1.1 Nobilitace a rodový erb
Erb Chalmersů z Balnacraigu se ve své podobě dochoval v průběhu věků vcelku beze změn. Základní figurou je rostoucí lev z břevna, popis: Štít stříbrný s červeným břevnem, ze kterého vyrůstá černý lev a pod břevnem je červená lilie. Klenotem je, na přilbě s stříbrno-červenou točenicí a červeno-stříbrnými přikrývadly, vzlétající jednohlavý orel přirozených tinktur. Heslo: SPERO (Doufám) (1).
Větev Cults změnila pouze klenot tak, že orla nahradila hlava resp. krk černého lva a heslo se změnila na AVANCEZ (Pokrok). Ostatní větve rodiny Chalmers se od hlavní linie odlišovali pouze různě barevnými lemy.
Obrázek 1.1: Tartan Chalmers.
U Jacoba Chalmerse de Cultis uvádějí soupisy české šlechty dva typy rodového erbu. První před uznáním stavu svobodných pánů je dělený stříbrně a červeně, nahoře pravděpodobně černý rostoucí lev, dole stříbrná lilie. Klenotem je na turnajské přilbě točenice se vzlétajícím orlem. Válečný pokřik: SPERO. Druhý typ erbu zvaný baronský je shodný s popsaným erbem rodiny Chalmersů z Balnacraigu.
Obrázek 1.2: Erb Chalmers of Cults.
1.2 Historie
V seznamech rodů, které byly v 17. století přijaty do svazku české šlechty se nachází i rodina Chalmers (někdy psáno Chambres i Chambers). Rodina Chalmers resp. Chambers je původem ze Skotska a je počítána do clanu Cameron.
Jméno samo je odvozeno od starofrancouzského slova „de la chambre“ znamenající komorník. Předkové rodiny Chalmers de Cultis usazené v Horním Slezsku jsou počítáni mezi nejstarobylejší rody v hrabství Ayr a jejich náčelník nesl jméno Chalmers z Gaitgirthu (dnes Chalmers of that Ilk), které je v latinských záznamech psáno jako De Camera.
Někteří autoři uvádějí, že předek rodiny, který žil za panování krále Malcolma Canmore byl členem dvora ve funkci „Camerarius Regis“ , královský komorník. Podle tradiční rodové pověsti odešel jistý Chalmers počátkem 15. století do Francie. V té době bylo rodové jméno v latinské podobě de Camera přeloženo do francouzštiny na de la Chambre a po jeho návratu domů do angličtiny na Chalmers.
Je velmi pravděpodobné, že se jednalo o Johna Chalmerse z Gaitgirthu, který roku 1423 doprovázel Archibalda hraběte Douglase do Francie ke dvoru krále Karla VII, kde byl Douglas povýšen na vévodu de Touraine a maršála Francie. Pravděpodobně při příležitosti slavnosti povýšení Douglase na vévodu byl polepšen erb Johna Chalmerse francouzskou lilií jako ocenění jeho věrnosti a srdnatosti.
Od té doby jméno de Camera postupně ustupuje novému pojmenování Chalmers. Kromě rodin usazených v hrabství Ayr lze najít v hrabství Aberdeen stejnojmenné rodiny píšící se po svém statku z Balnacraigu a jejich kadetské větve Cults a Aldbar. Jak již bylo řečeno rodina Chalmers z Cultsu pocházející z farnosti Tarland ve Skotsku je nejstarší vedlejší větví Chalmersů z Balnacraigu.
Alexander Chalmers, 1. z Cultsu byl pravděpodobně vnukem Williama Chalmerse z Tartasu. Alexander se oženil s Lady Agnes Hay, dcerou hraběte Errola. Jejich potomek Alexander Chalmers, 5. z Cultsu byl děkanem v Aberdeenu. Se svou manželkou Janet, z rodiny Lumsdenů z Cushnie měl dva syny, Gilberta svého dědice a mladšího Williama, duchovního v Boyndie.
Starší z bratří Gilbert Chalmers, 6. z Cultsu přijal v listopadu roku 1601 královské potvrzení na zděděné statky svého otce. Je velmi pravděpodobné, že roku 1612 byl Gilbert prodejcem části svého majetku, včetně baronie Cults, Siru Jamesi Gordonovi z Lesmoiru, jehož dědicem je dnešní vévoda z Richmondu.
