního poručíka, zároveň byl jmenován velitelem doprovodné zásobovací lodi Hippos. Ještě téhož roku prošel výcvikem na námořního pilota (červen-srpen Wiener Neustadt). Byl zařazen jako letec a brzy se projevil jako jeden z nejschopnějších rakouských námořních pilotů.
Díky svým schopnostem pilota byl na podzim téhož roku vybrán ještě s několika kolegy z rakouskouherského námořnictva do pilotní školy, která byla provozována ve spolupráci s firmou Donnet-Leveque ve Francii. Po úspěšném absolvování tohoto kurzu se vrátil zpět do Puly a na námořní základně resp. na ostrově Svatá Kateřina byl přeškolen na pilota hydroplánů. V roce 1913 při nouzovém přistání si zlomil pravou nohu tak těžce, že opětovně do služby nastoupil až počátkem I. světové války.
V prvních dnech světové války byl přidělen na námořní leteckou stanici Kumbor, kde létal s dvoumístným hydroplánem Lohner E.21, přiřazeným k bitevní lodi Zrínyi. V následujícím období plnil úkoly jako testovací pilot a instruktor na letišti námořní základny Pula na ostrově Svatá Kateřina.
Od roku 1915 se nacházela v loděnici Lloyd v Terstu námořní letecká základna a Banfield byl v únoru 1916 jmenován jejím velitelem. Během 400 vojenských akcí dosáhl celkem 9 uznaných vítězství a byl prvním rakouským letcem, který v nočním leteckém souboji zvítězil, kromě zmíněných uznaných vítězných soubojů absolvoval další úspěšná nepotvrzená střetnutí, kterých bylo údajně 11-15.
1. května 1916 byl povýšen do hodnosti poručíka řadové námořní lodi, za své zásluhy byl 17. srpna 1917 ve Vídni Gottfried Alois Banfield na základě nejvyššího osobního listu císaře Karla I. povýšen do stavu rakouských svobodných pánů a na 180. promoci Vojenského řádu Marie Terezie 18. srpna 1917 dekorován rytířským křížem.
Válečná činnost přinesla Gottfriedovi Banfieldovi všechna rakouská vyznamenání za statečnost, která mohl důstojník získat: Bronzovou vojenskou záslužnou medaili na válečné stuze a s meči (1914), Vojenský záslužný kříž III. třídy s meči (1915), řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a meči (1915), Stříbrnou vojenskou záslužnou medaili na válečné stuze s meči (1916), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací a meči (1916), Velkou vojenskou záslužnou medaili na válečné stuze s meči (1916), Stříbrnou vojenskou záslužnou medaili na válečné stuze s meči (1917), rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (1917), Stříbrnou medaili za statečnost I. třídy pro důstojníky (1917) a Zlatou medaili za statečnost pro důstojníky (1918). Kromě těchto rakouských vyznamenání byl nositelem Karlova vojenského kříže a pruského Železného kříže I. a II. třídy, dále kromě vojenských vyznamenání dostal i ocenění za zásluhy v civilním životě v Itálii, Francii a byl magistrálním rytířem Suverénního řádu Maltézských rytířů.
Říká se, že Baron Banfield miloval moře, zátoku Veruda a Pulu, místo svého dětství a dům, kde vyrostl. Své jachtě dal jméno Veruda a patřil mezi první lidi, kteří jezdili po ulicích Puly automobilem. Po válce, kdy připadl Terst Itálii byl Gottfried Banfield krátce vězněn, až byl nakonec nucen Pulu opustit a nechal se zaměstnat u společnosti Austro-Daimler ve Vídeňském Novém městě a později v Praze na Smíchově u firmy Škoda pracoval jako technik. Poté odejel jako obchodní zástupce do Anglie, kde se 6. ledna 1920 oženil s Marií hraběnkou Tripcovich, dcerou bohatého rejdaře z Terstu, hraběte Diodata Tripcoviche a získal anglické občanství.
