Zdeněk

von Zdeněk

- česká katolická novoštítná rodina původem z jihočeské Vlásenice (dnes součást města Jistebnice na Táborsku. 

- rakouský šlechtický stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 22. června 1916, diplom vydán ve Vídni 15. ledna 1917, pro Jakuba Zdeňka, c. a k. podplukovníka, rytíře Řádu železné koruny II. třídy s válečnou dekorací.

 

Biografie

- Jakub Zdeněk se narodil 14. července 1865 v Vlásenici 14, v rodině místního gruntovníka Jana Zdeňka a jeho manželky Marie roz. Rosolové. V mládí, po absolvování státní nižší reálky ve Vídni v letech 1879-1881, se rozhodl pro vojenskou karieru, kterou zahájil studiem pěchotní kadetní školy v Praze (srpen 1881-srpen 1885),

- 1. září 1885 byl přidělen jako kadet k 58. pěšímu pluku, který sídlil v Kolomei a zastával funkci velitele čety, v květnu roku 1886 byl převelen jako kadet-důstojnický čekatel k Haličskému zeměbraneckému praporu č. 70 do Stanislawowa, do prosince 1888 sloužil opět jako velitel čety, 1. listopadu 1888 byl povýšen na poručíka a stěhoval se k 67. haličskému pěšímu zeměbraneckému praporu do Zloczówa, 

- od května 1890 do října 1892 zastával funkci adjutanta velitele, následně byl pověřen velení roty, 1. května 1893 byl povýšen na nadporučíka, od ledna 1894 byl přemístěn k 19. pěšímu zeměbraneckému pěšímu pluku do Lembergu (dnes Lwow, Ukrajina), kde zastával funkci velitele roty do ledna 1895 a poté se stal plukovním adjutantem (do května 1901),

- 1. května 1900 byl povýšen do hodnosti hejtmana II. třídy, v období 1901-1904 byl pověřen opět funkcí velitelem roty, v následujícím období (říjen 1904-říjen 1905) obsolvoval kurs pro štábní důstojníky ve Vídni, od října 1905 do května 1912 byl pověřen funkcí zástupce (adjutanta) velitele náhradního praporu svého pluku, od roku 1903 byl hejtmanem I. třídy a 1. května 1912 byl povýšen do hodnosti majora,

- roku 1912 byl převelen k 8. pěšímu zeměbraneckému pluku do Prahy, kde byl od května 1912 do října 1914 velitelem 1. praporu, se svým plukem odejel na frontu v sestavě 42. pěší zeměbranecké brigády, která byla součástí 21. pěší zeměbranecké divize (VIII. armádní sbor) do Bosny a Hercegoviny a účastnil se bojů proti Srbsku, v listopadu 1914 utrpěl jako velitel praporu 28. pěšího zeměbraneckého pluku zranění díky němuž strávil od listopadu 1914 do března 1915 v nemocničním ošetřování, 

- 1. března 1915 byl povýšen na podplukovníka, v květnu 1915 velel 6. pěšímu zeměbraneckému pluku na východoevropském bojišti, od května do září roku 1915 velel pěšímu zeměbraneckému pluku č. 7, v září utrpěl další zranění, které ho vyřadilo z činné služby až do června 1916, po absolvování rekonvalescence byl pověřen velením náhradního praporu 8. střeleckého pluku v Praze, v březnu 1917 byl pověřen velením 8 střeleckého pluku a 1. srpna 1917 byl povýšen na plukovníka,    

- se svým plukem byl převelen na italskou frontu, kde se stal v období září až listopad 1917 zastupujícím velitelem 42. střelecké brigády, v listopadu 1917 utrpěl opět zranění po jehož vyléčení v únoru 1918 nastoupil jako štábní důstojník na VIII. sborové velitelství v Praze, od dubna 1918 byl povolán na Ministerstvo zeměbrany, kde se stal vedoucím oddělení, ve funkci setrval až do listopadu 1918, po zániku monarchie odešel do vzniklého Československa, kde dva měsíce (listopad-prosinec 1918) sloužil jako přednosta Vrchního velitelství nově vzniklé armády,

- v letech 1918-1823 sloužil jako ministerský úředník nově vzniklé republiky 

 

Vyznamenání

- 1899 Bronzová Jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc, 

- 1907 Vojenský služební odznak III. třídy pro důstojníky, 

- 1908 Bronzová vojenská záslužná medaile na červené stuze,

- 1908 Vojenský jubilejní kříž,

- v době I. světové války získal další vyznamenání: Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (později s meči), bronzovou záslužnou medaili na stuze Vojenského zásl. kříže (později s meči), Vojenský služební odznak II. třídy pro důstojníky, rytířský kříž řádu Železné koruny s válečnou dekorací (později s meči), Karlův vojenský kříž.   

 

Erb (1917)

- štít červeno-stříbrně dělený, v horním poli z dělící linie rostoucí stříbrné obrněné rameno držící v rukavici meč se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí kosmo dolů hrotem. 

- klenotem, na korunované přilbě s červeno-stříbrnými a červeno-zlatými přikrývadly, je rostoucí rameno ze štítu.

 

Literatura:

- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2019, s. 485.