8.1 Nobilitace a rodový erb
Všechny větve prastarého normandského rodu Browne se honosily erbem dvouhlavého orla. Tinktury jsou známé ve dvou verzích. Za prvé černý orel ve stříbrném poli a za druhé ve stříbrno-černě polceném štítu dvouhlavý orel střídavých tinktur s červenou nebo zlatou zbrojí. Jako klenot se dodnes užívá stříbrná utržená hlava gryfa se zlatou zbrojí nebo obrněné rameno mávající mečem. Rodová větev známá pod pojmenováním Browne z Camusu a Clanmorrisu z irského hrabství Limerick vždy užívala ve svém stříbrno-černém štítu dvouhlavého orla opačných tinktur, někdy zlatě korunovaného s červenou zbrojí a červenými jazyky. Jako klenot je popisována obrněná paže držící meč. Heslo: FIDEM SERVABO GENUSQUE (Budu držet svou víru a chránit rodinu).
Říšský hraběcí stav na základě majestátu císaře Karla VI. daného ve Vídni dne 13. března 1716 byl udělen bratrům Georgovi a Ulysseovi Browne z Camusu, při zmíněném povýšení byl jmenovaným bratrům potvrzen jejich starobylý erb a v drobnostech i polepšen, popis: Štít stříbrno-černě polcený se zlatě korunovaným dvouhlavým orlem opačných tinktur, se zlatou zbrojí a červenými jazyky. Klenotem, na korunované turnajské přilbě s černo-stříbrnými přikrývadly, je obrněné rameno držící obnažený meč se zlatým jílcem a záštitou. Štítonoši jsou dva čelně hledící přirození leopardi se zlatými obojky z nichž visí zlaté řetězy obtočené okolo jejich těl. Heslo: FIDEM SERVABO GENUSQUE (1).
Erb nespolehlivě popisovaný Meravigliou (2) v tzv. českém Siebmacherovi je bohužel vyobrazen zcela bez štítonošů a hesla, popis klenotu je naprosto mylný. Myslivečkův erbovník (3) prezentuje hraběcí erb rovněž bez klenotu pod poněkud nepřesným názvem Brown z Montany.
V archivu České dvorské kanceláře se dochovala miniatura erbu hraběte Browna, jedná se bezesporu o návrh, který byl později použit na erbovním listě při příležitosti povýšení bratří Brownů do hraběcího stavu. Proti obvykle užívaným popisům vykazuje drobné změny. Drápy orla jsou červené a obojky s krátkým řetězem o šesti článcích jsou nakresleny v šedivé barvě kovu.
Gritzner a Hildebrand ve své knize Wappenalbum (4) upozorňují čtenáře na to, že v gothajském almanachu hraběcích rodů pro rok 1845 byl uveřejněn zcela chybný erb, sice též Brownů nikoli však Brownů z Camusu. Ve zmíněné knize zobrazený erb odpovídá erbovnímu listu z roku 1779, kdy byla ruská větev rovněž povýšena do říšského hraběcího stavu (majestát císaře Josefa II. daný dne 26. října 1779 ve Vídni). Jedinou zaznamenatelnou změnou je zlatá zbroj orla a zlatý obojek s řetězem o šesti článcích. Roku 1724 byl irskou heroldií tento popsaný osm let starý hraběcí erb potvrzen i pro Irsko jen s dvojitým diferenčním označením symbolizující mladší větev mladší linie (5). Tato symbolika nebyla ve střední Evropě nikdy použita.
Obrázek 8.1: Erb hraběte Browne.
Poslední variantou hraběcího erbu se stal znak Filipa Jiřího Browna, který přečkal do dnešní doby vytesán v Cerekvici na památníku, popis: Štít stříbrno-černě polcený se zlatě korunovaným dvouhlavým orlem opačných tinktur, se zlatou zbrojí a červenými jazyky mající na hrudi štítek hermelínový s červeným ondřejským křížem. Klenoty: 1. na turnajské korunované přilbě s černo-stříbrnými přikryvadly je obrněné rameno držící v dlani meč se zlatým jílcem a záštitou, 2. na turnajské přilbě s červeno-stříbrnou točenicí a červeno-stříbrnými přikryvadly, červený kanec v běhu se zlatou zbrojí a chlupy. Štítonoši a heslo stejné.