Gilbert Chalmers se oženil s Elizabeth, z rodiny Fraserů z Dores, se kterou měl syna Alexandra Chalmerse z Cultsu. Tento se oženil s Janet, dcerou Jamese Irvineho z Drumu a měl stejnojmenného syna Alexandra. Tento Alexander Chalmes se oženil s Marjory, dcerou Roberta Lumsdena z Cushnie. Jejich jediné dítě byla dcera Marjory, provdaná za Johna Urie z Pitfichy. Smrtí otce Marjory se skončila biologická existence linie Cults po meči (2).
Druhý syn Alexandra Chalmerse, 5. z Cultsu, William byl prvním protestatským duchovním u kostela v Boyndie v hrabství Banff a žil počátkem vlády krále Karla I. Oženil se se svou příbuznou, s Elizabeth, dcerou Williama Chalmerse z rodiny Cults. Z manželství se narodili čtyři synové, kteří všichni byli protestantskými duchovními resp. správci farností. Roku 1664 získal některý z mladších členů rodiny Chalmersů z Cultsu dědičný titul baroneta, který vymřel v první polovině 19. století (3).
Není přesně známo od kterého Chalmerse z Cultsu pocházel Jacob Chalmers, který 13. srpna 1669 ve Vratislavi získal potvrzení stavu svobodných pánů (4) pro Království české s titulem „Chalmers de Cultis“, k uveřejnění došlo v knížectvích Nissa a Münsterberg.
Jacob Chalmers přišel do Slezska přes Polsko a 29. října 1671 získal ve Vídni inkolát. C. Blažek v knize Der Abgestorbene Adel der preussischen Provinz Schlesien, Dritter Theil Nürnberg 1894 uvádí na straně 75, že Jacob Chalmers (zde psáno Chambres), byl syn Gilberta Chambrese de Cultis a jeho manželky Christiny Conens d’Achray.
Oženil se s Lukrécií Czechowskou z Czechowitz, erbu Nieczuja, a se svou rodinou se usadil v Horním Slezsku, kde se roku 1676 připomíná Wilhelm Chalmers von Cultis jako majitel statku Brunow a Rzendowitz v okrese Lublinitz. Jacobovým synem byl Gilbert svobodný pán Chalmers von Cultis pán na statku Kochtzitz (5). Gilbertova dcera Elisabeth Chalmers se roku 1722 provdala za Georga Friedricha von Raussitz u. Chelm (*1. března 1683 +1737-43), syna Heinrich von Raussitz, pána na statcích Rokitnitz a Medar.
Jiný člen rodiny Adolf Gottlieb Chalmers von Cultis, pán na statku Brzezinka a Schierokau (dnes Sierakow Slaski), zemřel 1753. Roku 1751 se oženil s Gottliebe von Frankenberg-Proschlitz (*14. října 1731 +26. prosince 1802). Snad poslední členkou rodu byla Pauline Gottliebe Emilie Chalmers von Cultis, provdaná za Ferdinanda Alexandra von Wissel, která zemřela 9. ledna 1819 v Groß Deutschen, dnes Duczów Wielki.
Obrázek 1.3: Erb Chalmersů de Cultis usazených v Prusku.
_____________________________________________________________
1. Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 181, hesla Chalmers.
2. W. Anderson, The Scottish Nation, Vol. I., ABE-CUR, Edinburgh 1862, s. 618.
3. A. Nisbet, A System of Heraldry, Vol. I., Edimburgh 1816, s. 302.
4. E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, II., Leipzig 1860, s. 253, heslo Chambres uvádí datum vystavení diplomu na 6. července 1699, J. Ch. von Hellbach, Adels-Lexikon oder Handbuch..., Erster Band, Ilmenau 1825, s. 228, heslo: Chambres uvádí správné datum 6. července 1669, L von Ledebur, Adelslexikon des preussischen Monarchie, Band I., Berlin 1854, s. 138, heslo, Chambres opět datum 6. července 1699.
5. J. H. Zedler, Grosses vollständiges Universal-Lixicon allerWissenschafften und Künste, Zwey und Dreisigster Band Ro-Rz, Leipzig und Halle 1742, s. 1337.