V roce 1925 se vrátil domů a ujal se řízení tchánovi firmy, kterou se mu podařilo zmodernizovat. V letech 1956-57 organizoval odstranění lodních vraků po válce o Suezský kanál. V letech 1970-79 byl baron Banfield honorárním konzulem Francouzské republiky se sídlem v Terstu a od roku 1977 též držitelem Řádu Čestné legie. Zemřel 23. září 1986 v 97 letech a byl pochován do rodinné hrobky v Terstu. Odchodem Gottfrieda Banfielda na věčnost jako posledního žijícího rytíře Vojenského řádu Marie Terezie se definitivně uzavřela bezmála 230-letá historie tohoto nejvyššího vojenského řádu Rakouska-Uherska.
Obrázek 3.3: C. a k. poručík řadové lodi Gottfried Banfield.
zdroj:https://forum.valka.cz/topic/view/61735/Banfield-Gottfried-von
_____________________________________________________________
1. P. (Hg) Frank-Döfering, Adelslexikon des Österreichischen Kaisertums 1804-1918, s. 233 [Rz. 335 und 336], Gothaisches genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser, Jahrgang 1939, 1957, Genealogisches Handbuch der Freiherrlichen Häuser B Band II, 1957. GHdA Adelslexikon, Band I, 1972, s. 205, M. Lutterotti, Gottfried Freiherr von Banfield - 90 Jahre, in: Adler-Zeitschrift für Genealogie und Heraldik, 12. (XXVI.) Band 1980-1982.
2. Viz více o rodinách Bamfield, Bampfylde, in: J. B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales. . . , London 1884, s. 44-45.
3. Dávní předkové irských Banfieldů jsou původně v hrabství Somerset usazení Bamfieldové, které na přelomu třináctého a čtrnáctého století nacházíme v hrabství Devon, odkud se odstěhovali mimo jiné oblasti též do Irska. Rovněž podobnost erbů obou rodin naznačuje společný původ.
4. Oficiální název je Náboženská společnost přátel (Religious Society of Friends–Quakers) náboženské hnutí vycházející z křest’anství založené Georgem Foxem v polovině 17. století v Anglii.
5. Catalogus Professorum der Technischen Universität Carolo-Wilhelmina zu Braunschweig, Teil 1, Lehrkräfte am Collegium Carolinum 1745-1877, Braunschweig 1986, s. 3.
6. Vorlesungsverzeichnisse der Universität Göttingen SS 1829-SS 1831. https://www.sub.uni-goettingen.de/sammlungen-historische-bestaende/alte-drucke-1501-1900/historische-vorlesungsverzeichnisse/
7. De montium apud antiquissimas gentes cultu. Dissertatio auctore Thoma C. Banfield,Wien, Gerold, 1834, 25 stran. Kromě zmíněné dizertační práce vydal několik dalších publikací např.: Industry of the Rhine, Agriculture, dva díly, London 1846, The Austrian Empire: Her Population and Resources, London 1842 a další. T. H. Elkins, An English Traveller in the Siegerland, The Geographical Journal, Vol. 122, No. 3, September 1956, s. 306-316.
8. Breisgau patří do skupiny habsburských panství, které získal již říšský král Rudolf Habsburský. Breisgau se honosilo od karolinské doby statutem hrabství. Ve 14. a 15. století byla habsburská část nazývána “Landvogtei”, zemské fotství, roku 1478 bylo povýšeno na “Landgrafschaft im Breisgau”, od roku 1805 připadlo Breisgau velkovévodství Bádenskému.
9. Sestra Johna Jamesona, Annie se provdala roku 1864 v Bologni za Giuseppe Marconiho a stala se matkou slavného italského elektrotechnika a nositele Nobelovy ceny markýze Guiglielma Marconiho.
10. http://www.regionalexpress.hr/site/more/vila-pilota-barona-banfielda-na-verudi
11. Baronka Nathalie pocházela z vojenské rodiny. Její děd Franz Mumb von Mühlheim se narodil v Chrudimi a 2. května 1817 byl povýšen do stavu rakouských svobodných pánů s přídomkem „von Mühlmeim“, který byl později zkomolen na Mühlhaim.