Toto v Čechách netradiční a nezvyklé spojení erbů dává divákovi jednoznačně najevo, že nositel je zároveň dědicem a reprezentantem rodu Fitzgeraldů z Ballynardu, ze kterého pocházela bába hraběte Filipa Jiřího Browna. Jeho smrtí vymřela prastará rodina, v jejíchž žilách kolovala, i když ve velmi zředěné formě, krev českých králů.
Díky sňatku hraběte Browna s hraběnkou z Martinitz, která byla dcerou Oldřicha Adolfa Vratislava, hraběte ze Sternbergu, rytíře řádu Zlatého rouna a nejvyššího purkrabího a Anny Lucie, hraběnky Slavatové z Chlumu a Košumberka, můžeme potomky hraběte zařadit nejen do rozrodu císaře Karla IV., ale i mezi potomky českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad a zároveň je můžeme počítat mezi rody v jejichž žilách kolovala i přemyslovská krev.
Obrázek 8.2: Erb hraběte Filipa Browne.
8.2 Historie
Mezi příslušníky 7. a 9. generace potomků českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad nalezneme i osobu, jejíž jméno zní českému uchu značně exoticky – Filip Jiří hrabě Browne, svobodný pán z Camusu a Monte Annia. Jak se dostal příslušník irské šlechty mezi potomky českých králů? Brownové jsou prastará irská šlechta původem z Normandie, snad vedlejší větev hrabat de Marche v Poitou, která se počínaje rokem 1836 až do dnešní doby pyšní titulem Barona Oranmore and Browne, který byl ještě roku 1926 rozhojněn o titul Barona Merewortha of Mereworth Castle (6). Rodina se původně jmenovala Le Brun a postupným poangličtěním jména vznikly varianty Brown nebo Browne. Na Britské ostrovy připluli předkové Filipa Jiřího Browna společně s invazními vojsky pozdějšího anglického krále Viléma, zv. Dobyvatel.
Ve 12. století se společně s anglo-normandským vpádem do Irska vypravili i příslušníci rodu Browne, dnes patří jejich jméno k nejrozšířenějším v hrabstvích Limerick a Galway. Nás bude zajímat především linie, která sídlila v hrabství Limerick a psala se po panstvích Camus (Camas) a Clanmorris.
Předky pozdějších říšských hrabat Brownů můžeme bezpečně dohledat až do období vlády anglického krále Jindřicha II., kdy žil jistý Stephen Le Brun (Brown), šerif v Londýně. Jeho potomci se později vystěhovali do Irska, zejména se usadili v hrabstvích Wexford a Limerick (7). Příslušníci této větve se stejně jako tisíce jiných Irů vydali koncem 17. a počátkem 18. století za vojenským i osobním štěstím na evropský kontinent. Zde vstoupili postupně do armád Francie, Španělska, Rakouska a též Ruska.
