Berndt - Rodinný erb

rytíř Berndt

- česká katolická rodina německé národnosti, jejímž předkem byl Otto Josef Berndt pocházející z Tanvaldska v severních Čechách.

- rakouský rytířský stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 24. listopadu 1917, diplom vydán ve Vídni dne 7. ledna 1918 pro Otto Berndta, c. a k. polního podmaršálka.

- Berndt, Otto Josef Ritter von (*18. 4. 1865 Žďár, dříve Brand dnes součást Tanvaldu +3. 12. 1957 Wien), 1. 8. 1914 (14. 8. 1914) generálmajor, 1. 8. 1917 (16. 8. 1917) polní podmaršálek, 1. 1. 1919 penzionován

Biografie

- Otto Josef rytíř Berndt se narodil 18. dubna 1865 Brand, dnes Žďár, součást Tanvaldu, v rodině místního rolníka Antona Berndta a jeho manželky Emilie, dcery mlynářského mistra Ignáce Ritschela z Benešova nad Ploučnicí. V sedmi letech malý Otto osiřel a byl dán na výchovu ke svému dědečkovi Ritschelovi,

- po absolvování základní školy studoval reálku v České Lípě a poté obchodní akademii ve Vídni. Roku 1884 se jako devatenáctiletý stal jednoročním dobrovolníkem u 1. českého pluku dragounů v Terezíně, 1. ledna 1888 byl povýšen na poručíka a stal se vojákem z povolání.

- v letech 1891-92 studoval na válečné škole ve Vídni, 1. května 1891 byl povýšen na nadporučíka, roku 1893 byl povolán do generálního štábu a odeslán k 10. jízdní brigádě do Vidně, 1895 převelen ke II. sborovému velitelství ve Vídni do vojenského oddělení, 1. května 1895 byl povýšen na rittmistra a zároveň přešel do oddělení operací generálního štábu,

- v roce 1901 byl přidělen ke generálnímu inspektorátu jezdectva, 1. května 1902 byl povášen do hodnosti majora, 1. listopadu se stal podplukovníkem, roku 1909 se stal velitelem 5. štýrsko-korutansko-krajinského dragounského pluku v Gorici, 11. května 1910 byl povýšen na plukovníka, roku 1914 převzal velení 13. jízdní brigády se sídlem ve Stanislawowě,

- 14. srpna 1914 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 4. jízdní divize, kterou vedl do září roku 1915, kdy se stal náčelníkem IV. armády, od prosince 1916 do června 1918 velel 4. jízdní divizi, v dalších dvou měsících byl velitelem 29. pěší divize a naposledy velel v období září a října 1918 XVI. armádnímu sboru,

- 16. srpna 1917 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka, 1. ledna 1919 byl penzionován, po skončení války a rozpadu monarchie se přestěhoval do Znojma, kde žil až do roku 1945, kdy byl nucen svůj domov opustit v rámci vysídlení moravských Němců a odešel do Vídně, kde 3. prosince 1957 zemřel.

Vyznamenání

- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,

- 1899 Vojenská záslužná medaile na červené stuze,

- 1904 Vojenský záslužný kříž,

- 1907 rytířský kříž řádu Františka Josefa,

- 1909 Vojenský jubilejní kříž,

- 1914 německý Železný kříž II. a I. třídy,

- v době I. světové války získal Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekocí (později s meči), Řád Železné koruny III. a II. třídy s válečnou dekorací (později s meči), rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči), komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekoací a meči, bronzová vojenská záslužná medaile na stuze Vojenského záslužného kříže.

Erb (1918)

- štít červeno-černo šikmo dělený, v horním poli z dělící linie vyskakující stříbrný kůň, ve spodním poli zlaté šikmé břevno.

- klenoty dva na turnajských korunovaných přilbách. 1. přikrývadla červeno-stříbrná, z koruny rostoucí stříbrný kůň. 2. přikrývadla černo-zlatá, vztyčený meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí mezi rozloženými orlími křídly, vpravo červeným a vlevo černým se šikmým zlatým břevnem.