12. Ferdinand Banfield byl 1. září 1903 po absolvování kadetní školy pro pozemní vojsko v Breitensee (dnes součást Vídně) zařazen jako kadet-důstojnický čekatel k 8. moravskému pěšímu pluku. 1. května 1905 byl povýšen do hodnosti poručíka a převelen k 17. krajinskému pěšímu pluku do Klagenfurtu. 1. května 1911 se stal nadporučíkem a po absolvování kurzu získal roku 1913 pilotní diplom. Ve stejném roce se stěhoval ke 53. pěšímu pluku, kterému velel generál Dankl a který svými tradicemi navazoval na Trenckovy pandury. Z počátku I. světové války sloužil jako pilot na východní frontě, 1. května 1915 byl povýšen na hejtmana a v březnu téhož roku byl jmenován velitelem náhradní letecké skupiny č. 1, která byla dislokována v Aspern u Vídně a později se svými muži přesunul do Újvidéku (dnes Novi Sad). Od května 1916 se vrátil ke svému mateřskému pluku v jehož řadách bojoval v jižních Tyrolích. V roce 1918 velel praporu bosensko-hercegovinského pluku č. 3 polních myslivců na západní frontě, kde byl postižen zásahem bojového plynu. Za statečnost a úspěchy v boji byl vyznamenán řádem Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a meči a Vojenským záslužným křížem III. třídy s válečnou dekorací a meči a dalšími. Spolu se svým mladším bratrem byl 29. srpna 1918 povýšen do rakouského šlechtického stavu s právem spojit své jméno se jménem vymřelé rodiny Mumb von Mühlhaim. Po válce žil v Korutanech, od roku 1924 zcela oslepl jako následek zásahu bojovým plynem, roku 1945 byl zavražděn postupujícími sovětskými vojáky ve Weidlingu u Klosterneuburgu.
13. Karl Banfield absolvoval nižší vojenskou reálku Sankt Pöltenu a poté kadetní školu pozemního vojska v Grazu-Liebanau. Vyřazen byl jako kadet-důstojnický čekatel a 1. září 1904 nastoupil ke štýrskému pěšímu pluku č. 87. 1. listopadu 1906 byl povýšen do hodnosti poručíka. Roku 1911 si udělal pilotní průkaz (měl pořadové číslo 27) a v následujícím roce dosáhl spolu s nadporučíkem von Blaschke rakouský výškový rekord (4365 m). V říjnu roku 1912 byl přidělen ke Vzduchoplaveckému oddílu (k.u.k. Luftschiefferabteilung), i když zůstal formálně kmenovým důstojníkem 87. pěšího pluku. 1. května 1912 byl povýšen na nadporučíka a roku 1914 odešel do zálohy. Začátkem I. světové války byl povolán zpět do aktivní služby jako polní pilot a byl nasazen na ruskou frontu. 1. května 1915 byl povýšen na hejtmana, po krátké zdravotní rekonvalescenci se v srpnu 1915 vrátil na ruskou frontu. Díky psychickým problémům se nechal přeložit ke svému mateřskému pluku, ale k letectvu se vrátil na vlastní žádost koncem roku 1916. Zpočátku byl velitelem výcvikového střediska ve Vídeňském Novém městě, od dubna 1918 byl velitelem letecké školy v Campoformidu, v září byl opět povýšen, tentokrát na majora. Jako válečný pilot byl za svou statečnost vyznamenán řádem Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a meči, Vojenským záslužným křížem III. třídy s válečnou dekorací a meči a dalšími. 29. srpna 1918 byl spolu se svým starším bratrem Ferdinandem povýšen do rakouského šlechtického stavu s právem spojit své jméno se jménem vymřelé rodiny Mumb von Mühlhaim. Zemřel svobodný ve Vídni.