8.2.1 Rodokmen 1.
Stephen Le Brun (Browne), londýnský šerif, oo N.N.,
1. John Le Brun (Browne), oo N.N.,
1.1 Eustace Browne, oo N.N.,
1.1.1 Patrick Browne z Molnankainu, oo N.N.,
1.1.1.1 David Browne z Camusu, oo N.N.,
1.1.1.1.1 William Browne z Camusu, *před r. 1425, oo N.N.,
1.1.1.1.1.1 Philip Browne z Camusu, *cca 1460, oo N.N.,
1.1.1.1.1.1.1 John Browne z Camusu, *před r. 1495, oo N. MacShehy,
1.1.1.1.1.1.1.1 Walter Browne z Camusu, pán na Clanmorris a Longhgub (Limerick), *před r. 1530 oo Margery O’Madden, *před r. 1540 +?,
1.1.1.1.1.1.1.1.1 Thomas Browne z Camusu, *cca 1533 +?, oo Honora Fitzgibbon, dcera Fitzgibbona z Ballychlingu (Kerry),
1.1.1.1.1.1.1.1.1.1 Ulysses Browne z Camusu, *1558 +před r. 1595, oo Elizabert Herbert, dcera Geralda Herberta z Rathkealu, předka svobodných pánů Herbertů von Rathkeal,
1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1 Walter-William Browne z Camusu, *cca 1583 +?. srpna 1633 Camus, oo Ellen O’Murchoe, dcera Tiegue MacDermota O’Murchoe,
1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1 Thomas Browne z Camusu, oo Mary Lee, dcera Edmonda Lee z Rofstemple - ruská větev,
1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.2 Ulysses Browne - česká větev,
1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.3 James Browne,
1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.4 Francis Browne,
1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.5 David Browne,
1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.6 Ellen Browne,
1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.1.7 Annabelle Browne,
1.1.1.1.1.1.1.1.2 John Browne,
1.1.1.1.1.1.1.1.3 Paul Browne, oo Jane O’Madden,
1.1.1.1.1.1.1.1.3.1 Michael Browne, plukovník, * před r. 1612 +1649, oo Jane N.,
1.1.1.1.1.1.1.1.3.1.1 Edward Browne,*? +po r. 1688, oo Margaret N.,
1.1.1.1.1.1.1.1.3.1.1.1 Michael Browne, *? +1690,
1.1.1.1.1.1.1.1.3.1.1.2 Andrew Browne, oo Susan Jackson,
1.1.1.1.2 Stephen Browne,
1.1.1.1.3 N. Browne z Kilpatrick County,
Mezi důstojníky císařských vojsk se počátkem 18. století objevili bratři Jiří a Ulysses Maximilián Browne. Jejich otec rovněž Jiří sloužil ve španělských službách (8).
8.2.2 Rodokmen 2.
Ulysses Brown, mladší syn Williama Browna z Camusu, oo Honora O’Brien z Palice,
1. George Browne z Camusu, oo Marie Rowe, dcera Johna Rowa z Hacketstownu a Catherine Cussack z Cismolinu,
1.1 George říšský hrabě Browne, +11. října 1729 Pavie, bez potomků (9),
1.2 Ulysses Maximilian říšský hrabě Browne- potomci rodokmen 3.
Starší z obou bratří již roku 1705 velel pěšímu pluku Harrach, roku 1708 byl generálem polním wachtmistrem a roku 1716 polním podmaršálkem. 13. března téhož roku byli oba bratři ve Vídni povýšeni do říšského hraběcího stavu s titulem „Graf Browne, Freiherr von Camus u. Monte Annio“ (10). Jiří hrabě Browne od roku 1723 generál-polní zbrojmistr, byl rovněž od roku 1715 majitelem pěšího pluku č. 57. Hrabě zemřel 10 října 1729 v Pavii neženat (11).
8.2.3 Rodokmen 3.
Ulysses Maximilian hrabě Browne, svobodný pán von Camus et Monte Annio, *24. srpna 1659 Limerick + září 1731 u Frankfurtu nad Mohanem, oo 24. 1. 1699, Anna Bella Fitzgerald, +1747, dcera Jamese Fitzgeralda z Ballynardu a Anny Porter, dcery Francise Portera z Porterstowne,
1. Barbara Browne, *1700 Limerick + 16. září 1751 Mantua, oo 1722 Francis Patrick baron O’Neillan, *4. září 1671 Dysert +3. září 1731 Mantua – potomci.
