7.1 Nobilitace a rodový erb
Rodový erb je zajímavý a vcelku známý, přesto však v různé literatuře bývá popisován s drobnými odlišnostmi. Popis: V černém štítě v horním pravém rohu je zlaté zářící slunce a v opačném dolním rohu je pravá ruka ukazující jedním prstem, dlaní vzhůru, na slunce. V soupisech erbů irských rodin je popis erbu doplněn ještě o klenot cherubína na přilbě s červeno-stříbrnými přikryvadly.
Roku 1766 potvrdil irský král erbů Ulster William Hawkins Esq. Jamesi Bernardovi MacBrady shodný erb s rodinou (Mac)Brady z Tonymore Castle v hrabství Cavan, popis: V černém štítě v horním pravém rohu je zlaté zářící slunce a v opačném dolním rohu je pravá přirozená ruka ukazující jedním prstem, dlaní vzhůru, na slunce. Klenotem je na kolčí přilbě přirozený cherubín se zlatými křídly. Heslo: CLARITATE DEXTRA (1) (Pravda jasně zářící). Protože v britské heraldické literatuře nejsou popisovány barvy točenic ani přikrývadel, dá se předpokládat podle erbu uděleného v souvislosti s povýšením do stavu svobodných pánů, že točenice i přikrývadla byly černo-zlaté.
Při již zmíněném povýšení Jakoba (Jamese) Bernarda MacBradyho do stavu svobodných pánů roku 1768 byl starý rodový erb upraven podle tehdy panujících středoevropských výtvarných postupů, popis: Štít zůstal stejný, černý se sluncem a ukazující přirozenou dlaní (tři prsty palec, prostředníček a ukazováček jsou nataženy). Na štítě je koruna svobodných pánů s devíti perlami. Klenoty byly stanoveny tři na korunovaných přilbách s černo-zlatými a červeno-zlatými přikrývadly, 1. stříbrná hlava cherubína se zlatými vlasy a zlatými křídly mezi rozloženými černými orlími křídly, 2. obrněná paže v lokti mírně pokrčená svírající v dlani meč, 3. na dřevěném kopí červená vlajka se zlatými třásněmi. Štítonoši jsou vlevo anděl oblečený ve stříbrné tunice se stříbrnými křídly držící v pravici vztyčený meč a v pravo zlatý dvouocasý lev se zlatou zbrojí. Heslo: CLARITATE DEXTRA (2).
Částečně odlišný popis erbu uvádí ve své knize C. Tyroff (3): Na štítě je koruna svobodných pánů starého typu s pěti perlami. Otevřená orlí křídla na prostřední přilbě jsou zlatá, stejně jako křídla cherubína. Vlajka je červená se zlatými třásněmi a přikryvadla na všech přilbách jsou červeno-stříbrná (4). Anděl má zlatá křídla a drží meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí, lev není dvouocasý a oba štítonoši stojí na stuze s heslem: IN PERICULO INTREPIDUS. Erbovník rakouské monarchie (5) uvádí popis stejný jako C. Tyroff jen s tím rozdílem, že křídla na prostřední přilbě jsou černá, třásně na vlajce stříbrné a levý štítonoš je stříbrně oblečen a heslo je CLARITATE DEXTRA.
Obrázek 7.1: Erb barona von MacBrady.
Opět částečně doplněnou a zdá se, že nejsprávnější verzi baronského erbu rodiny Brady uvádí ve svém erbovníku J. Rietstap (6), na straně 281 jsou zaznamenány hned tři popisy, rytířský, baronský pro Dalmácii a baronský pro rodinu Brady de Loughtee. Popisy erbů se již liší jen v drobnostech a lze říci, že je nejúplnější: Štít zůstal stejný, černý se sluncem a ukazující přirozenou dlaní (palec, prostředníček a ukazováček jsou nataženy). Na štítě je koruna svobodných pánů. Klenoty tři na zlatě korunovaných přilbách s červeno-stříbrnými přikrývadly, 1. stříbrná hlava cherubína se zlatými vlasy a křídly mezi rozloženými černými orlími křídly, 2. obrněná paže v lokti mírně pokrčená svírající v dlani meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí, 3. dřevěné kopí s červenou vlajkou se zlatým třepením. Štítonoši: Anděl oblečený ve stříbrné tunice se zlatými křídly držící v pravici vztyčený meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí a stříbrný lev se zlatou zbrojí. Hesla: CLARITATE DEXTRA, MANUS AD ASTRA VINCIT.
Erb popisovaný Meravigliou (7) je bohužel zcela mylný a stejně tak Myslivečkův erbovník (8), který se na předešlého autora dozajista spolehl.
7.2 Historie
Mezi příslušníky české šlechty konce 18. století najdeme i nevšedně znějící jméno MacBrady resp. pouze Brady. Jedná se o několik osob irského původu, příslušníků císařské armády, kteří získali potvrzení svého starobylého šlechtictví v dědičných zemích.
