šlechtic Janečka
- novoštítná česká katolická rodina pocházející z Kroměříže.
- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 8. května 1916, diplom Wien 30. května 1916, pro Josefa Janečku, c. a k. plukovníka a rytíře řádu Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací.
- rakouský stav svobodných pánů na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze dne 17. srpna 1917, diplom vydán ve Vídni dne 5. prosince 1917, pro téhož jako rytíře řádu Marie Terezie.
Biografie
- Josef Janečka se narodil 22. listopadu 1867 v Suben v Horních Rakousích v rodině úředníka státních drah Josefa Janečky a jeho manželky Marie roz. Svobodové. Jako mladík vstoupil do c. a k armády, 1. září 1889 se stal kadetem-důstojnickým čekatelem u 3. praporu pevnostního dělostřelectva ve Vídni,
- 1. listopadu 1890 byl povýšen na poručíka a přidělen ke 4. pluku pevnostního dělostřelectva v Pule, 1. května 1884 byl povýšen do hodnosti nadporučíka, v letech 1895-96 absolvoval s úspěchem vyšší kurz pro dělostřelce a roku 1897 byl povolán jako pedagogický pracovník do kadetní školy dělostřelectva ve Vídni, zde sloužil až do roku 1899,
- 1. listopadu 1899 se stal hejtmanem II. třídy a vrátil se zpět ke svému mateřskému pluku do Puly, u jmenovaného pluku zústal do roku 1904, kdy byl jako hejtman I. třídy přeložen ke 3. uherskému praporu pevnostního dělostřelectva do Petrovaradínu, dnes městská část Nového Sadu v Srbsku, roku 1907 byl povolán do řad štábu c. a k. dělostřelectva,
- v následujícím roce se stal členem Technického vojenského výboru a v roce 1909 byl jmenován učitelem na 6. střelecké škole pro dělostřelectvo ve Vídni, 1. září 1909 se stal majorem, 1. května 1912 byl povýšen na podplukovníka, roku 1914 byl převelen do Krakova jako šéf dělostřeleckého štábu, zde jej zastihl počátek I. světové války a jmenování velitelem těžkého dělostřelectva,
- v součinnosti s 9. německou armádou generálplukovníka Hindenburga se účastnil podzimních bojových operací u Ivangorodu v jižním Polsku, později se vrátil do pevnosti Krakow a participoval na bojích 4. armády,
- 1. ledna 1915 byl pověřen organizací protiletadlového dělostřelectva v rámci 4. armády a následně se stal velitelem dělostřelecké skupiny vybavené kanony nejtěžšího kalibru, ráže 42 cm, 1. března 1915 byl povýšen do hodnosti plukovníka a se svou dělostřeleckou skupinou se účastnil v sestavě 4. armády velmi úspěšné bitvy na linii Gorlice-Tarnów (květen 1915) a následného pronásledování ruské armády na východ,
- na podzim 1915 byl plukovník Janečka odvelen do Srbska, kde velel dělostřelectvu XIX. armádního sboru, následoval další úkol na italské frontě na řece Isonzo, když se stal velitelem dělestřelectva nejprve VII. armádního sboru a později III. armádního sboru v oblasti vrchoviny na plošině Kras (Carso), počátkem roku 1916 se podílel na plánování ofenzivy v Trentinu z pozice velitele dělostřelectva III. armádního sboru,
- v následujících útočných operacích, které vyžadovaly složité pohyby velkého množství materiálu, střeliva i lidí prokázal plukovník Janečka nadprůměrné dovednosti, v důsledku Brusilovově úspěšné ofenzívě na východní frontě byl Janečka se svými jednotkami přesunut na nově vzniklou bojovou linii, byl jmenován velitelem dělostřelectva v údolí řeky Adiže a zůčastnil se bojů na Monte Pasubio,
- po návratu na řeku Isonzo byl plukovník Janečka 1. listopadu 1916 jmenován jako velitel dělostřelectva VII. armádního sboru, který byl součástí 5. armády, na jaře roku 1917 velel dělostřeleckým jednotkám skupiny generálplukovníka Wurma,
- po 12. bitvě na řece Isonzo byl přidělen jako velitel dělostřelectva 10. armády, ve fukci vydržel až konce války, kdy odešel z aktivní služby, zemřel 6. dubna 1937 v Hinterbrühlu (dnes součást Mödlingu), jehož byl v letech 1933-35 starostou.
Vyznamenání
- 1899 Bronzová jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc,
- 1908 Vojenský jubilejní kříž,
- 1909 Vojenský záslužný kříž,
- 1912 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky,
- 1914 bronzová Vojenská záslužná medaile na červené stuze,
- v době I. světové války získal řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací, německý Železný kříž III. a II. třídy třídy s válečnou dekorací, rytířský a komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (později s meči), Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekocí (později s meči), bronzová a stříbrná záslužná medaile na stuze Voj. záslužného kříže s meči.
- 1917 rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (udělen při 180. promoci dne 14. srpna 1917, za tyrolskou ofenzívu květen 1916 a 10. bitvu na řece Isonzo květen-červen 1917).
Erb (1916)
- štít zlatý se zelenou patou štítu, kterou protéká přirozená řeka, na trávě stojí červená kvádrovaná hradební zeď zakončená cimbuřím, s černou zavřenou bránou a čtyřmi černými střílnami vedle sebe. Za zdí vyrůstá věž rovněž z červených kvádrů zakončená cimbuřím se dvěma černými střílnami. Z obou stran věže vyrůstají kanóny, které mají namířené černé lafety šikmo a kosmo. V hlavě štítu jsou vedle sebe tři červené hvězdy.
- klenotem, na korunované turnajské přilbě s červeno-zlatými přikrývadly, je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem mávající mečem se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí.
Erb (1917)
- štít jako 1916. Na štítě koruna svobodných pánů.
- klenoty dva na korunovaných turnajských přilbách s červeno-zlatými přikrývadly. 1. uzavřená orlí křídla, přední zlato-červeně dělené, zadní červeno-zlatě dělené. 2. klenot 1916.
Literatura
- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2012, s. 187.