2. Maximilian Ulysses hrabě Browne, svobodný pán von Camus et Monte Annio – potomci rodokmen 4.
3. Marie Anna Browne, *1712 +19. dubna 1746 Wien, oo Josef Carl Anton von Terzi, *6. listopadu 1720 Gorizia +1802,
8.2.4 MAXIMILIAN ULYSSES říšský hrabě BROWNE.
Mladší z bratří Ulysses Maximilian hrabě Browne se narodil 24. srpna 1659. S celou rodinou odešel z Irska do Evropy a od roku 1705 se uvádí císařských službách jako majitel jezdeckého pluku. Roku 1715 jako plukovník velel pěšímu pluku v Uhrách a roku 1730 velel císařskému vojsku vyslanému na Korsiku. Dosáhl hodnosti generál-majora a odešel do výslužby. Zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem ve věku 72 let v září 1731. Roku 1716 byl povýšen na říšského hraběte spolu se svým starším bratrem Jiřím (12). Na rozdíl od svého bratra se Ulysses Maximilian Browne oženil. Za manželku pojal Anna Bellu Fitzgerald, pocházející z rodiny Fitzgeraldů z Ballynardu usazené v hrabství Limerick. Z manželství zůstalo několik dětí, dvě dcery a jeden syn.
8.2.5 Rodokmen 4.
Maximilian Ulysses hrabě Browne, svobodný pán von Camus et Monte Annio, *23 října 1705 Basel +26. června 1757 Praha, oo 15. srpna 1726, Marie Filipína hraběnka z Martinitz, *1705 +1785, dcera Jiřího Adama II. Ignáce hraběte z Martinitz a hraběnky Marie Josefy ze Sternbergu (13),
1. Filip Jiří hrabě Browne, *2. června 1727 Novara +19. prosince 1803, oo 9. 10. 1777 Anna Marie hraběnka Sztáray de Sztára (14), dcera Emerich hraběte Sztáraye a Theresie du Bois de la Touruelle,
2. Josef Ulysses Maria hrabě Brovne, *17. října 1728 +29. dubna 1759.
Maximilian Ulysses hrabě Browne se narodil 23. října 1705 ve švýcarské Basileji. Jako velmi mladý vstoupil do císařské armády stejně jako jeho otec a sloužil u pěchoty, vyznamenal se ve válce o polské následnictví (1733-38). Rychle postupoval v hodnostech a již roku 1729 měl patent plukovníka. Účastnil se tažení v Uhrách a roku 1734 sloužil v Itálii, roku 1735 byl v Tirolsku, bojoval též proti Turkům v letech 1737-39, kdy se vyznamenal zejména u Banja-Luky, roku 1737 se stal majitelem pěšího pluku č. 36, roku 1739 byl v hodnosti generálmajora a stal dvorním válečným radou. V letech 1740-41 velel císařským vojskům ve Slezsku právě v době, kdy pruský král Friedrich II. zahájil válku, zv. První slezskou, jejímž důsledkem pro Čechy resp. Rakousko byla ztráta Slezska a Kladského hrabství. Přes celkový neúspěch kampaně byly vojenské a velitelské schopnosti hraběte Browna vysoce ceněny a poskytly císařské armádě dostatek času na zorganizování obrany.
Obrázek 8.3: Pamětní deska hraběte Browne ve Štěrboholech.
Účastnil se rovněž bojů proti Francouzům a Bavorům, roku 1744 pronásledoval Španěly až do Neapole. V následujícím roce 1745 byl jmenován polním zbrojmistrem a v období 1746-49 se účastnil tažení v Itálii, kde měl úspěchy u Velletri a Piacenzy. V roce 1751 císařské vojsko pod Maximilianovým velením dobylo Lombardii a obsadilo Janov. V témže roce byl jmenován místodržícím v Čechách a účastnil se tzv. Sedmileté války. Roku 1754 byl povýšen na polního maršála. 1. října byl u Lovosic poražen vojskem pruského krále Friedricha II. načež stáhl svá vojska do Prahy.