Příjmení Brady pochází z gaelského jména “MacBradnigh”, které je odvozeno od slova bradach, znamenající přeloženo zloděj či nečestný. Jméno samo je dodnes velmi četné v hrabství Cavan, kde leží jeho pravlast, rovněž i v sousedním Monaghanu se vyskytuje též v hojné míře. Dnes žije v Irsku přibližně 10.000 osob se jménem Brady a patří mezi šedesát nejrozšířenějších příjmení současnosti.
Lze říci, že Bradyové resp. MacBrady byli prominentním klanem v oblasti, kde se rozkládalo starobylé gaelské království Breifne, tj. východně od města Cavan. Poprvé bylo jméno Brady resp. Brádaigh zmíněno v rukopisu zvaném “Anals of the Four Masters” k roku 1256, kde autor popsal smrt Tighearána MacBrádaigha, který byl zabit v boji se sousedním klanem O’Rourků. Ve zmíněném rukopisu je Tighearán nazýván náčelníkem svého lidu.
Dnes se však můžeme setkat v hrabství Clare s dalšími rodinami nesoucími jméno Brady, jejichž původ je odlišný. Za vlády krále Jindřicha VIII. se tito Bradyové oddělili od klanu O’Grady a své příjmení změnili na Brady (9).
Určit přesnou genealogii všech nositelů jména Brady nebo MacBrady ve střední Evropě je již dnes prakticky nemožné. Jejich počet jde do desítek a jejich vzájemné rodinné vztahy známe jen u málokterých jedinců. Již ve dvacátých letech 18. století (10. května 1726) byl zapsán na pražskou lékařskou fakultu jistý Terentius Brady „Hybernus Patritia-Oktiliensis“. Svá studia zakončil 4. května 1729 a později vstoupil do císařské armády, kde sloužil jako polní Proto-Medicus. Roku 1758 mu byl přiznán rytířský stav pro svou osobu i pro své potomky s titulem “Brady von Loughtee” za 30 let služby ve vojsku (10).
Kromě něho byl rytířský titul udělen i jeho synovcům Josefu Brady, vrchnímu wachtmistrovi, Corneliu Brady, hejtmanovi, Johannu Brady, hejtmanovi, páteru Patriciovi Brady z Cootehill, doktorovi theologie, pozdějšímu převoru kláštera U Hybernů v Praze a Jakobu Bernardovi MacBrady.
Jakob Bernard MacBrady se narodil roku 1732 v hrabství Cavan, do císařské armády vstoupil jako osmnáctiletý dobrovolník k 54. pěšímu pluku, bojoval v bitvách u Prahy a Torgau jako hejtman, roku 1768 byl dekorován rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie na základě hrdinské obrany postavení své jednotky při bitvě u Svídnice, zároveň byl povýšen do stavu svobodných pánů a získal český inkolát. Roku 1778 byl povýšen na plukovníka, zemřel roku 1800. Se svou manželkou Sofií Antonií von Zobel měl pouze jedinou dceru Marii Josefu Brady von Loughtee (*1776 +?).
Pravděpodobně nejvýznamnější osobou, která nesla jméno Brady byl Thomas svobodný pán Brady. Narodil se jako syn farmáře roku 1752 v Cootehill, hr. Cavan. Odstěhoval se do Evropy, aby se zde stal duchovním, ale 21. listopadu 1769 jako sedmnáctiletý přespočetný kadet vstoupil do císařského pěšího pluku č. 15. V seznamech členů pluku je jeho jméno uvedeno jako "Peter", ale v následujících zápisech je veden již jako Thomas. 3. dubna 1774 byl převelen k pěšímu pluku "Fabri" jako fähnrich, 30. listopadu 1775 byl povýšen do hodnosti poručíka, v lednu 1779 se účastnil se svým plukem bitvy u Habelschwerdtu v rámci války o bavorské dědictví (11).
20. března 1784 byl Brady povýšen na nadporučíka, 15. května 1788 byl hejtmanem štábu generála Laudona. Za statečnost v boji (12) byl na 15. promoci 15. listopadu 1788 dekorován rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie a 28. března 1790 byl povýšen na majora.
Roku 1793 sloužil pod velitelem princem Coburgem v tzv. Flanderské kampani, tzn. ve válce Rakouska a spojenců proti revoluční Francii. V pozdějších letech byl Brady převelen k pluku Tyrolských ostrostřelců, byl povýšen na podplukovníka a stal se velitelem pluku. 11. února 1794 byl jmenován velitelem pěšího pluku č. 55 s hodností plukovníka, roku 1795 bojoval se svými muži u Frankenthalu a opakované též u Lamsdorfu, Ukeradu a Kircheipu.
6. září 1796 byl povýšen na generálmajora, když byl se svou jednotkou na tažení v Itálii a 18. ledna 1799 se stal velitelem Boky Kotorské (13) a roku 1801 byl zástupcem velitele divize v Čechách v hodnosti polního podmaršálka.