Na jaře následujícího roku přitáhli Prusové ku Praze, 6. května 1757 se strhla bitva zvaná v německé literatuře "u Prahy", v rakouských záznamech “u Štěrbohol”. Polní maršál Browne byl těžce zraněn pruskou dělostřeleckou palbou a z bojiště jej odnesli s roztříštěnou nohou. Maršál zbrocený krví vydal rozkaz ke stažení své armády do Prahy, kde následně odmítl požadavek na vydání města nepříteli. Na následky svého zranění 26. června 1757 v Praze zemřel. Hrabě byl pohřben v Kapucínském klášteře na Novém Městě pražském pod prostým náhrobkem s rodovým erbem. Za své vojenské úspěchy byl odměněn polským řádem Bílého orla a rakouským řádem Zlatého rouna (15).
Maximilian Ulysses se 15. srpna 1726 oženil s hraběnkou Marií Filipínou z Martinitz, dcerou Jiřího Adama II. Ignáce hraběte z Martinitz a jeho ženy Marie Josefy ze Sternbergu. Z manželství zůstali dva synové. Hrabě roku 1729 koupil za 211.000 zlatých statek Cerekvice nad Bystřicí u Hořic na Jíčínsku (16).
Mladší ze synů hraběte Maximiliana se jmenoval Josef Ulysses Maria hrabě Browne a stejně jako jeho předkové vstoupil do císařského vojska. Narodil se 17. října 1728 a již jako sedmnáctiletý mladík se stal příslušníkem císařské armády, v roce 1748 byl hejtman, od roku 1757 vedl za svého zemřelého otce jako majitel pěší pluk č. 36. Roku 1758 byl povýšen na generál-majora. Zemřel na následky zranění, které utrpěl v bitvách u Leuthen a Hochkirchu 29. dubna 1759. Protože byl hrabě Josef Ulysses Maria členem řádu rytířů sv. Jana Jerusalémského odešel z tohoto světa neženat a bez potomků (17).
Starší bratr Josefa Ulyssea, hrabě Filip Jiří Browne se narodil 2. června 1727 v Novaře v Itálii. Šel úspěšně ve stopách svého slavného otce a vstoupil do císařské armády v jejíchž službách byl dvakrát těžce zraněn. Poprvé roku 1757 v bitvě u Štěrbohol (Prahy) a o rok později v bitvě u Hochkirchu. V osmnácti letech byl již důstojníkem pěšího pluku č. 49, ve věku 28 let bojoval spolu se svým otcem v bitvě u Lovosic a u Štěrbohol (Prahy), v bitvě u Hochkirchu velel císařské gardě. Za své vojenské úspěchy byl na V. promoci 23. ledna 1760 dekorován rytířským křížem Řádu Marie Terezie (18). Vojenskou karieru skončil jako polní podmaršálek. Hrabě Filip Jiří Browne zemřel 19. prosince 1803 na svém statku v Cerekvici nad Bystřicí jako poslední svého rodu bez potomků (19).
Kromě české linie se proslavila i starší větev usazená v Rusku pocházející od Thomase Browne z Camusu. Jeho vnuk Jiří se narodil 15. června 1698 v Limericku. Roku 1725 odešel ze své domoviny a pět let sloužil ve falckém vojsku. Roku 1730 na radu svého přítele, pozdějšího pruského polního maršála Jamese Keitha vstoupil do ruských služeb. Roku 1734 se zúčastnil obléhání a dobytí Gdaňska, později bojoval s Turky, byl zajat u Očakova a po návratu opět vstoupil do činné služby. Roku 1762 působil ve funkci rižského velícího generála. On a jeho synové Georg a Johann byli 26. října 1773 povýšeni do říšského hraběcího stavu a byl jim udělen titul „ Hoch u. Wohlgeboren“ . Jeho rodina držela statky v Estonsku, Kuronsku a Livonsku. Ruská větev vymřela po meči synem hraběte Jiřího Johannem Georgem Browne, ruským generálem roku 1827. Erb užívali stejný jako česká větev (20).