V dubnu 1804 byl Brady jmenován vojenským a civilním komisařem pro oblast Boky Kotorské. Úřad nastoupil s cílem zabránit pokusům o vylodění zahraničních armád v Boce, zejména francouzských a ruských, které měly svými válečnými operacemi podpořit diplomatické snažení jmenovaných států při složitých politických jednáních. V červenci byl jmenován vojenským a civilním guvernérem Dalmácie a oblasti Boky Kotorské a zůstal ve funkci až do února 1806 (14). V letech 1803-21 byl druhým majitelem pěšího pluku č. 1.
Roku 1807 byl odměněn titulem tajného císařského rady. Roku 1809 bojoval u Aspern, kde velel divizi II. rakouského armádního sboru a následující rok odešel na odpočinek pro špatný zdravotní stav (těžké astma) s hodností čestného polního zbrojmistra (8. září 1809), 21. března 1809 si společně s manželkou Christinou hraběnkou Deymovou koupili statek Miletice na Klatovsku, v Libni u Prahy vlastnil bývalou viniční usedlost Kolčavku, kde zřídil zahradu ve stylu anglického parku s množstvím vodních toků a jezírek, kde se nešt’astnou náhodou utopili jeho dva malí synové, zemřel 16. října 1827 ve Vídni jako generál-polní zbrojmistr. Na Inženýrské akademii založil nadaci pro jednoho irského studenta, kterou dotoval částkou 10000 zlatých.
_____________________________________________________________
1. Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 114, heslo Brady, Brady or MacBrady.
2. Die Wappen der Deutschen Freiherrlichen und Adeligen Familien ..., Dritter Band, Leipzig 1856, s. 56-57.
3. C. Tyroff, Neues Adliches Wappenwerk, Zweiter Band, Nürnberg, s. 243.
4. Princip irských erbů je užívat obvykle červeno-stříbrná přikrývadla, pokud v erbovním listě nebylo stanoveno jinak (A. C. Fox-Davies, A Complete Guide to Heraldry, London 1969, s. 294).
5. J. A. Türoff, Wappenbuch der Oesterreichischen Monarchie, Neunter Band, s. 75.
6. J. B. Rietstap, Armorial Général..., Tome I., Gouda, s. 281.
7. R. J. Grafen Meraviglia-Crivelli, Der Böhmische Adel, Nürnberg 1885, s. 55, taf. 40.
8. M. Mysliveček, Velký erbovník, svazek 1, Nakladatelství Fraus 2005, s. 122, heslo Brady.
9. E. MacLysagh, Irish Families, their Names, Arms a. Origins, Irish Academic Press 1991, s. 45, heslo (Mac)Brady.
10. V. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 21, heslo: Brady, J. Ch. von Hellbach, Adels-Lexicon, I., Ilmenau 1825, s. 176, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, II., Leipzig 1860, s. 4, K. F. B. Leupold, Adels-Archiv der Österreichischen Monarchie ..., I., Wien 1789, s. 158, J. G. Megerle von Mühlfeld, Österreichisches Adels-Lexikon, Wien 1822, s. 40, s. 101-102.
11. Válka o bavorské dědictví bývá někdy nazývána Kabinettskrieg, nebot’ v jejím průběhu neproběhly žádné rozsáhlé či generální bitvy a samotné vojenské operace, které se udály zejména v oblasti severních a severovýchodních Čech, se omezily na několik měsíců. Průběh zmíněných střetnutí předznamenával nový charakter válečnictví, a to poziční válku. Někdy se též hovoří o tzv. bramborové válce či švestkové mele, protože vyhladovělí vojáci k vlastnímu nasycení používali krmné brambory a nezralé švestky.
12. Roku 1788 se vyznamenal při obléhání Dubice a následně prokázal svou statečnost při obléhání Bosanské Novi, kdy se jako jeden z dobrovolníků pokusil dobýt místní pevnost.
13. Po pádu Benátské republiky a odvolání generála Rukaviny byl Brady na začátku října 1797 poslán do Boky Kotorské spolu s hrabětem Thurnem, aby zde převzali vládu. Když byla 15. října oficiálně potvrzena svrchovanost rakouské vlády, byl Brady jmenován v oblasti jejím vojenským velitelem a 26. prosince byl jmenován civilním a vojenským velitelem v Boce Kotorské. Jako představitel provincie Brady zrušil francouzskou okupaci, zabránil šíření ruského vlivu mezi místními pravoslavnými věřícími a mezi Černohorci. Snažil se posílit rakouskou moc bojem proti místním neshodám a ozbrojeným šarvátkám, zároveň však také vyvolával nespokojenost mezi obyvatelstvem zrušením některých starobylých zvyků. Generál Brady se jen těžko orientoval ve složitých vztazích se sousedními Černohorci a díky jeho netaktickým postupům se rozpory ještě prohloubily. Na přelomu let 1799/1800 vypukly ozbrojené střety a nepokoje, rakouské úřady, aby zabránily rostoucímu nepřátelství Černé Hory vůči Rakousku, generála z funkce odvolaly.
14. P. Butorac, Boka Kotorska nakon pada mletačke republike do bečkoga kongresa (1797-1815), in http://dizbi.hazu.hr/?object=view&id=10797