8.2.6 Rodokmen 5.
George de Browne, *1657 +1729, oo Honora de Lacy, *cca 1650 +?, dcera Edmonda de Lacy z Rathcahillu a Alice Conway,
1. Georg říšský hrabě von Browne, *15. června 1698 Castle Mahon, Limerick, Irsko +18. září 1792 Riga, generál ruské armády, I.oo Helene Martha von Lacy, *19. září 1717 +1764, dcera Petra Edmonda hraběte von Lacy a Margarety Fillipiny von Funcken, II.oo 7. 11. 1765, Eleonore Christine von Mengden, *1729 +1787, dcera Barona Johanna Heinricha von Mengden (1701–1792) a hraběnky Christiny Elisabeth von Münnich,
(1)
1.1 Johann Georg hrabě von Browne, *18. února 1742 Moskva +14. října 1794 Wien, císařsko-královský polní podmaršálek, 2. Earl Browne of Camas, oo N.N.,
1.1.1 Andreas von Browne, oo Christina Sophia Eleonora von Münnich,
1.1.1.1 Dorothea Charlotte von Browne, oo Karl Johann von Arnold,
1.2 Martha Philippine von Browne, oo Johann Thaddäus von Syberg zu Wischling,*1739 +1806, Woiwode von Livland,
1.3 Heinrich Andreas hrabě von Browne, *říjen 1729 Kuronsko +září 1814 Sankt Peterburg,
(2)
1.4 Eleonore Christina von Browne,*14. března 1765 +11. února 1844, oo 9. 11. 1783, hrabě Michael Johann von der Borch-Lubeschitz und Borchhoff, Baron von Borchland, *1753 +1810
1.5 Johann Georg hrabě von Browne, *20. září 1767 Riga +leden 1827, 3. Earl Browne of Camas (21), plukovník pěchoty, rytíř řádu svatého Jana Jeruzalémského, podporovatel Ludwiga van Beethovena, oo 22. 8. 1790, Annette Margarethe von Vietinghoff-Scheel, *12. 1. 1769 +13. 5. 1803, dcera Otto Hermanna von Vietinghoff genannt Scheel, *1722 +1792, generalního ředitele všeruského lékařského kolegia za vlády carevny Kateřiny II. a hraběnky Anny Ulrike von Münnich, *1741 +1811,
1.5.1 Moritz hrabě von Browne,*1798 +1820,
1.6 Charlotte Christine Wilhelmine Elisabeth von Browne, *20. října 1770 +1821, oo Johann Karl Friedrich von Medem, *1762 +1827, zakladatel hraběcí linie zu Rempten und Alt-Autz.
Obrázek 8.4: Maximilian Ulysses hrabě Browne, obraz z roku 1889 E. von Hohenrhode.
_____________________________________________________________
1. Genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser auf das Jahr 1842-44 Nekrolog, 1855, Justus Perthes, Gotha, heslo: Browne.
2. R. J. Grafen Meraviglia-Crivelli, Der Böhmische Adel, Nürnberg 1885, s. 108, taf. 59.
3. M. Mysliveček, Velký erbovník, svazek 1, Nakladatelství Fraus 2005, s. 128, heslo Brown z Montany.
4. M. Gritzner, A. M. Hildebrandt, Wappenalbum der Gräflichen Familien Deutschlands und Oesterreich-Ungarns ..., A-G, Leipzíg 1884, s. XXIII, tab. 127.
5. Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 133, heslo Browne.
6. Dominic Browne, člen parlamentu a Lord-Lieutenant hrabství Mayo byl roku 1836 povýšen na Barona Oranmore and Browne v Irsku. Jeho vnuk Geoffrey Henry Browne, 3rd Baron Oranmore a. Browne, rytíř řádu sv. Patricka, Representative Peer of Ireland byl roku 1926 povýšen na Barona Mereworth of Mereworth Castle v Kentu mezi peery Spojeného království. Debrett’s Peerage and Baronetage pro rok 1999, 73/77 Britannia Road, London 1990, s. 946.
7. J. O’Hart, Irish Pedigrees, or the origin and stem of the Irish Nation, Vol. II., Dublin 1892, s. 73, hesla Brown.
8. Otec jmenovaných bratří George Browne musel jako jakobitský příznivec uprchnout do exilu a vstoupil do španělského námořnictva, kde získal důstojnickou hodnost.
9. George říšský hrabě Browne byl 12. dubna 1726 povýšen sesazeným králem Jakubem III. a VIII. mezi peery s titulem Earl Browne. Tento tzv. Jacobitský peerský titul přešel na otce slavného ruského polního maršála Browne. Viz: Marquis de Ruvigny and Raineval, The Jacobite Peerage, Baronetage, Knightage and Grants of Honour, London 1904, s. 22.
10. Genealogisch Handbuch des Adels, Limburg a.d. Lahn, díl II., s. 127.
11. Ch. Duffy, Feldmarschall Browne, Wien-München, Herold 1966, s. 367-368.
12. J. F. Gauhe, Des Heil. Röm. Reichs Genealogisch-Historischen Adels-Lexici, Zweyter und letzter Theil, Leipzig 1747, s. 101-102, heslo Broune, Browne. J. Ch. von Hellbach, Adels-Lexikon oder Handbuch..., Erster Band, Ilmenau 1825, s. 194, hesla: Broune (Browne) von Mountany u. Camus, Brown, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, II., Leipzig 1860, s. 91-92, A. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 24, heslo: Broune, G. Megerle von Mühlfeld, Österreichisches Adels-Lexikon, Wien 1822, s. 13-14, A. Schimon, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Böhm. Leipa 1859, s. 14, G. Schumann, Europäisches Genealogisches Hand-Buch..., II. Theil, VII. Capitel, Leipzig 1756, s. 142, heslo: Broune.
13. Díky sňatku hraběte Browna s hraběnkou z Martinitz, která byla dcerou Oldřicha Adolfa Vratislava, hraběte ze Sternberga, rytíře řádu Zlatého rouna a nejvyššího purkrabího a Anny Lucie, hraběnky Slavatové z Chlumu a Košumberka. Potomci hraběte tedy patří nejen do rozrodu císaře Karla IV., ale jsou potomky i českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad a zároveň je můužeme počítat mezi rody v jejichž žilách kolovala i přemyslovská krev.
14. G. F. Krebel, Europäisches Genealogisches Hand-Buch..., II. Theil, VII. Capitel, Leipzig 1784, s. 140, heslo: Broune. Zuverläsige Lebens-Beschreibung Ulysses Maximilian des Heil. Röm. Reichs Grafen von Browne, Frankfurt und Leipzig 1757, Ch. Duffy, Feldmarschall Browne: Irischer Emigrant, kaiserlicher Heerführer, Herold 1966, Genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser auf das Jahr 1842-44 Nekrolog, 1855, Justus Perthes, Gotha, heslo: Browne.
15. Na věčnou pamět’ byl roku 1888 pojmenován 36. pěší pluk jménem hraběte Browneho.
16. J. Schaller, Topographie des Königreichs Böhmen..., Sechszehnter und letzter Theil, Bidschower Kreis, Prag, Wien 1790, s. 153, J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen ..., Dritter Band, Bidschower Kreis, Prag 1835, s. 255.
17. G. Schumann, Europäisches Genealogisches Hand-Buch..., II. Theil, VII. Capitel, Leipzig 1752, s. 144, heslo: Broune.
18. J. Hirtenfeld, Der Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder, Wien 1857, díl I.-II., s. 99, 1729, J. Lukeš, Militärischer Maria-Theresien Orden, Wien 1890, s. 540.
19. Dědictví po smrti hraběte Filipa Jiřího Browne připadlo příbuzným jeho manželky hrabatům Sztárayům de Sztára. V letech 1765-1793 vlastnil Browne mimo jiné v Praze letohrádek Amerika. Nelze říci, že by hrabě patřil k velkým ctitelům historických památek, protože z náhrobních kamenů starobylé české rodiny Zárubů z Hustiřan nechal udělat schody na svém zámku.
20. C. A. von Klingspor, Baltisches Wappenbuch, Stockholm 1882, tab. 18, heslo Graf Browne-Camus.
21. Zemřel jako poslední svého rodu.